TEST: DJI Air 2S aneb bike z ptačí perspektivy

Možná si řeknete, jak takový dron vůbec souvisí s koly a k čemu je dobrý pro normálního smrtelníka? Odpovědí může být hned několik, ale primárně záleží na tom, do jaké skupiny potenciálních uživatelů patříte. Pro všechny skupiny je společné jedno; dron vám poskytne obrazové výstupy z jiné perspektivy, než kterou vám nabídne mobilní telefon. Můžete se s ním dostat do míst, kam byste neměli jinak šanci se dostat, a díky chytrým autonomním funkcím dokáže v některých případech nahradit zkušeného pilota či fotografa.

Samozřejmě že pokud patříte mezi běžné cyklisty, kteří nemají ambice vytvářet sofistikovanější obsah, asi vám investice několika desítek tisíc za létající kameru nebude připadat ideální. Na druhou stranu, kdo někdy dronovat zkusil a našel v tom zalíbení, rád se podívá na možnosti, které přinášejí nové modely dronů, protože podobně jako u mobilů, foťáků i počítačů i také tady jde technika neustále dopředu a s každou další generací přichází s různými vylepšeními.

Mini Air platforma

DJI Air 2S je nejmladším a logicky také nejzajímavějším dronem v nabídce DJI z pohledu možností, které nabízí. DJI se totiž podařilo spojit v tomto dronu malou velikost s profi 1" obrazovým čipem, který byl dosud doménou jen "velkého" Mavicu 2 PRO. Slůvko "velkého" dávám schválně do uvozovek, protože ani samotný Mavic 2 není nijak zvlášť velký a jeho skládací konstrukce v podstatě posloužila jako vzor pro stávající generaci nových platforem Air a Mini.

Mavic 2 Zoom (vlevo) a Air 2S (vpravo) - srovnání reálné velikosti obou dronů

Tady se ještě na chvilku zastavím, protože velikosti, resp. hmotnost dronu je poměrně důležitým údajem nejen z pohledu toho, jak moc se dron pronese a kam se vám na výletě vejde, ale také z pohledu nové legislativy, která jasně určuje pravidla pro používání dronů. S masivním rozšířením dronů přišla potřeba drony určitým způsobem regulovat a dílem za to vlastně mohou i samotní výrobci dronů, kteří původně nabízeli daleko větší a těžší drony a teprve postupem času přidávali také malé lehké modely schopné vyrábět podobné záběry jako tři roky staré poloprofi modely.

Původní legislativní omezení tak platilo pro drony nad 750 gramů. Cokoliv menšího už bylo pod rozlišovací schopností směrnice, zabývající se drony. Jenomže intenzivní diskuse během let 2019 a 2020 nakonec vyústila v současnou regulaci, v rámci které se bere za dron vše s hmotností nad pouhých 250 g. Proč tohle říkám? No proto, že když DJI připravovalo své novinky v podobě zmenšených Maviců, dělalo to přesně proto, aby své uživatele uchránilo od nutnosti zaobírat se nějakými legislativami. Proto připravilo několik modelů malých dronů s hmotností pod 700 g, nicméně i to se nakonec ukázalo jako nedostatečné z pohledu vyhnutí se určité edukace, a kdo nechce mít problémy, bude se muset o dronech něco naučit a řídit se pravidly, která jsou dnes jasně daná a stanovená jednotně v rámci EU. I to může být samozřejmě důvod k tomu, proč koupi dronu s díky odmítnout, ale tohle posuzovat už nemá být cílem tohoto testu.

DJI Air 2S váží 595 gramů a svou velikostí koresponduje v podstatě s plným půllitrovým bidonem. To jen tak pro představu, abyste věděli, s čím máte tu čest. Samozřejmě že abyste mohli dron používat, musíte k němu mít ještě chytrý mobil a dálkové ovládání a ideální je mít k němu i více baterií v rámci Fly More Combo balení, které vám umožní natočit více záběrů na několika místech bez nutnosti nabíjení.

Baterie a vůbec výdrž dronu tady musím jednoznačně vyzdvihnout. Dosud totiž platilo, že čím menší dron, tím menší letová doba. Jako letitý uživatel Maviců, zvyklý na zhruba půlhodinové kapacity baterií, musím DJI pochválit, protože se mu podařilo do výrazně menšího dronu s menšími bateriemi vměstnat v podstatě stejnou letovou dobu jako do větších Maviců. Musíte pochopitelně počítat s tím, že výdrž je závislá na režimech, ve kterých dron používáte. V cinematickém módu s pomalými pohyby vám ve vzduchu vydrží výrazně déle než při náročných rychlých obletech nebo ve sportovním režimu, který zvládne sledovat klidně i jedoucí auto.

Minimalistické kompaktní provedení nejenom samotného dronu, ale také jeho transportního balení, které dostanete v rámci zmiňovaného Fly More Combo balení, je jedním slovem výborné. Kompaktní obal na dron, baterie i ovladač je navržen tak, aby nebyl problém ho dát i do středně velkého camelu. Používat ho můžete pochopitelně i samostatně jako brašnu s popruhem přes rameno, ale to je vhodné spíše na nějaký pěší výlet než jízdu na kole. Zajímavé je, že celkové balení dronu DJI Air 2S zase není o tolik menší oproti Mavicu 2, jak byste čekali. Tvar brašny a její dispozice se liší, ale Fly More Combo balení Mavicu nastavilo laťku v tomto ohledu hodně vysoko, a byť je jeho celková hmotnost znatelně vyšší, s rozměry to tak velký rozdíl není.

Porovnání Fly More Combo brašen Air 2S (vlevo) a Mavic 2 Zoom (vpravo)

Velký 1" chip

Rozhodně nejzásadnější věcí, která dělá z modelu Air 2S dron říkající si o vaši pozornost, je obrazový čip, který je v něm použit. V tuto chvíli jde totiž o nejvýkonnější čip ve skládacích dronech DJI, který umí natáčet dokonce ve větším rozlišení než ten, který je použit v Mavicu 2 PRO. Vypisovat zde veškeré papírové hodnoty nebudu. Pokud je chcete studovat, mrkněte na tovární stránky, kde jsou vypsány veškeré podrobnosti. Základní údaj je, že video umí Air 2S natáčet v rozlišení 5,4K (5472×3078) při 30 snímcích za sekundu. 4K video pak umí s 60 fps a full HD pak dokonce při 120 fps.

Výše uvedené hodnoty ovšem znamenají, že pokud je budete chtít využívat na maximum, bude vás to něco stát, protože si budete muset opatřit adekvátně rychlou paměťovou kartu, která bude zvládat datový tok 150 Mbps.

Jistým kompromisem, nicméně vizuálně překvapivě použitelným, je možnost využití čtyřnásobného digitálního zoomu ve full HD, jehož plusem je skutečnost, že na rozdíl od Mavicu 2 Zoom v automatickém režimu nemění expozici snímku.

Pokud se rozhodnete dronem pouze fotit, pak je vám k dispozici 20 megové rozlišení s HDR a možností ukládání do RAW. Fotky a především barvy, které jste schopni dostat v rámci postprodukce z pořízených souborů, jsou doslova dech beroucí a to jsem ani nezkoušel používání kreativních předsádkových filtrů, které DJI dodává v rámci Fly More Combo sady v balení.

Praktické zkušenosti

Nabídku na otestování nového DJI Air 2S jsem vlastně dostal shodou několika náhod, které zde nebudu pitvat, nicméně rád jsem ji přijal, protože jako dlouholetý uživatel Dronů DJI se vždy zajímám o to, jaké jsou jejich přidané hodnoty a kam se tento technologický směr posouvá. Sám mám momentálně doma druhým rokem Mavic 2 Zoom, a tak budou některé mé postřehy současně i malým srovnáním s tímto modelem.

Test jsem pojal s ohledem na to, jak většinou dron sám využívám. Zajímalo mě proto primárně několik věcí.

• Provedení dronu, jeho hlučnost, rychlost a snadnost manipulace
• Výdrž dronu ve vzduchu
• Kvalita komunikace s dronem a jeho dolet
• Kvalita obrazového výstupu
• Fungování autonomních a bezpečnostních funkcí a čidel

Systém skládání dronu a zajištění gimbalu s kamerkou je zde velice podobný s Mavicem. Dvě ramena jsou otočná, dvě sklopná a jejich manipulaci zvládnete téměř okamžitě. Oproti Mavicu 2 je celková velikost a hmotnost menší a současně nižší, což znamená, že pokud nemáte k dispozici speciální mobilní přistávací port, musíte počítat s tím, že jsou vrtule níže a tím pádem potřebujete na vzlet a přistání najít rovnější plochu, abyste zbytečně vrtulkami nesekali trávu nebo kořeny na lesní cestě.

Samotná manipulace a příprava dronu před vzlétnutím je poměrně jednoduchá. Chytrý telefon připojíte k dálkovému ovládání a zaklapnete do skládacích držáčků. Spustíte dálkové ovládání a na telefonu následně speciální DJI aplikaci, která je sice jiná než ta určená pro Mavic, ale funguje na obdobném grafickém rozhraní. Poté spustíte tlačítkem na baterii dronu i samotný dron a necháte systém, aby se spároval, a je hotovo.

Tady jen krátkou vsuvku ohledně automatických procesů v rámci aplikace. Dron si okamžitě po spárování a spuštění aplikace automaticky kontroluje své letové funkce a čidla, ale také aktuálnost software a letových databází. Pokud zjistí, že je k dispozici nová verze, nabídne vám její stažení a následnou aktualizaci. Čas od času vás může vyzvat také ke kalibraci kompasu, pomocí kterého spolu s GPS signálem zajišťuje samotný let. Je dobré proto čas od času spustit dron doma, kde jste na rychlém wifi signálu a udělat případné aktualizace před tím, než vyrazíte létat ven. Většina aktualizací sice není povinně vyžadována před letem, ale odmačkávání výstražných hlášek v terénu při každé výměně baterie zbytečně obtěžuje.

Když už jsem zmínil baterie, tak s nimi a DJI nemám bohužel úplně dobré zkušenosti. Ostatně majitelé Maviců mi asi dají za pravdu, protože jejich kapacita u nových kusů je sice dostatečná a naprosto plní sliby, která výrobce dává s ohledem na avizovanou výdrž, ale v čase se jejich kapacita celkem  rychle snižuje, což byste u produktu za poměrně dost peněz neočekávali. Bohužel tuhle minelu těžko vyzkoušíte během dvoutýdenního testování, takže tvrdit, že tuhle záležitost DJI vyřešilo u nových modelů lépe, si rozhodně netroufnu. Během krátké doby používání jsem žádný úbytek kapacit baterií u Air 2S nezaznamenal, ale pokud si pohráváte s myšlenkou si dron od DJI pořídit, měli byste o tom vědět, případně se zkušenosti jiných poinformovat na dronařských fórech a psychicky se na to připravit :-).

Letová doba dronu ve vzduchu u testovaného kusu dosahovala vždy opakovaně 25-30 min. Osobně mám raději nastavení menšího zbytkového limitu baterie před tím, než vás dron začne sám upozorňovat na to, že se chystá k automatickému návratu. Pokud létáte v bezprostřední blízkosti a natáčíte třeba sami sebe, jak jedete na kole, pak se nebojte klidně nechat na toto upozornění jen 10 %. Defaultně je totiž nastaven dvojnásobek, což zbytečně zkracuje dobu letu.

Jen ze zvědavosti jsem zkusil, jak je na tom nový Air 2S s doletem. Tady je potřeba říci, že během provozování letu dronu byste neměli létat dál než do takové vzdálenosti, na kterou dron vidíte. Fakticky to znamená odhadem tak několik stovek metrů, protože pak vám dron díky své velikosti v podstatě zmizí z dohledu, i když mezi vámi a dronem není žádná překážka. Komunikace s dronem ovšem pokračuje i na výrazně větší vzdálenost, a tak je možné s dronem fakticky odletět výrazně dál a výš, než byste správně měli. DJI to má navíc pojištěno sofistikovaným návratovým režimem, takže i když by vám náhodou vypadla vizuální i elektronická komunikace s dronem, dron to pozná a sám se vrátí do původního místa vzletu.

Z doletu jsem byl nicméně malinko zklamaný, protože ačkoli DJI uvádí hodnoty v řádu mnoha kilometrů, fakticky jsem se na hranici vizuální ztráty signálu dostal někde kolem 1,3 až 1,5 km a to ve stejném místě Mavic 2 umí prakticky dvojnásobek. Nicméně nijak zvlášť jsem tuhle vlastnost neřešil a ani nechci kritizovat, protože maximální dolet nikdy nevyužívám a pro autonomní funkce a natáčení cyklistiky není absolutně důležitá. Navíc vlastně využíváním delších vzdáleností porušujete platnou legislativu, takže tohle vždy beru jen jako ověření si možností, nikoliv jako přidanou hodnotu dronu.

Pravým opakem je ovšem použitý obrazový čip. Ten je zde opravdu na špičkové úrovni a v porovnání s mým Mavicem 2 Zoom jde opravdu o poměrně velký krok vpřed. Větší plocha čipu s vyšším rozlišením přináší nejenom více detailů do obrázků, ale také daleko větší citlivost a méně šumu ve světelně horších podmínkách. Pravda, při natáčení v letních měsících většinou se sníženou viditelností nebojujete, a jasnější záběry a sytější a přirozenější podání barev je prostě viditelné a úplně chápu, proč se DJI rozhodlo nabídnout tenhle čip i v rámci menší řady dronů. Za kvalitu výstupu si totiž nechá řádně zaplatit a poměrně malý cenový rozdíl mezi Mavicem 2 a Air 2S je tak zohledněn v podstatě jen určitými omezeními v případě kodeků a možností videa upravovat v rámci určitých aplikací, ke kterým se však běžný amatérský uživatel dronu stejně nedostane a mnohdy raději využije automatické chytré stříhací aplikace, které mu samy vyrobí krátký klip z jeho materiálů.

Nakonec jsem si nechal to nejzábavnější, samotné létání. Dost lidí se dronů bojí, že jsou složité na ovládání. DJI ovšem pro své drony vyvíjí a neustále vylepšuje chytré autonomní funkce, díky kterým je pro uživatele daleko snazší pořídit dronem video téměř v profesionálním podání. Chce to pochopitelně znát alespoň základy létání a vědět, jak nastavit konkrétní funkci snímání v dodané aplikaci.

Funkčnost dronu je v podstatě rozdělená na dvě části. Jedna zajišťuje vlastní snímání, skenuje a vyhledává snímané objekty a zajišťuje jejich sledování, a to jak ve statickém režimu, tak v pohybu. Druhá část systému se pak stará o bezpečnost samotného dronu a to, aby nedošlo k nechtěné kolizi ať už s terénem, snímaným objektem, nebo například s blízko letícím dalším subjektem.

Kvůli bezpečnosti má dron k dispozici několik čidel, která monitorují okolí dronu, a v případě, že se dron přiblíží k nějaké překážce, zabrání kolizi tím, že dron zastaví. Tady bych Air 2S vytknul jediné, a to absenci postranních čidel. Dron umí velice přesně kontrolovat let dopředu i dozadu, čidla má vespod kvůli přistávání nově i na vrchu kvůli vzletu například v lese, ale ke karambolu může dojít například při natáčení z profilu, kdy se dron snaží obletovat sledovaný objekt a kvůli tomu letí občas bokem. Ostatně jednou se mi podařilo tenhle neduh ověřit v praxi, když nestihlo spodní čidlo zareagovat včas, nezvedlo dron do vyšší výšky a let předčasně skončil po kontaktu s vysokou trávou.

Nastavení autonomních i bezpečnostních funkcí je tu, řekl bych, o něco odvážnější než u Mavicu 2, se kterým toho mám odlétáno už docela hodně a občas mně jeho "bojácnost" lehce limituje. U nového Air 2S mi přijde, že můžete letět níž a blíž a také korekce systému na případné překážky jsou plynulejší a takové intuitivnější. Zajímavé pak je také to, že v dronu můžete nastavit automatický tracking, ale korigovat ho manuálním ovládáním dronu s tím, že letí kam řeknete, ale současně se natáčí tak, aby mu sledovaný objekt nezmizel.

Naprosto dostatečné jsou ale plně automatické režimy, v rámci kterých si navolíte typicky sledování sami sebe a necháte dron, aby vás sledoval nebo obletoval, a přitom natáčel i okolní panoramata. Nebo ho můžete nechat pracovat jen jako chytrý stativ, který z jednoho místa sleduje, kam zrovna jedete. Výhodou velkého čipu u Air 2S pak je, že v rámci určitých záběrů můžete v případě potřeby i kreativně digitálně zoomovat a na kvalitě záběru to přitom nepoznáte.

Závěrem

Pokud bych měl v několika větách shrnout hlavní vlastnosti a zkušenosti s DJI Air 2S, vypíchl bych následující.

Zásadním plusem je použitý čip. 1" senzor, který dokáže dát opravdu kvalitní obrazový výstup; i díky 20 MB rozlišení je prostě parádní. Jediné, s čím budete muset počítat, je adekvátně vyšší náročnost na paměťové karty, počítačové harddisky a také procesory v počítači, na kterém budete video zpracovávat. Přeci jenom pracovat s Full HD vyžaduje o level, spíše o dva levely jiné požadavky na počítač než práce se 4K, resp. 5K.

Líbí se mi miniaturizace celkových rozměrů a především hmotnosti dronu. Jelikož ho občas vozím společně s foťákem v přihrádkách fotobatohu, menší proporce přijdou velice vhod obzvlášť, když neomezují celkovou výdrž baterií.

Vnímal jsem určitý posun také v autonomních funkcích, které neustále dospívají a pomáhají s ovládáním dronu. DJI v tomto ohledu patří mezi světovou špičku a je vidět, že vývojáři neustále pracují na nových vylepšeních, která se v mnoha případech navíc promítají i v následujících updatech firmware, což je dobré.

Mít vlastní dron je pro někoho možná zbytečný luxus. Mnozí fandové časem zjistí, že po prvotním nabažení se létáním postupně dron odloží a v zapomenutí pak obývá jen temný kout jejich skříně, morálně přitom zastarává. Tohle je poměrně časté riziko, které může ve finále znamenat buď motivaci k obnovení létání, nebo naopak obhajobu investice určitého obnosu do nejisté záležitosti, která ať tak, či tak vždy dokáže vykouzlit úsměv na rtu, ať už při samotném používání, nebo jen při sledování záběrů s ním natočených v místech, která máte rádi.

Částečnou komplikací pro všechny potenciální uživatele dronů může být také stále větší snaha je různě regulovat, ale pokud budete svůj dron používat mimo města a zastavěné oblasti a nechávat ho kroužit jen kolem sebe maximálně na pár desítek metrů, věřte, že vám bude dělat dobrého společníka na vašich výletech. Vřele ovšem doporučuji si alespoň přečíst soubor pravidel pro létání s drony a ty pokud možno dodržovat. 

Cenovka Air 2S je momentálně 34 990,- Kč.

O distribuci produktů DJI v Česku se stará firma Beryko. Sortiment produktů a odkazy na prodejce najdete na www.beryko.cz.

Fotogalerie