TEST: Equator Yasei - Titanové opojení

Jízdní dojmy

Když jsem měl poprvé "v ruce" tenhle titanový štěrkolet, zhruba před půl rokem, byl to velikostí bohužel malý rám, a tak jsem se na něm nemohl pořádně svézt, a soustředil se jen na některé konstrukční detaily v rámci předprodukčního prototypu, který byl tehdy k dispozici a domluvil se na tom, že jakmile dorazí první sériové rámy, dostanu se k tomu, abych si Yasei pořádně otestoval. No a ten okamžik nastal letos v březnu a tady jsou moje dojmy z tohoto rámu.

Předem musím ještě říci, že Equator nabízí dva titanové gravely. Jeden je více silniční a druhý více bikový, takže pokud preferujete sportovní rychlé silniční nebo šotolinové švihání, bude pro vás dávat jednoznačně větší smysl druhý model Sensei. Já mám rád, když se gravel nebojí terénu a je pro to uzpůsobena i jeho geometrie a to přesně splňuje dnes testovaný model Yasei.

Hned po vybalení a prvním nasednutí na kolo vnímám bikové pojetí rámu s dlouhou horní rámovkou a krátkým představcem, který zbyl na kole po kolegovi. Naštěstí jsem dostal ke kolu ještě dva delší představce, abych si mohl optimální posed vyladit na sebe a tak jsem představec prohodil za devadesátkový a schválně ho nechal v negativním úhlu, aby to nevypadalo až moc bikově s tím, že jsem nechal všechny podložky pod ním, aby to na fotkách nevypadalo blbě. Ve finále bych asi jednu podložku oželel, ale jako příznivce delších hlavových sloupků jsem si to s Yaseiem dost užíval.

Jízdní pozice

Jízdní pocit z kola po prvním nasednutí byl takový jasně charakteristický, protože pokud bych na kole neměl berany, asi bych musel říct, že sedím na horském kole, a to zejména díky velkému slopingu a výrazně delšímu rozvoru kol, než na které jsem obvykle u gravelů zvyklý.

Další hodně charakteristický prvek, který jsem tady vnímal a zaregistroval během krátké chvíle, bylo hodně nízké těžiště spojené s výškou klik nad zemí. V porovnání s Yaseiem vám budou ostatní klasické gravely připadat o poznání "štafloidně" protože tady se dostáváte těžištěm níž a kola jsou od vás dál, takže na první dobrou cítíte obrovskou stabilitu, která se skvěle hodí a pomůže v terénu.

Hned první metry po lesní cestě potvrzují můj první dojem. Kolo skvěle drží stopu a řízení je s ním velice příjemné. Čím rychleji jedete, tím více cítíte, jak pod vámi kolo drží a chce vás vézt kořen, nekořen, neustále v tempu dál. Mírné zatáčky zvládá bravurně, do těch prudších se mu tolik nechce, protože delší rozvor přeci jenom trošku limituje takovou tu agilitu s možností otočit se "na pětníku". Kvůli možnosti osadit do rámu i bikový rozměr plášťů je zde totiž poměrně dlouhá zadní stavba 440 mm a to pocítíte právě tam, kde jste zvyklí to prudce zalamovat.

Na druhou stranu delší zadní stavba a poměrně strmý sedlový úhel posouvá vaše těžiště více před zadní kolo a dává tak vašemu posedu možnost krásně zvládnout i hodně prudké výjezdy, které obvykle na gravelech na silnici nazažijete, ale na biku v terénu je jich spousta. Ano, je to i tady hodně o vašich preferencích, ale jelikož byl testovací Yasei osazený bikovou Eagle sadou s GX kazetou 10-52z., tak jsem prostě musel vyzkoušet i tenhle typ terénní zkoušky a na gravel dopadl Yasei skvěle.

Na druhou stranu musím ale dodat, že biková specifikace převodů vás bude trochu limitovat, pokud se rozhodnete s tímto kolem na silniční švih. Poměrně hrubě odstupňované pastorky v nejjezdivějších kombinacích mezi 3. až 5. pastorkem budou často důvodem opakovaného přehazování tam a zpět, kdy lehčí převod bude moc lehký a raději se vrátíte na těžší a opačně. Prostě Yasei nemá být v této specifikaci silničním hltačem kilometrů a líbí se mu daleko víc mimo silnice.

Titanový komfort

Velkým tématem je u tohoto modelu materiál rámu a s tím související komfortní vlastnosti, které nabízí. Musím říct, že jsem měl možnost jezdit na tomto kole poměrně dlouhou dobu a v rámci ní různě srovnávat mezi jinými materiály rámů ať už šlo o ocel, nebo karbon a musím říct, že čím víc jsem na titanu najel, tím víc jsem zaznamenával jeho jiné vlastnosti.

Asi nejzajímavější bylo pro mne srovnání titanu a oceli, které k sobě mají co do pružnosti a komfortu docela blízko na rozdíl třeba od hliníkových rámů, přesto je rozdíl mezi nimi na první dojem jasně patrný. Pokud jste již nečetli, tak doporučím tento článek, ve kterém rozebírám jízdní vlastnosti a jejich rozdíly testovaného titanového Yasei a ocelového Javaxu.

První dojem: ocel nebo titan - Javax vs. Equator

Pokud bych měl popsat hlavní přidanou hodnotu titanu oproti všem ostatním materiálům, tak by to byla schopnost tlumit většinu všech malých vibrací, které přicházejí od terénu zejména při vyšších rychlostech, kdy titanový rám dokáže zklidnit a vyhladit typicky hrubý asfalt nebo štěrkovou polňačku tak, že si připadáte, jako že musíte mít obuty o palec širší pláště, než ve skutečnosti máte.

Rám nejenom že působí komfortněji, ale také je jízda na něm celkově tišší a tak nějak klidnější a vyhlazenější. Pokaždé, když jsem na něj sednul a švihal u nás po Křivoklátsku, říkal jsem si jak já tohle vlastně popíšu? Najít ta správná slova, která by vystihla vlastnosti tohoto kola není snadné, ale snad to z nich pochopíte.

Bavila mě tady hodně kombinace rychlých karbonových kol a poddajného titanového rámu, kdy kolo dokázalo do kopce poměrně rychle a velice snadno akcelerovat, ale rám samotný se přitom nijak zvlášt nevlnil a předával všechnu sílu do zadního kola. Člověk přitom slyší jen typické duté ševelení vysokých karbonových ráfků, které přenášejí jemné hučení asfaltu k vašim uším.

Vůbec rychlost a její poměrně snadné nabytí mě tady hodně bavilo, a ačkoli bych si do terénu vybral určitě o něco agresivnější vzorek, než mělo osazené Tufo Thundero, musím říct, že díky suchým lesním i polním cestám jsem neměl s plášti vůbec žádný problém, co se trakce a jízdního komfortu týká. Pro silniční seance jsem zkoušel vyšší tlak, do lesa pak o něco upouštěl a ve výsledku musel konstatovat, že pro zvolený bike je s ohledem na univerzálnost použítí Thundero hodně dobrým kompromisem.

Poklonu musím vyseknout jednoznačně i za konstrukční a technickou specifikaci a vůbec určité vizionářské pojetí tohoto rámu. Najdete zde totiž univerzální patky zadní osy, které jsou kompatibilní jak s klasickým, tak i UDH uchycením přehazovačky, kdy v kombinaci se 142x12 mm zadní osou dokážete na kolo osadit klidně jak běžnou 2x11 sadu, tak i bikové 1x12 Eagle řazení. Tuhý oversize závitový střed v novém standardu T47 postupně začíná používat stále více značek a velice hezky je zde vyřešen i společný vstup interní kabeláže do rámu prostřednictvím custom hlavové trubky, jejíž součástí je i 3D logo Equator.

Sympaticky a neviditělně je pak navržen i výstup bovdenu k přehazovačce, který vychází z řetězové vzpěry otvorem jinak ukrytým uvnitř oblouku samotné patky, který zde není díky bezdrátové elektrické přehazovačce využit.

Co mě naopak trošku zklamalo, byl výběr a provedení řídítek. Na takovýto typ gravelu bych očekával agresivněji pojatá řídítka. Neříkám, že jsou Zipp Service Course SL 70 XPLR řídítka špatná, ale sem by slušely klidně nějaké Ritchey Venturemax nebo Beacon. Na druhou stranu ale musím říct, že Equator nemá problém s tím, že by vám na specifikaci kola cokoli upravil, takže pokud byste měli podobné choutky jako já, tak stačí říct a máte na kole, v podstatě co chcete.