TEST: Forbidden Dreadnought - pro ty, co to chtějí jinak

Jízdní dojmy

Už je to sice nějaký ten pátek, co jsem měl možnost se povozit na tomhle kole, ale dojmy z podobných kol prostě nezapomenete. Původně jsem vlastně ani nechtěl nijak zvlášť rozebírat jízdní vlastnosti a vlastně ani nedělat klasický test tohoto biku, ale nakonec jsem si řekl, že proč nesepsat alespoň pár myšlenek, které s tímto bikem souvisí a které jsem si krátce poznamenal do diktafonu během jedné z vyjížděk.

Highpivoty, které jsem měl možnost jezdit, měly většinou jednu takovou nemilou vlastnost, a to, že byly kvůli horní kladce daleko hlučnější při šlapání než biky s klasicky vedeným řetězem. Tady musím říct, že jsem zažil nejtišší highpivot ze všech. Ano, byl o poznání hlučnější hlavně na krajmích převodech, ale výrazně tišší než třeba Jekyll od Cannondale. Prostě mě mile překvapilo, jak umí být i tenhle systém tichý.

Druhý poznatek souvisí se šlapáním, a to jak po rovině, tak v kopci ze sedla i vsedě. Zadní stavba opravdu jen minimálně noří do zdvihu a to jsem se snažil šlapat i opravdu prasácky, nikoli tak, jak se správně má. Vysoko umístěný čep dělá prostě skvěle svou práci!

Třetí dojem souvisí s geometrií. XLko je sice na pohled hodně dlouhé, ale strmě vztyčená sedlovka vrací sedlo a jeho špičku i přes veledlouhou (665 mm) horní rámovku do přijatelné pozice, takže se mi celkový posez jevil jako nadmíru pohodlný a skvěle nakombinovaný s dlouhým rozvorem. Ve výsledku je bike při vyšších rychlostech skvěle stabilní a v terénu, kde pracuje podvozek na maximum, překvapí hlavně to, jak skvěle funguje zadní stavba. To, jak se díky vysoko umístěnému čepu rozvor kola při odpružení mírně prodlužuje, neumím úplně popsat, ale kolo je na nerovnostech neuvěřitelně klidné a požírá všechno, co mu přijde do cesty. S tím ale souvisí na druhou stranu i pocit těžkopádnosti ve chvíli, kdy se chcete s bikem proplést mezi stromy nebo rychle změnit směr položením do za sebou rychle následujících zatáček. Tahle disciplína se mu moc nelíbí. Musíte si prostě zvyknout na o poznání delší zadek i předek a naučit se s tím žít.

Limitem pro nějaké větší výletování je tu hmotnost. Přeci jenom šestnáct kg není málo a s něčím podobným se asi na maraton tahat nebudete a na lehčí trailovou vyjížďku budete hodně laborovat nad tím, jestli nevyměnit alespoň pláště za nějaké lehčí, abyste se přiblížili alespoň k patnácti kilům. Míst, kde by se dala hmotnost ještě dále ušetřit, je rozhodné víc, ale to bych nechal už na individuálním přístupu každěho z vás.

Za mě jednoznačně nejslabším místem jsou na tomto kole brzdy, resp. levné kotouče. Pro lepší účinnost bych volil výměnu alespoň kotoučů za nějaké pořádné, ideálně s adekvátními destičkami. Samotné brzdy sice nejsou bůhvíco, ale svou práci se snaží dělat, a pokud neplánujete zrovna start na Megaavalanche, tak vám službu udělají.