Bursík: Mám doma dva Scotty

Přijel, zahájil, viděl, podebatoval a odjel. Taková byla včerejší pracovní návštěva místopředsedy vlády a Ministra životního prostředí Martina Bursíka na veletrhu Sport Life. Popravdě jsem si ministra představoval trochu jinak. Neprůstřelná audina a neprostupná ochranka. Ale překvapení se tentokrát konalo. "Zelená karavela" na řepkový olej a v ní Bursík, Kateřina Jacques, asistent, řidič a další dva lidé, vzezřením daleko od ostrých a svalnatých hochů s pistolí u pasu. Domluvit si rozhovor v jeho nabitém programu nebyl kupodivu žádný problém, nechal nás sice trochu čekat, ale nakonec přišel. Není mnoho politiků bez dvou brad a zakulaceným břichem a kteří by navíc připomínali spíše sportovce. Martin Bursík mezi takové patří a proto nás zajímal jeho vztah ke kolu.

Ministr se nejdříve zúčastnil slavnostního zahájení, kde spolu s Karlem Stárkem a obchodním náměstkem BVV Alešem Pohlem předali ceny za přínos cyklistice - organizátoru závodů 4X Zdeněku Pólovi, dlouholetému úspěšnému trenérovi Dukly Praha a cyklistické reprezentace Pavlu Vršeckému, mistru vysokého kola Josefu Zimovčákovi a zástupkyni společnosti SHOCart, vydavatele cyklistických map. "Když jdu na veletrhy, kde jsou nové technologie obnovitelných zdrojů a další věci, které se snažím propagovat, tak srdce plesá. Ale na takovémto veletrhu je ten pocit ještě intenzivnější,“ přiznal ministr Martin Bursík, který na zahájení přijel stylově — na kole. „Projevuje se tady privátní sféra života, které zůstalo strašně málo, a já se hrozně těším, až to tady skončí a budu si moci prohlédnout ta kola. Je mi ctí, že mohu poznat výrazné osobnosti naší cyklistiky a pogratulovat k jejich výkonům a práci,“ dodal politik a sportovec.

Po té se přestěhoval do haly s názvem Brno, kde spolu s Karlem Stárkem zahájili Bike konferenci a přednesl svůj příspěk. „Každý, kdo jezdí na kole, tím nahrazuje jiný typ dopravy zatěžující životní prostředí,“ konstatoval host konference ministr Martin Bursík. Ve svém referátu upozornil na zajímavé zjištění, že motoristé jsou účinkům znečištění navzdory předpokladům vystaveni v průměru více než cyklisté.

Krátká prohlídka expozicí a vicepremiér si udělal desetiminutovou plánovanou pauzu na náš rozhovor.

Váš dnešní příjezd k pódiu na zahájení na kole měl demonstrovat to, že jste cyklista nebo že jste ministr životního prostředí?
Já když jsem přicházel do haly, tak jsem viděl první stánek Scott, ale ono by to bylo jedno jaká by to byla značka, ale já mám doma Scotta a tak jsem si je tam chvíli prohlížel a ten technik mi nabídnul, že bych si ho mohl vyzkoušet. Proto jsem přijel na kole. Já mám kolo strašně rád, během patnácti metrů jízdy se mi vyplavuje hormon štěstí endorfin a strašně moc mi to pomáhá, fakt na něm jezdím rád. Každá příležitost, která se mi naskytne, tak na kolo sedám.

Jako vrcholný politik máte asi velmi omezený čas, kolik Vám nyní na kolo zbývá času?
No samozřejmě hrozně málo. Já to třeba musím dělat tak, že vstanu o hodinu dříve, to znamená před šestou a skáču na kolo ještě za tmy. Jezdím v Praze nahoru na Petřín, do Hvězdy nebo do Šárky. Teď v zimě je to hodně špatný, vyjde mi to jednou za 14 dnů.

Co se Vám na veletrhu Sport Life líbilo nejvíce?
Já jsem hlavně nadšen tím rozsahem, já jsem vůbec netušil, že máme v Česku tak velkolepý veletrh kol, je to opravdová přehlídka. Ale co se mě líbilo nejvíc? Musím říct, že se mi hodně líbí nástup karbonu. Přijde mi naprosto fantastický, že lze dneska celkem bez problémů vyrobit silničku vážící pod sedm kilo a horský kolo pod devět. Hodně se mi líbilo nové Shimano XTR, ale všechno jsou to nádherný věci. Je vidět, že kola se hodně inspirují u motorek a myslím si, že v budoucnu by to mohla být cesta pro auta. Protože právě u nich je to hodně žádoucí, jelikož jsou hrozně těžká, mohla by mít nižší spotřebu a tím pádem produkovat i nižší emise. Vemte si, že dneska jsou pořád auta stavěna na konceptu ocelového rámu z roku 1904 co vymyslel Henry Ford. Což si myslím, že je hodně inspirativní. No a pak jsem byl v hale s outdoorem a horolezectví, ale o tom radši mluvit nebudu co?

Říkal jste, že máte kolo značky Scott, máte silničku nebo horské?
Mám horský kolo, mám dva celoodpružený modely MC 10. Hrozně mi vyhovuje ten posed s vysoko postavenými a širokými řidítky. Má to výbornou stabilitu a nevzpíná se do kopce. Jezdí se mi na něm fakt moc dobře.

Jste spíše vrchař nebo sjezdař?
Já ani nevim. Mě je osmačtyřicet, takže musím být trochu opatrnej a nemůžu to úplně napálit. Jezdím s partou kamarádů, kde jsou třeba majitelé Messengeru kurýrní služby - bratři Vaverkovi a ti když to napálí, tak nestačím koukat. Vždycky pak říkám, že jsou jiná generace.

Máte svojí oblíbenou trasu nebo lokalitu?
Tak úplně nejradějí jezdím v Českém Krasu a v Brdech, protože ode mne z Prahy je to kousek. Naložím kolo na auto a za dvacet minut jsem tam. Mám tyto lokality spojené s mým nejlepším kamarádem, fotografem Pavlem Štrbou, který bohužel zemřel. On měl tenhle revír perfektně zmapovaný, znal všechny stezky, to mě hodně bavilo, jezdil jsem tam velmi často. Pak mám taky strašně rád Lužický Hory, je to sice trošku zapomenutý kraj, ale výjezd na Jedlovou je nádherný.

Lužické Hory jsou domovskou lokalitou maratonského závodu Malevil Cup. Závodil jste někdy v podobném amatérském závodu?
Malevil samozřejmě znám, ale nikdy jsem se ho nezúčastnil. Jel jsem závod jen jednou jedinkrát a to Jizerskou padesátku a musím říct, že to není úplně to pravé ořechové tyhle masové akce v balíku. Já si nejdraději vyjedu s kámošema nebo sám.... Ale ne, přeci jen nejraději s kámošema. My si stejně mezi sebou zazávodíme, třeba nějakou vrchařskou prémii a pak zase jedem v poklidu.

Foto: Martin Kropáček & Jan Němec