TEST: GCR Riverside Sram Rival AXS

Jízdní dojmy

Jako by se před námi otevírala úplně nová kapitola se jménem Gravel. Po pár týdnech, během kterých jsem měl doma tenhle nový štěrkolet od francouzského Decathlonu, bych to shrnul následovně: Zapomeňte na Triban, nový karbonový GCR Riverside přináší zcela nový pohled na gravel kolo, které má nyní daleko víc sportovních ambicí a cílí na výkonnostně orientované jezdce.

Pokud jste v minulosti měli možnost vyzkoušet některý z Tribanů, rovnou zapomeňte na to, že byste měli počítat u nového Riverside s podobným kolem. Hned první dojem z nového posezu na kole vám prozradí, že rozhodně nepůjde o "křeslo k televizi", ale naopak hodně agilní nářadí pro celoroční hltání rychlých kilometrů.

Sportovní pozici za řídítky jsem navíc vnímal už v okamžiku, kdy jsem ponechal většinu podložek pod představcem, a pokud patříte mezi příznivce nízko položených řídítek, máte k dispozici dalších pár centimetrů pro dosažení ještě více aero posedu, což je věc, která u Tribanu neexistovala.

Ačkoli jsem u gravelů zažil a preferuji širší řídítka, tady se Decathlon opět drží klasiky s mírně vyhnutými oblouky, nicméně s příjemnou plochou částí, která umožní ergonomický horní úchop řídítek, který jsem si díky tomu na rovinkách docela oblíbil.

Musím přiznat, že jsem k tomuto testu zpočátku přistupoval s určitými předsudky. Jenže jakmile jsem se tak nějak psychicky oprostil od toho, že před sebou nemám lowcost Tribana za 20 tisíc, ale dospělý štěrkolet, který je sice adekvátně dražší, ale také výrazně lépe osazený a na zcela jiném rámu, začal jsem si v duchu říkat: kdyby bylo na rámu přelepené logo, poznal bych nějaký rozdíl od jiných gravelů, které mám v paměti?

První, co mě zaujalo, bylo to, jak svižně kolo akcelerovalo. Mnoho gravelů v podobných cenových hladinách nabízí zpravidla OEM zapletená kola, vybavená podřadnými náboji a běžnými hliníkovými ráfky. Tady dostanete značkové Fulcrumy, které sice nepatří k absolutnímu hightechu, a pokud jsme zrovna nebojoval s omezenou trakcí na blátě, ledě, nebo sněhu, musím říct, že dokázaly kolo rozpohybovat opravdu hodně svižným způsobem, a to považte, že v dušovém setupu. Výborné na tom je, že v Dekáči vám umí tohle kolo dodat ve stejné specifikaci i v bezdušovém setupu, který podporují jak zvolená kola, tak pláště.

Když už jsem u těch plášťů, tak jen krátká zmínka o nich. Tuareg od Hutchinsonu vozím už druhým rokem na jiném, a byť v jiné šířce mu musím přiznat, že je opravdu univerzálním pláštěm, který si zvládne poradit se všemi typy terénu. Jasně, čerstvý sníh, přemrzlý uježděný led nebo postupně tající bláto v kolejích polní cesty mu hází klacky pod nohy, ale ruku na srdce, je jen málo gravelových plášťů, které mají v takovýchto podmínkách šanci na úspěch.

Geometrie rámu sice přináší sportovní posed, ale nejde o žádnou extrémní trailovou mašinu, která by nabídla bikově položenou hlavu a přerostlý reach. V eLku jsem nakonec konstatoval, že je rám tak akorát na hranici toho, abych mu říkal gravel a ne silnička :-). Rozvor zde není nikterak přerostlý, takže ovládání kola a rychlé změny směru nebo nutné vyvažování smyků na sněhu mu nedělá žádný problém.

Při akceleraci jsem byl mile překvapený z odpichu kola i pocitové rámové tuhosti ve středové pasáži, nicméně ještě více lepší pocit z jízdy mi kalily dvě věci. Za prvé to byla celkově malinko vyšší hmotnost kola, za druhé pak absence více znatelného rámového komfortu. Těžko říct, zdali za to kritizovat rám, nebo spíše použitou základní hliníkovou sedlovku, ale jsem přesvědčený o tom, že kdyby v Dekáči vyspecifikovali nějakou karbonovou sedlovku, rázem by to byla jízda o poznání veselejší a pohodlnější. Jinak vůči sedlu nemám absolutně žádných výtek. Ergonomicky pohodlné, moderně vypadající i slušně ventilující.

Rovněž použitému elektronickému řazení Rival eTap AXS XLPR není mnoho co vytknout. Ano, je o něco těžší než jeho dražší kolegové, ale řadí přesně a spolehlivě a o to tady jde především. Musím ale připomenout, že zvolený systém gravelováho XLPR řazení s sebou přináší 1x12 systém, který nabízí přeci jenom mírně omezený rozsah převodů než ten, na který jste zvyklí z horských kol a to znamená jen potvrzení toho, že tohle kolo už je pro zkušenější a trénovanější štěrkoletce.

Ohledně Sramu mě jen poněkud zklamaly brzdy, které se neochotně a na můj vkus poměrně dlouho zajížděly, a to i v poměrně dobrých povětrnostních podmínkách. Moc jim nepomohlo ani několik opakovaných mytí, no prostě jsem asi málo brzdil...