Tratě mistrovství světa: cross country

Centrum veškerého dění na dvacátém mistrovství světa horských kol je asi dvacet kilometrů západně od australského hlavního města Canberry. Stromlo Forest Park je takovou veřejnou přírodní rezervací pro sport a rekreaci. V České republice nic podobného nenajdete, bohužel. Oplocený areál nabízí velké množství uměle vybudovaných nádherných singletracků zamotaných do několika značených okruhů, k tomu veřejné sprchy a v brzké době přibudou i v Austrálii tolik oblíbené veřejné grily. Na rýsovacím prkně už je i další rozšíření, které počítá s ubytováním, kavárnou, restaurací a obchody. Slovíčko Forest už ale do názvu bohužel moc nepasuje. Lesy totiž nejprve v roce 2001 a potom o dva roky později totálně spálily rozsáhlé požáry.



Okruh pro cross country měří šest a půl kilometru. Je náročný jak po fyzické, tak po technické stránce. Najít dvacet metrů na nichž by nebyla zatáčka nebo uměle zasazené kameny, je až na pár míst téměř nemožné. Závodníky trať evidentně baví, hodně času tráví na okruhu a při tréninku je na nich vidět radost z hraní si bikem v točkách a na kamenech.
Podklad tvoří na celém okruhu šotolina, která je díky větrnému a slunečnému počasí suchá a v zatáčkách a výjezdech hodně klouže. Zároveň ale dělá trať velmi rychlou.

Závodníci po výstřelu vyrážejí nejprve na zaváděcí část, která je vede pozvolna stoupající širokou hasičskou cestou, asi šest set metrů, než se napojí na regulérní okruh. Ten je totiž ze začátku hodně úzký, projíždí tunelem pod fourcrossovou a sjezdovou tratí a stoupavým singletrackem mezi pařezy a ohořelými kmeny vede k už zmíněné široké cestě úvodního stoupání. Právně druhou polovinu prvního, asi 1,5 kilometrů dlouhého kopce, označuje většina závodníků za nejtěžší místo na trati. Široká cesta se mění v singletrack a stále stoupá. Do cesty postupně přibývají větší a větší kameny a zatáčky se utahují. V několika z nich je možné volit buď vnitřní stopu přes obrovský balvan a nebo  jet ze široka po méně náročné cestě. Právě tady to bude jedno z míst, kde se bude rozhodovat. Kdo zaváhá a "šlápne si", rázem rozpojí skupinku, a mezery se budou v technických pasážích jen špatně sjíždět.



Předjíždět se tady téměř nedá. Na několika místech se trať rozděluje na "dual speed", ale obě jeho strany jsou plné hupů a kamenů.
Jen několik desítek metrů za vrcholem stoupání čeká na bikery nejtěžší sjezdová pasáž pojmenovaná HammerHead. Jde o tři prudké kameny naskládané těsně za sebou. Obrovská matrace tu není vůbec zbytečně. Tento nebezpečný úsek je možné za cenu časové ztráty několika vteřin objet.
Následujcím sjezdem plným klopenek, třímetrovým skokem přes strouhu nebo asi osmdesáticentimetrovým dropem z kamene se závodníci dostanou dualovým sjezdem do depa a pokračují širokým pozvolným výjezdem do druhé poloviny trati. Tady je čekají hlavně rychlé rozbité sjezdy, jedna velikostí fourcrossová klopenka a klasicky několik lavic a menších hupů. Při cestě do cíle projíždějí závodníci zdvojeným depem podruhé. Před cílem je ještě jeden půlmetrový drop a potom dvě ostré zatáčky, ve kterých to nepříjemně klouže. Cílová rovinka je hodně široká a asi sto metrů dlouhá.



Defekty nebudou podle závodníků ojedinělým jevem a mohou rozhodovat. Na okruhu je několik míst, v nichž jsou zasazeny ostré kameny a to často přímo proti směru jízdy. Na dalších místech jsou kamenná pole s mezerou přesně na šířku gumy. U zadního kola tak nebude problém proříznout bok pláště. Hodně se také trhají řetězy.

Zda bude výhodou pevné kolo nebo celoodpružené, se nedá říci. Porovnat to zkoušeli i Jan Škarnitzl, který si na světový šampionát přivezl celoodpružený Giant Anthem, a Milan Spěšný sedlající celokarbonový pevný rám od Superioru.
"Projížděli jsme se Spěšníkem tři ostrá kola. Do kopce a do těch toček a klopenek je lepší pevný kolo, ale na rozbitejch rovinkách a rychlejch sjezdech má navrch full. Takže to vyjde víceméně na stejno... Čekám, že se trať do soboty ještě hodně vyjezdí a pokud bude sucho, tak to bude opravdu hodně drncat a závodníci na fullech budou mít výhodu. Člověk se tady rychle unaví a trocha pohodlí potom přijde vhod." vysvětluje Jan Škarnitzl.
Zajímavé je, že i takový zastánce pevného kola, jakým je José Antonio Hermida, se zatím po okruhu prohání na celoodpružené Meridě Ninety-Six.



Komu bude sedět?
Nikdo si na ni výrazněji nestěžoval, naopak je přijímána pozitivně. Bude sedět závodníkům, kteří mají drive a nebojí se jet mezi kameny a v zatáčkách rychle.
Naším tipem na vítěze sobotního závodu elity je Francouz Julien Absalon. Umí udržet vysoké tempo, má velmi dobrou techniku a defekty? Ty téměř nezná. Kromě technických problémů při posledním závodě v Kanadě si novináři pamatují jen potíže na MS v Livignu v roce 2005...
Mezi favority můžeme také určitě zařadit Kanaďana Geoffa Kabushe. Excelentní technik s jedním převodníkem zajel při štafetách nejrychlejší kolo ze všech a to byl brzděn pomalejšími závodníky.
Mezi ženami je situace poněkud složitější, dobrou formu prokazuje Catherine Pendrel z Kanady, která je rovněž zvládá technické pasáže na výbornou.


Co na trať říkají závodníci?
Jaroslav Kulhavý: "Trať je pěkná, líbí se mi a sedí mi. Je hravá a technická, zároveň ale hodně těžká. Fyzicky nejtěžším místem je singletrack do kopce po startu, kde se jede v muldách nahoru. Technicky potom pasáž Hammerhead... Jsou tam tři nepřijemný kameny a když člověk zaváhá, tak tam pro něj velmi rychle může závod skončit... Dá se to sice objet, ale špička to bude určitě jezdit přes. Já s tím problém nemám, chce to ale tam přijet v takovém stavu, aby to člověk dal. V závodě budou rozhodovat táhlé roviny, defekty a pády. Myslím si, že když tam všichni pojedou na maximum, tak to začne po pár kolech brát síly a lidi začou v těch technických pasážích dělat chyby. Kdo udrží celý závod rozumné tempo a dobrou techniku, tak bude mít velkou šanci na dobré umístění."

Jan Škarnitzl: "Těžký bude první výjezd. Hlavně jeho druhá polovina. Člověk tam přijede už zadejchanej, v tepech a musí jet čistě v několika hodně technických pasážích přes velký kameny. Pak je trochu času na vydejchání a je těžkej sjezd Hammerhead. Hodně věcí se dá objet, ale tady to objetí znamená ztrátu asi 10 vteřin. Já jezdím všechno, jediný místo, který objíždím, je asi metrový drop ze šutru. Umím to sice skočit, ale dopad je tam trochu do šikma a málem jsem tam svlíknul gumu, takže je jistější to objet, protože to není o nic pomalejší. Nejtěžší je to pro mě na ruce, ty tady dostávají zabrat. V klopenkách se za to musí hodně rvát a jinak obecně člověk pořád musí někam zatáčet."

Pavla Havlíková: "Je to náročné hlavně fyzicky. Technicky náročné jsou hlavně sjezdy v první polovině. Viděla jsem tam padat ty, kteří by tam padat neměli. Stačí hrozně málo a seš rychle na zemi! Těžké jsou i roviny. Člověk si říká, že po rovině se pojede rychle, ale přitom se tam skoro stojí na místě. Hodně tam fouká. Problémy mám ke konci prvního výjezdu. Kameny mi moc přeskakovat nejde, takže to tam raději běhám a vyjde to časově nastejno. Na Hammerhead nemám, asi hlavně psychicky. Tam to raději objíždím. Je to poctivá trať!"


foto: Michal Červený