TEST: Cannondale Slate

S větrem v zádech

Jízdní podmínky pro testování Slate jsem nemohl mít lepší. Nejprve jarní teploty a jasná obloha - v prosinci docela nezvyk, potom mráz a spousty sněhu, a to jak v lese, tak i na silnicích a nakonec obleva, hektolitry vody a bláta. Zkrátka a dobře užil jsem si na Slatu snad všechny možné podmínky, teploty i profily tratí, takže si troufám říct, že jsem ho prověřil přesně tak, jak jsem si v létě přál. A pocity?

Slate versus les

Vezmu to pěkně popořádku. Začal jsem jako správný biker v terénu, v lese, na kořenech a sjezdech, které běžně jezdím i na dalších testbicích s tím rozdílem, že jsem se nepouštěl do extrémnějších pasáží, kde jde zpravidla sedlovka dolů, a brzdy musí pečlivě korigovat spolu s trakcí zadního kola rychlost a směr jízdy. Stejně tak se mi potvrdilo, že 18° stoupání je na Slate a jeho trakční schopnosti v terénu v souvislosti s dostupnými převody moc. Ale to bych nenazýval rozhodně mínusem, spíše logickým důsledkem kompromisů, díky kterým mohl Slate vůbec vzniknout.

Ocenit v terénu musím u Slate především dvě věci. Tou první je výborná akcelerace. Tuhý rám, který není nepodobný špičkovému MTB modelu FSi, prostě jede výborně za pedálem. Pokud nabombíte do lesa pláště víc, než by bylo optimální, tak brzo narazíte na jejich limity v odskakování a ztrátě trakce na nerovnostech. Jakkoliv se zadní stavba a sedlovka snaží vibrace co nejvíce pobrat a do vašeho pozadí propustit jen minimum z nich, les není rozbitá silnice a nástrahy v něm mají většinou daleko horší profil než dlažební kostky.

Druhou věcí, kterou jsem musel ocenit, je vidlice Lefty, která překvapuje v lese daleko víc, než jsem čekal. Srovnávat ji je ale potřeba spíš z cyklokroskou, než horským kolem, u kterého je to přeci jenom díky trojnásobnému zdvihu jiná písnička. Po chvíli zvykání si na úzký úchop silničních řídítek se v terénu začnete docela rychle odvazovat, poskakovat a bunnyhopsat. Většinou vás pak zastaví až první pád, který vám připomene, že holé slicky přeci jenom nejsou v zatáčkách takovou oporou jako bikové pláště a to samé platí také o schopnosti rychle ubrzdit kolo na měkkém lesním podkladu plném jehličí a listí.

Překvapivě skvělé jsou také manévrovací schopnosti kola. Okamžitá reakce na změnu směru je ve spojení s úzkými řídítky zprvu skoro na škodu. Slate se v terénu oproti MTB krotí bez problémů, ale chybí zde takový ten pocit větší jistoty a snadnější držení rovné stopy. I na to se dá ale za chvilku zvyknout. Ostatně ten pocit možná znáte z cyklokrosky, pokud jste se na ní měli možnost někdy vydat do lesa na trail. Vsadil bych se, že ortodoxní silničář bude tvrdit o Slatu pravý opak.

Slate versus silnice

Na první pohled je pro laika Slate spíše silniční kolo než mountainbike. Mohou za to zejména zahnutá řídítka, hodně příbuzná geometrie kola, ale také kliky s velkými převodníky. Konkrétně se Cannondale rozhodl osadit tento model svými Cannondale HollowGram Si klikami opatřenými kombinací převodníků 52/36 z., které jsou zkombinovány s jedenácti pastorkovou kazetou 11-28 z., což je stejné napřevodování, které používá Cannondale např. na svých CAAD12, nebo SuperSix silničních modelech. Rozdíl v rychlosti a přesných převodových poměrech tak bude pouze na bázi malého rozdílu obvodů silničních kol vůči modelům Slate.

A právě výše uvedená skutečnost nahrává do karet všem těm, kteří hledají spíše kolo, se kterým se udrží v balíku silničářů než těm, kteří by s kolem raději objížděli bikové marathony typu Sudet, nebo Krále Šumavy.

Slate na mě na silnici působil možná zprvu jako slon v porcelánu, ale když si přifouknete kola, aby byl jejich valivý odpor co nejmenší a zavřete Lefty čudlíkem na její korunce, překvapí vás opravdu hodně svižnou jízdou. Akcelerace, kterou v terénu brzdilo občasné podklouznutí a odskočení zadního kola, má své silniční limity posunuty daleko více k jezdci a jeho fyzickým schopnostem. Trakci širokých plášťů na silnici pak na maximum využijete nejenom při výjezdech po dlažebních kostkách, kde se projeví jejich tlumící schopnosti, ale především v rychlých průjezdech zatáček, kde vám široké pláště dávají daleko větší pocit jistoty a stability než úzké dvacet dvojky vybavené tou nejhustší lepivou směsí na světě, která existuje.

Napřevodování je jasnou nekompromisně silniční variantou. Díky němu můžete v klidu lítat na silnici podobné průměry, které jezdíte na klasické silničce. V padesátce z kopce si můžete přišlápnout a zuby si přitom nevyrazíte, kompaktní 36-ka vám přitom umožní zdolat všechny kopce, které běžně brázdíte na silničním švihu.

Pokud bych se měl pouštět do popisování subjektivních pocitů, spekuloval bych o kolik přesně vám Slate ubere energie kvůli jeho vyšší hmotnosti a většímu valivému odporu kol oproti klasické silničce. Fakticky by to bylo číslo pohybující se řekněme někde kolem 12-17 %. Na druhou stranu se vám část téhle energie určitě vrátí na rozbitých úsecích a dlažbách, kde vás Slate ušetří zbytečných otřesů. V lese, nebo na polňačkách vám Slate poskytne minimálně 25 % zábavy navíc oproti běžným silničkám, otázkou tak zůstává, co od kola očekáváte především a co má být jenom příjemnou přidanou hodnotou.

Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, nasadit na Slate jiné, více terénní pláště. Nakonec jsem ty správné nestihl včas sehnat, takže jsem si nemohl potvrdit svůj předpoklad, že jejich nasazením se Slate v terénu stane opravdovým dravcem. Nepočítejte však, že se do rámu vejde běžná 2,2". Spokojit se budete muset s šíří na hranici 1,75", nic moc víc...