Merida One60 1000 TEST

Merida je značka známá především svými špičkovými XC biky a vyhlášeným továrním týmem, v jehož barvách letos vídáme mimo jiné také našeho Ondru Cinka. Mezi gravity disciplínami to již tak slavné není, resp. nebylo. Merida dlouho sázela na přepákovaný jednočep, který s mírnými modifikacemi využívala od stodvacítek, přes stočtyřicítky až po stopadesátku.

Před dvěma lety vznikl první koncept meriďáckého odpružení, které nově sází na virtuální zadní stavbu. Merida toto odpružení pomalu implementuje do všech svých celoodpružených kol, přičemž po kdysi zrušené řadě One50 se zdvihem 150 mm přišla na trh novinka One60, která nabízí luxusních 16 centimetrů enduro virtuálního zdvihu.

Testovaný model One60 je zástupcem klasického endura, které pracuje se zdvihem 160 mm a využívá téměř sjezdovou geometrii, která spočívá v dlouhém rozvoru, položené vidlici a poměrně krátké horní rámové trubce. Rám je svařen z duralových hydroformovaných trubek, které jsou barevně rozlišeny na hnědý rámový trojúhelník s jedovatě modrými logy Merida a sněhobílou zadní stavbu včetně bíle lakovaných vahadel.

Zadní stavba nese u Meridy označení VPK, což je zkratka označující systém odpružení jako Virtual Pivot Kinematic. Systém je složen z pevné zadní stavby, která je u sedlové trubky vyztužena zajímavě komponovaným ikskem a z dvojice vahadel, která spojují zadní stavbu s rámem.

Merida svůj virtuál pojala jako zajímavou variaci na obdobné odpružení VPP (Virtual Pivot Point). Spodní vahadlo umístila prakticky totožně nad střed do sedlové trubky. Horní vahadlo ovšem oproti VPP zvětšila a obrátila vzhůru nohama, přičemž kvůli uchycení spodního čepu musela dovařit do rámu lomenou trubku, aby bylo kde čep hodně vzdálený od sedlové i spodní rámové trubky uchytit. Řešení sice originální, ale zbytečně komplikované a zabírající většinu prostoru uvnitř rámu, takže na nějaký košík na bidon nebo baterii pro elektromotor rovnou zapomeňte.