TEST: BikeYoke SAGMA

Praktické zkušenosti

Jak už jsem zmínil výše, vývoj sedel za poslední dobu ušel opravdu dlouhou cestu, na jejímž konci jsou moji aktuálně největší miláčkové, co se sedel týká, mezi které bych zařadil např. modely Power od Specialized nebo Tundra Argo od Fiziku. Ve stručnosti jde o sedla s drážkou, kratší konstrukcí, na pohled širokou zadní částí a krátkým nosem. Jakmile dostanu na testovacím kole takovéto sedlo, nebojím se vyrazit s ním rovnou i na několik hodin trvající vyjížďku, protože vím, že tahle konstrukce mému sedacímu traktu nebude činit zlo, naopak.

BikeYoke Sagma je v tomto ohledu hodně podobná. Její stavba je podobně krátká a zadní část podobně široká, liší se v podstatě jen výrazným zadním vybráním v místě, kde již v podstatě nedochází ke kontaktu se sedací částí. Nevím, zdali je důvodem pro toto designové provedení úspora hmotnosti, méně materiálu nebo něco jiného, v každém případě jsem nenašel ani negativum, ani pozitivum tohoto řešení – snad jen v případě, že pojedete v blbém počasí, tak vám zde bude několik centimetrů chybět, což ve výsledku bude znamenat více vody a delší "hnědou čárku" na vašich kalhotách.

Tvar sedla i jeho poměrně široké vybrání v místě „parkování genitálií“ je, řekl bych, téměř ideálně geniální. Co však musím vyzdvihnout především, je materiál, ze kterého je vyrobená svrchní část sedla. Výrobce to nazývá jako PU-Skin covering, nicméně já bych to po bližším ohledání sedla nazval něčím jako nepravidelným "bublinkovým" designem, který kombinuje vlastnosti paměťového materiálu se vzduchovými mezerami, díky kterým se blíží vlastnostem 3D sedel – jen s tím rozdílem, že mohou být výrazně levnější a z mého pohledu navíc také výrazně snazší na údržbu při zachování podobně komfortních vlastností.

Mimochodem, v tomto případě mi přišlo, že použitá svrchní část patří spíše k těm měkčím, protože prvotní dojem za jízdy byl opravdu skvělý. Nechci používat otřepané „jako v bavlnce“, ale fakticky to tak opravdu bylo. Docela by mě zajímalo, jak na tom budou nové modely těchto sedel, které BikeYoke představilo nedávno a které pro svrchní část využívají nově 3D tisk…

Jenže právě skvělý pocit z komfortní horní části sedla byl problém, kvůli kterému se mi dlouho nedařilo přijít na to, čím může být tohle sedlo specifické.

Hned to vysvětlím. Týká se to totiž samotného odpruženého uložení ližin, u kterého jsem si zprvu nebyl vůbec jistý, zdali ho dokážu samostatně vnímat, jelikož jsem byl naprosto spokojený s komfortem sedla jako takového.

Zkoušel jsem během poměrně dlouhé doby, co jsem měl sedlo pro test k dispozici, různě měnit v rámci jiných sedel, abych mohl porovnávat to, jak se ve skutečnosti liší boční tuhost v různých jízdních podmínkách a stylech. A víte, co můj problém nakonec vyřešilo? Výměna elastomerů. Ano, dlouho jsem si neuvědomil, že mám v šedivých pytlících k dispozici na výměnu různé tvrdosti elastomerů. No a jelikož na sedle byly ty nejtvrdší (hard), vyměnil jsem je rovnou za nejměkčí soft verzi – a nestačil jsem se divit.

Téměř okamžitě jsem zaznamenal výraznou změnu. Už tak pohodlné sedlo se pode mnou doslova roztančilo, a jelikož mám rád – zejména na gravelu, ale i na bajku – více frekvenční šlapání, okamžitě jsem poznal rozdíl v tom, jak sedlo najednou začalo pracovat do stran a ještě více se začalo přizpůsobovat mým půlkám.

„Proč mě tohle nenapadlo dřív?“ říkal jsem si v duchu. Výrobce evidentně věděl, co dělá, když připravil alternativní tuhosti elastomerového uložení. Rozdíl mezi nejměkčím a nejtvrdším uložením je naprosto zásadní. Neříkám, že bude měkká varianta vyhovovat každému, nicméně zkoušel jsem nakonec i prostřední variantu, která mi přišla přesně někde uprostřed měkko-tvrdého nastavení. Osobně bych zřejmě zůstal u nejměkčího nastavení, ale to už je otázkou osobních preferencí a ergonomie každého z nás.

Pro záměnu elastomerových silentbloků budete potřebovat torxový klíč, abyste mohli povolit celkem 8 šroubů, které drží dvojici ližin k samotné karbonové konstrukci sedla. Různě tvrdé elastomery jsou k dispozici ke každému sedlu, takže si každý může zvolit tu správnou kombinaci pro své použití.

Co se týká hliníkových ližin, je zapotřebí dodat, že mají oválný tvar – a proto je potřeba volit k nim adekvátní zámek sedlovky.

Zajímavé bylo, že jedno z testovaných sedel mělo mírně prohnuté tyto jinak robustní hliníkové ližiny – k čemuž došlo pravděpodobně během nějakého pádu nebo silnějšího nárazu na sedlo. Z tohoto pohledu bych možná raději volil karbonové ližiny, které si myslím, že by v takovýchto případech lépe odolaly díky své větší pružnosti.

Když jsem poprvé viděl konstrukci výměnných ližin, trošku jsem se obával toho, zda díky jejich šířce – zejména v přední části, která téměř kopíruje šířku svrchní části sedla – nebude docházet ke kontaktu stehen s fixačními šrouby spodní konstrukce, které jsou v tomto místě zcela obnažené a o kontakt si vysloveně říkají. Ani po mnoha kilometrech v sedle jsem však vůbec nezaznamenal, že by mi sedlo v této části jakkoliv překáželo nebo mě limitovalo ve šlapání – jakkoliv je jeho přední část spíše širší stejně tak jako moje stehna :-).