Na návštěvě v Remerxu

V předhůří Bílých Karpat, uprostřed kopcovité oblasti a "kotárů" jihovýchodně od Zlína a jen nedaleko hranice se Slovenskem naleznete v mapě nevelké, sotva sedmitisícové městečko Slavičín. Lidé se zde odjakživa vedle obuvnictví živili strojírenstvím a právě na této tradici buduje své úspěchy již jednadvacet let také firma Remerx. Kdo by to byl řekl, že na konci úzké cesty, jež do Slavičína vede přes tisíc a jeden kopec, sídlí v areálu místní průmyslové zóny, odbočku do níž by nebylo těžké minout, jeden z největších evropských producentů ráfků a zapletených kol.

Musíme projet skoro celý areál bývalých Vlárských strojíren, abychom se dostali až ke kancelářské budově Remerxu. Ta působí jako pěst na oko, protože narozdíl od té spousty budov, které jsme míjeli, je tato snad jediná opravená a se zářící fasádou. Těžko tušit, že pod námi je bývalý kryt civilní obrany a prostory, kde kdysi Rusové za studené války vyvíjeli rakety a raketoplány. "Kdyby přišla nějaká katastrofa, mohli bychom se tam schovat. Je tam vlastní generátor, dalo by se tam přežít i měsíc. A vedou odtamtud tunely do nedalekého lesa," ukazuje s úsměvem z okna majitel firmy Remerx, pan Antonín Remeš.

K výrobě ráfků a zapletených kol přivedla pana Remeše slabost pro cyklistiku. Před revolucí se zabýval elektromechanikou a pracoval i za hranicemi naší země, třeba v Jižní Americe. Porevoluční podnikání v oboru jízdních kol bylo zpočátku jen čistým koníčkem pro volný čas. Pak se ale zájem o jeho výrobky rozrostl natolik, že se z hobby stala regulérní podnikatelská činnost, která vyžadovala mimo jiné také rozšíření výrobní kapacity. Dnes továrna vyrábí desítky druhů ráfků v počtu 7000 kusů denně. "Zvládali jsme jednu dobu i dvacet tisíc ráfků za den," upřesnil majitel firmy Remerx. Podobný objem výroby už má v Evropě jen pár výrobců, třeba francouzský Mavic nebo portugalská firma Rodi.

Společnost Remerx zaměstnává aktuálně pětasedmdesát lidí a ráfky vyrábí nejen pod svou obchodní známkou. V těžko uvěřitelném množství ráfků jsme zahlédli také ráfky opatřené nálepkami světoznámých značek. Pocit, že se tato kola pod věhlasnými obchodními značkami pak prodávají po celém světě, nás při návštěvě továrny příjemně zahřál u srdce národní hrdostí.

Základní materiál v podobě hliníkových profilů Remerx dováží z Francie a dalších zemí od několika různých dodavatelů, což má několik důvodů: jednotlivé hliníkové slitiny se od sebe mohou lišit a v případě distribučních problémů jednoho dodavatele se výroba v továrně ve Slavičíně nezastaví.

Výroba ráfku začíná tím, že hliníkový profil vyrobený podle požadavků a výkresů Remerxu projde skružovačkou. Ta z šestimetrové tyče vytvoří spirálu obvykle se třemi závity, což platí v případě běžných ráfků – ráfků s menším průměrem, třeba pro dětská kola, vznikne samozřejmě úměrně více. „Spirálu pak nařežeme na jednotlivé závity, které jsou základem ráfků. Vzniká díky tomu méně odpadu,“ vysvětluje Antonín Remeš u prvního stroje.

Dalším krokem je spojování ráfků, které probíhá na dvou frontách. První možností je více méně ruční práce, kdy dělník vkládá do spoje vložky a obruč vloží do stroje, který oba konce spojí. Sofistikovanějším strojem je robotizovaná linka na spojování ráfků, na jejíž cenu se raději ani neptáme. „Dodala nám ji na míru francouzská firma Cera, která mimochodem vyrábí třeba i stroje pro výrobu hematologických sáčků,“ doplňuje pan Remeš informaci pro představu toho, s jakou přesností stroj pracuje. Pracovník firmy do jeho zásobníku prakticky jen vkládá prefabrikáty a stroj už ráfky spojuje s přesností desetiny milimetru úplně sám. Spoje se pak lepí speciálním lepidlem a zapékají.

Otvory na dráty výpletu se opět s využitím strojů vyvrtávají a u vyšších modelů ráfků se vyvrtané díry pro niple na dalším stroji opatřují nýty. Ráfky určené pro ráfkové brzdy pak ještě procházejí procesem obrábění brzdných ploch na vnějších stěnách ráfků, k čemuž se používá diamantová fréza. Pak již následují kosmetické úpravy jako je lepení nálepek, u čehož znovu ráfek prochází rukama dělníka. Navzdory využívání fundovaných strojů je tak každý ráfek prakticky neustále pod dohledem některého z pracovníků, z nichž každý ráfek kontroluje, zda nemá nějaké výrobní vady.

Postoupili jsme až na konec velké výrobní haly, kde probíhají závěrečné práce. Balení a expedice ráfků do skladu a také zaplétání kol. Remerx si kromě ráfků vyrábí a kompletuje i náboje, které do ráfků zapletá s využitím hliníkových nebo ocelových špic. Kromě ručního zaplétání je i v této části haly stroj, který vyžaduje základní obsluhu ve smyslu navedení drátů na svá místa. Pak už mašina počítačově vyhodnocuje vychýlení výpletu ve třech osách s přesností zlomku milimetrů a automaticky výplet utahuje pro docílení maximální přesnosti. Celý proces centrování mu trvá asi minutu a půl.

Naší pozornosti nemohly ujít ani další dva stroje, které však nevypadaly jako stroje pro výrobu. V prvním z nich se točí kolo obuté do silničních plášťů rychlostí 40 km/hod. a zatížené hmotností 70 kg a zjišťuje se odolnost celého kompletu. „A tady testujeme odolnost hliníkové špice, která je napínána frekvencí 1000 otáček za minutu,“ ukazuje k malému stroji na zdi, který vypadá jako jakýsi lis, pan Remeš. Podle testů jeho firmy hliníkové špice vydrží dvakrát tolik, než by vydržet měly.

Pak už nás majitel firmy vede do expedičního skladu, kde jsou vzorně srovnány do vysokých sloupců tisíce ráfků. „Toto množství, co zde vidíte, odpovídá asi týdnu výroby,“ říká Antonín Remeš zatímco část skladu mizí v útrobách přistaveného kamiónu. V tom množství ráfků kolem se to ale zdá být téměř zanedbatelné množství.

Málokdo ví, že kromě ráfků a zapletených kol se firma Remerx věnuje i jiným oblastem cyklistiky – vývoji volnočasových kol s posedem typu motorky Harley a elektrokol, která představují pro pana Remeše jakýsi návrat k jeho původnímu odbornému zaměření. Fascinaci energiemi převádí Antonín Remeš vlastně i do současné výroby, v níž používá stoprocentně recyklovatelné materiály. „Když máte kolo s hliníkovým ráfkem, nerezovými dráty a ocelovými ložisky, je těžké jej snadno recyklovat. Hutě kolo nevezmou, protože to není železo. A není to ani čistý hliník, takže neuspějete ani v hliníkových závodech. Cíle je pokud možno vyrobit celé kolo ze stejného materiálu, tedy hliníku,“ vysvětluje ekologickou filozofii firmy Remerx její zakladatel. A finální řešení je pak dalším posunem vpřed. V Remerxu totiž vyvinuli a vyrobili hlíkovou špici, která je o dva gramy lehčí než standardní špice. Celková úspora v hmotnosti kola je díky tomu jen na drátech 120 gramů.

Naše návštěva ve slavičínském sídle firmy Remerx byla zajímavá z mnoha úhlů pohledu. Především znovu přesvědčila, že i v České republice mohou vznikat světové výrobky. Stojí za nimi mimo jiné entuziasmus a vizionářství Antonína Remeše, jemuž tímto děkujeme za pozvání do výrobní kapacity firmy Remerx.

Foto: autor