Ondřej Cink o své třetí olympiádě: 14 brdků, nervozita, medaile, aklimatizace

Čtvrtý muž světových tabulek, druhý muž v průběžném pořadí Světového poháru bikerů Ondřej Cink míří na svou třetí olympiádu. V pondělí ráno odlétá spolu s Jitkou Čábelickou směr Tokio, kde ho přesně za týden, tedy v pondělí 26. července, čeká start. Po dvou čtrnáctých místech v Londýně 2012 a Riu 2016 cílí daleko výš…

Ondro, už cítíš tlak blížící se olympiády?
Chtěl bych, aby ten závod už byl. Tréninky jsou už hodně o hlavě, už je toho trápení strašně moc: těžký tréninky, držet si jídlo, váhu. Cítím, že jsem hodně na limitu. Ale zároveň se cítím dobře, v tréninku mám pocit, že forma stoupá. Myslím si, že jsem připravený na 100 %. Uvidíme, na co to bude stačit…

Jak zvládáš předolympijskou proceduru?
Občas už tady vyjedu a nadávám. Mám stavy, kdy se mi tam ani nechce, pořád jen stahování aplikací, vyplňování něčeho, řešení e-mailů, které stále chodí, aplikace nefungujou. Jsem z toho občas ve stresu, je to nepříjemný, že to člověk musí řešit. Kazí mi to atmosféru olympiády. Ani tam to nebude takový, na co jsme byli zvyklí v Londýně nebo Riu, budeme tam zavřený a jezdit jen na trati. Budeme snad mít povolený jízdy mezi vesnicí a tratí, jinak trénink na válcích.

Jaké poznatky si můžeš vzít ze svých předchozích startů na OH 2012 a 2016?
Já byl v Londýně jako třetí závodník, byl jsem tehdy ještě v kategorii U23, takže jsem si to tam jel užít bez nějakýho velkýho očekávání. Spíš si beru ponaučení z Ria, tam už jsem jel asi zbytečně moc nervózní, zbytečně jsem řešil přípravu s trenérem Weissem. Letos to mám víc v hlavě srovnaný, beru to jako každý jiný závod. Vím, že mám výkonnost na to bojovat o medaili, vím, že patřím do širšího okruhu favoritů, ale nechci si z toho dělat těžkou hlavu. Když medaile nebude, nebudu se z toho hroutit, čeká mě spousta dalších závodů. Musím jít do závodu v klidu a nebýt zbytečně nervózní. Nervozita ubírá dost sil, takže se snažím nad tím takhle uvažovat, už mi to došlo.

Využíváš pro tyto účely nějakého specialistu?
Ne, nemám specialistu, mám jen manželku Pavlínu a trenéra Karla. To jsou takoví moji dva mentální trenéři a hodně mi pomáhají.

Na olympijském okruhu v Tokiu už jsi v roce 2019 závodil, takže víš, co tě čeká. Zařadil jsi nějaké prvky z tratě do svého tréninku?
V terénu ne, ale jinak ano. Byly to speciální krátký intervaly, nástupy a vsazení na maximum. Třicetivteřinový, minutový nástupy i dvouminutový intervaly, hodně za sebou a opakovaně. Počítali jsme si to minule a bylo tam 14 nástupů, krátkých brdků.

V roce 2019 na testovacím závodě olympijského okruhu v Tokiu

Profil, který zrovna není tvůj šálek kávy…
Myslím, že to bude hodně těžký závod bez odpočinku, nahoru a dolů, rychlý technický sjezdy a zase nahoru, krátká stojka. Úplně mi to do karet nehraje, ale vím, že když má člověk formu, tak může zajet na jakýkoliv trati.

Po SP v Les Gets jsi měl absolvovat další soustředění Livignu, ale vrátil ses domů...
No, otočil jsem to a vrátil jsem se po třech dnech domů. Jsem rád, že jsem to přehodnotil, protože teď je tam akorát Kristián Hynek na soustředění a podle obrázků tam jezdí ve dvou stupních. Tady doma bylo relativně dobrý počasí pro trénink, rozhodně lepší na Tokio, než se tam trápit v zimě a riskovat nějaký nachlazení. Pomohlo mi to i po psychický stránce, byl jsem v klidu doma.

Řešíš to dusné klima v Tokiu?
Já si z toho hlavu nelámu, mně vedro nevadí. Uvidíme, jak to dusno a vlhkost, ale minule mi to problém nedělalo. Horší byl časový posun, to jsem se s tím docela pral.

Letos ale budeš mít delší prostor se aklimatizovat.
Minule jsme tam byli celkem 4 dny a 3 dny předem, teď letíme týden před závodem, čistýho času budu v Japonsku 6 dnů před závodem. Snad to bude dostatečný.

Ondřej Cink a jeho epesní souboje s Mathiasem Flückigerem

Proč jsi nejel do Japonska dříve?
Původně jsem chtěl strávit v Japonsku 14 dnů před závodem, ale prý to nešlo jinak. Na druhou stranu mě ale docela zaskočilo, že Flückiger už tam 4 dny trénuje. A podle Instagramu jezdí normálně venku v lese nebo po silnicích za skútrem. Včera odlítli i Holanďani… pro mě by byl každý den aklimatizace navíc super. Docela mě to překvapuje a mrzí, že ty podmínky nejsou pro všechny stejný. Hned jsem na to reagoval, docela mě to naštvalo, protože před takto důležitým závodem jsou podobný detaily strašně důležitý a hrajou velkou roli. Nerozumím tomu, proč tam někdo může jet a někdo ne… Zrovna Flückiger je velký favorit a teď má obrovskou výhodu. 

Jak jsi na to reagoval?
Dotazoval jsem se na ČOV, ale dostal jsem jen info, že to nešlo a nejde zajistit jinak. Nevím, co na to mám říct, teď už jen, že mě to mrzí, nepřijde mi to fér.  

Ale na něco se určitě těšíš...
Ono moc není na co… Bude to jiná olympiáda. Ale těším se třeba na let business třídou, to bude příjemný, aspoň nepřiletíme s Jitkou do Tokia rozsekaný po té dlouhé cestě. Ale jinak restrikce jsou na OH šílený, diváci tam být nemůžou, takže se nejvíc těším na samotný závod. Samozřejmě by bylo krásný mít medaili na krku. Uvidíme, jak to dopadne.

Ambice je tedy jasná.
Jiná ani být nemůže. S mým současným postavením a výsledky nemůžu na olympiádu s jinými cíli odjíždět. Čtvrtý nebo pátý místa pak už nikoho nezajímají.

Uvažuješ o účasti na slavnostním zahájení her?
Kdybychom to neměli z Izu do Tokia tak daleko a bylo to dřív před závodem, tak určitě ano. Rád bych to viděl, bude to už moje třetí olympiáda, a ještě jsem to nikdy nezažil.  Byl by to celý den na nohou. Tři hodiny autem do Tokia, pak stát na stadionu a zase tři hodiny zpátky do Izu, a to všechno tři dny před závodem. Doufám, že se mi to jednou poštěstí, třeba se mi povede jet do Paříže, ta možnost tam je, bude mi 34 let.

Co jiné sporty? Bude možnost se podívat a zafandit českým sportovcům?
Bohužel ne, letos nás ani nikam nepustí, a navíc musíme do 48 hodin po závodě opustit Japonsko. Takže doufám, že se budu moct alespoň jet podívat na závod holek a fandit Jitce. Doufám, že mě nezavřou na hotelu…

Nasávání olympijské atmosféry se vám /bikerům/ vyhýbá, ani na minulých hrách jste nikde nebyli...
Ne, nikdy jsme nikde nebyli. Bohužel se biky jak v Londýně, tak v Riu jely až poslední den olympiády a vždycky jsme byli dost mimo centrum dění, takže nebyl prostor jezdit na jiné sporty. No a letos, když by to šlo, když jedeme závod v podstatě na začátku her, tak je zase situace, jaká je. Snažím se to neřešit, snažím se myslet spíš na další závody v sezoně.

Jak se ti líbí olympijská kolekce?
U mě je to taková klasika…. Každou olympiádu dostávám velikosti jak na nějakýho basketbalistu. Nechápu to, vyplnili jsme tabulky, posílali jsme naše míry jako ke krejčímu, zabralo mi to fakt dost času a pak dostanu oblečení jako pro hiphopera z devadesátek. Je tam pár věcí, který se mi ale líbí. Po olympiádě to rozdám a udělám tím radost rodině.

Nějaké novinky v technice?
Kromě olympijskýho designu kola a dresu v podstatě nic. Mám vlastně nový tretry, celý bílý Sidi, odlehčený a odvětraný do tepla…