Seriál: Design a cyklistika - návrat do historie

Prakticky od vzniku prvních jízdních kol, se jejich tvůrci snažili, aby byla uživatelsky příjemnější a přitažlivější. Pokud pomineme pokusy ze začátků 19. století, kdy si tvůrci ještě sami nebyli příliš jistí samotnou koncepcí kola, druhá polovina století už patřila výrazné oblibě cyklistiky. V té době bylo kolo jakousi kombinací sportovního a kulturního prostředku – movitější měšťané zakládali cyklistické kluby a pořádali nedělní vyjížďky po kolonádách. Šlo spíše o společenskou událost a tak výkony nebyly zásadní, prioritní bylo především vypadat elegantně a důstojně. Prvním problémem se tak stává pohodlí – stav tehdejších silnic nebyl kdovíjaký, což při kombinaci kol s kovovými pásky namísto pneumatiky(teprve později se objevují plné gumové pneumatiky) znamenalo silně nepohodlnou a kostrbatou jízdu.

První odpružení se objevuje ještě v 19. století.

Snad i díky tomu do módy přichází velocipedy. Ty díky obřímu přednímu kolu snadněji překonávají překážky a přináší o dost plynulejší jízdu, bohužel to je snad jediné pozitivum. Po množství zranění a několika úmrtích, ke kterým dochází pádem z vysokých kol, se průměry obručí zmenšují a ke konci století už profil bicyklů začíná připomínat ty dnešní. Přispívá tomu také rozšíření nafukovacích pneumatik, které z kol konečně dělá smysluplné stroje.

I tak je komfort stále velkým tématem a objevuje se bezpočet pokusů o různá odpružení, která by jízdu zpříjemnila. Objevují se dokonce systémy odpružení pomocí čepů s pružinami ne nepodobné dnešním, ty však téměř na jedno století upadají do zapomnění. Více prostoru dostávají spíše "pasivní" prvky odpružení jako sedlovky tvořené listovou pružinou nebo sedla montovaná na zahnuté plechy, které zatížením poskytovaly solidní komfort(opravdovou specialitou je pak například Dursley Pedersen se sedlem zavěšeným na koženém řemenu.

Durseley Pedersen se díky své zajímavé konstrukci dočkal mnoha replik a v modernějších podobách se vyrábí dodnes.

Přelom století v Evropě už je ve znamení masivního rozšíření kol. Se vzrůstající konkurencí se tak zvyšuje snaha výrobců své stroje odlišit a nabídnout zákazníkovi něco navíc. Pokud to nemohla být nějaká technologická "vychytávka", byla to alespoň práce s detaily. I toto odvětví ovlivnila vlna Art deco – s ní se na kolech objevují okrasné prvky jako spojky trubek s florálními motivy, rámy dostávají organičtější tvary a často také krásné vícebarevné lakování.

Oproti tomu v USA se obliba kol snižuje - s rozmachem automobilismu se z nich stává spíše nechtěná připomínka nepohodlí, které na nich zažívali a pro dospělé se stává téměř nevhodnou aktivitou. Kola zde pak dlouhá desetiletí slouží především jako hračky pro děti nebo jakási atrapa motocyklů. Falešné nádrže a množství zbytečných okras u těchto strojů snadno vyžene hmotnost i ke třiceti kilogramům. Celá Amerika tehdy žije tzv. Streamline designem. Ten, v ostrém kontrastu s evropským funkcionalismem, sází na organičtější "aerodynamické" tvary a více zdobnosti, často i na úkor funkčnosti. Jiný pohled na věc však dokáže přinášet i revoluční myšlenky – takový Sears Elgin z roku 1936 má třeba integrované světlomety a tachometr – prvky, které se i dnes objevují spíše na futuristických konceptech, než na produkčních modelech.

Stejně tak jako se ve Spojených státech vyráběla masivní auta, ani kola v tomhle ohledu nepřišla zkrátka – značka Sears dokázala vytvářet stroje atakující hranici 30 kg.

V Evropě je však popularita kol o dost vyšší – zvláště ve Francii a Itálii počátkem 20. století formuje velké množství závodů, které oblibu cyklistiky zvyšují. Kola se tak díky závodění začínají více specializovat – na jedné straně silniční speciály, na straně druhé pak kola stavěná pro pohodlné každodenní jezdění. I v Evropě, která sází na konzervativnější a funkčnější řešení, se najdou převratné nápady.

Například první "lefty" bike se objevuje už v roce 1908. Francouzský Labor tehdy přichází nejen s vidlicí pouze na jedné straně, přidává také letmo uložený zadní náboj. Obě pneumatiky tak bylo možné vyměnit bez demontáže kol z rámu – do objevení rychloupínáku zbývalo ještě nějakých 22 let, takže idea to musela být zajímavá. Ocelová konstrukce ale bohužel kolu nedodala potřebnou tuhost, takže se nápad neuchytil, na své znovuobjevení si musel počkat do 90. let, kdy s ním opět přišel Cannondale.

Francouzský Labor již na začátku 20. století přišel s konceptem letmo uložených kol, po konstrukční stránce však nebyl natolik dotažený, aby se mohl uchytit.

Druhá světová válka ovšem přináší mnohem větší starosti než je vývoj kol a tak vášeň pro cyklistiku na čas ztrácí dech, kolo se stává spíše nouzovým dopravním prostředkem. Renesanci cyklistiky a cestu k její dnešní podobě nastartuje hnutí Hippies v 60. letech, o tom ale až v příštím díle.

Foto: Oldbonemachine.com, Bicyclepatents.com, istockphoto.com