Podařený návrat: Martin Stošek a jeho snová sezóna?

Už minulý rok ukázal, že se s ním musí počítat. Řeč je o velice talentovaném studentovi fyzioterapie Martinovi Stoškovi, který se dokázal prosadit mezi silnou konkurencí elitních závodníků, byť tedy převážně v seriálu Kola pro Život. Martin vyhrál dva závody a třikrát dojel druhý! Letos se tým Symbio+ rozhodl, že se bude soustředit i na závody v disciplíně cross country, tedy nejen na český pohár, ale i ty poháry světové. Bohužel zrovna domácí svěťák v Novém Městě se Martinovi stal osudný. Při hromadném pádu, těsně po startu, si velice nešťastně zlomil ruku. Konec sezony? Kdepak! Naopak! Upozornil na sebe bronzovou medailí z akademického MS, minulý víkend byl členem čtyřlčlenného týmu ČEZ Group a skvěle zvládl svůj úsek MTB - 2. místo za Jordanem Sarrou! Tak se pojďte s Martinem seznámit blíže...

Martine, jak dlouho se vlastně sportu a cyklistice věnuješ? 
Vážně jsem začal cyklistiku brát před deseti lety, když jsem se rozhodl nastoupit na sportovní gymnázium do Vimperka. Tam jsem pod vedením Vojty Huříka a Jiřího Lutovského poznal, co je to opravdová cyklistika a jaká dřina je potřeba proto, aby se člověk mohl prosadit. Tito dva pánové mi ukázali cestu a za to jim patří velký dík.

Co tě žene dopředu?
Motivaci zatím hledám snadno, cyklistika mě stále baví a já si vážím toho, že mohu svého koníčka vykonávat jako plnohodnotné povolání.

Jak moc tvé nečekané zranění ovlivnilo tvoji přípravu a hlavně psychiku?
Zranění mě ovlivnilo hodně, tím spíš, že přišlo na jednom z největších vrcholů sezony v Novém Městě. Diagnóza nebyla jednoznačná a já jsem neměl představu, na jak dlouho mě to může vyřadit. První dny byly hodně těžké, zároveň jsem ale měl čas trochu vypnout, zastavit se a uvědomit si, že život možná nebude pořád jen o cyklistice. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak jsem rád, že studuji, a že ve sportu člověk nikdy nemá jistotu, co bude zítra.

Co ti cyklistika přináší a co ti bere? 
Cyklistika je pro mě synonymem svobody. Nemusím chodit na tréninky každý den na jedno hřiště, stadion, dráhu. Prostě si ráno promyslím směr a tam se vydám. Často hodím kolo do auta a jedu trénovat na Šumavu. Ano, cyklistika bolí a příprava na profesionální úrovni bolí ještě víc, ale ten pocit, že jsem v "práci" a přitom projíždím přes Srní nebo Modravu, to je sen. Bere mi dost volného času. Poslední tři roky na vysoké to bylo těžké. Potřeboval jsem smlouvu, zároveň jsem ale chtěl dostudovat. Některé dny jsem toho měl fakt plné zuby. 

Akademický mistr ČR a třetí místo na akademickém MS v XCO. Kolik práce za tím stojí a jaká je konkurence?
Já se nepřipravuji s cílem vyhrát akademický mistrák, ani český, ani světový. Stojí za tím stejná práce jako za vítězstvím na Kole pro život nebo za pátým místem na ČP XCO. V Čechách konkurence moc není. Ono se není čemu divit, když u nás absolutně nefunguje systém pro skloubení vysokoškolského studia a vrcholového sportu. Já jsem tři roky studoval fyzioterapii při prezenčním studiu, včetně praxí po nemocnicích a všech možných ambulantních zařízeních. Vedení nikdy moc nezajímalo, jak sportuji. Naštěstí se našlo pár vyučujících, kteří byli tolerantní a občas oko přimhouřili. Těm patří velký dík! Taky děkuji spolužákům, kteří mi nezištně poskytovali poznámky z přednášek.

Vítězství na KPŽ v Plzni...

Bronzová medaile na akademickém MS v Portugalsku

Pomůže ti to v tvé kariéře?
V kariéře mi to asi pomůže, dostal jsem se do povědomí nejen lidí, kteří se pohybují kolem cyklistiky, ale také kantorů nebo ostatních studentů, pro které by mohl být můj úspěch třeba i motivací. Po AMS už přišly nějaké zajímavé nabídky na spolupráci, ale to si zatím nechám pro sebe :).

Co doposud považuješ za největší úspěch? 
Jsem rád, že dokážu držet krok s českou maratonskou špičkou. Úspěchem pro mě bylo, když jsem poprvé dokázal vyhrát závod Kola pro život. Ve své dosavadní kariéře si vážím 15. a 19. míst ze světových poháru v kategorii do 23. let, dvou titulů vicemistra ČR do 23. let a teď samozřejmě bronzové medaile z AMS.

Jak často trénuješ a kolik km ročně najedeš?
Trénuji prakticky každý den 1-3 fáze. Buď ve tří nebo čtyřdenních tréninkových blocích. Po třech nebo čtyřech dnech většinou následuje jen lehký trénink, regenerace, nebo úplné volno. Tréninkový deník si nepíšu, kolik mám najeto kilometrů taky netuším. Trénuji většinu času v intervalech a soustředím se na moje rezervy.Trenéra nemám, i když teď, když mi skončila školní docházka, jsem o něm začal zase uvažovat.

S ortézou ve Stupně

Martin byl minulý víkend členem stříbrné štafety ČEZ Group na Red Bull Elements ve Francii

Jak se dá zvládat přítelkyně, škola, závody a okolí v profesionálním světě závodníka? 
Mám to štěstí, že přítelkyně je tolerantní a jezdit se mnou na závody jí baví (zatím :D). Doufám, že jí to vydrží co nejdéle. Jak už jsem říkal, během semestru nemám čas na nic jiného než školu a trénink. Často jsem sedal na ergometr ráno v 6:30, abych stihl hodinu v intervalech, než jsem vyrazil do nemocnice na praxi. Po praxi nebo škole jsem zase hned pospíchal domu, rychle se najedl a na trénink, než bude tma. Myslím, že ty tři roky jsem měl podobný režim jako hobby jezdec, který chodí do práce a u toho se snaží trénovat. Morálka mi naštěstí nikdy nechyběla. 

Současně jsi jel na akademickém MS v Portugalsku i silniční závod a dojel na hezkém pátém místě. Jak ti jsou silniční závody blízko a vyžadovalo to nějakou zvláštní přípravu?
Naposledy jsem startoval na silničním závodě jednotlivců před čtyřmi lety na českém poháru. Když teda nepočítám kritéria na Lopatárně. Zařadil jsem poslední měsíc několik vytrvalostních bloků a intenzitu jsem ponechal. Když jsem viděl profil závodu, bylo mi jasné, že se od půlky pojede doraz a každý za své. To mi do tréninku celkem zapadalo, tak jsem to zkusil. Silnice by mě bavila, nejsem tak technický typ jako někteří jiní kluci z XCO, zato mám, myslím, docela slušný tah. Umím si představit na silnici závodit. Myslím, že kolo ovládat umím a po pěti letech na sportovním gymnáziu ve Vimperku jsem zvyklý i na balík. Kdybych měl možnost, určitě bych ji zvažoval.

Jak vidíš dál svoji závodní kariéru? A na co se letos chceš ještě zaměřit?
Letos mi končí smlouva, a tak je mým hlavním cílem se ještě předvést na závodech Kola pro život a ideálně některý vyhrát. Vrátil jsem se ve slušné formě a tak se na poslední měsíc těším. Po skončení bikové sezony budu ještě chvíli pokračovat na krosech. Ty mě loni docela začaly bavit. 

Martin umí i na silnici

Zlatá radost v silné konkurenci....

Kde se vidíš za pět roků?
Za pět let se vidím v profesionálním týmu, se kterým se podívám na závody po Evropě. Třeba budu mít rodinu, a třeba už na kole jezdit nebudu a budu se věnovat svým pacientům... to nikdo neví.

Co by jsi vzkázal všem, co začali brát kolo vážně?
Aby se cyklistikou bavili, aby si našli dobrou partu a na kole si to užívali. Ono i od toho piva to stejně většině lidí nedá a postupně se začnou hecovat. Nakonec už místo na pivo budou vyrážet na vyjížďky, pak na tréninky, pak na závody. Hlavně si to užívat. A hlavně opatrně!