TEST: Giant XTC 29ER 2 LTD

Univerzální test

Nastavit stroj, přeházet podložky nad představec, nafoukat pláště a vidlici a jde se jezdit. Po chvíli práce zjišťuji, že nastavit odskok na vidlici prakticky nejde, rozdíl mezi jednotlivými polohami je až tak velký, že na jednu to kope a na druhou se to skoro nevrací. Navíc hodně gumové přecvakáváni spodním elementem na mě působí, že častou změnu nastavení prostě namůže vydržet, ale co už, tak holt bude trochu kopat.

Sednu na stroj a vyrazím na svůj standardní testovací okruh, kde mám vše, co potřebuji, abych si stroj pořádně osahal. První seznámení v praxi není žádný med. Nejdřív se nemůžu ani za nic na světě poskládat za řídítka, vůbec mi nesedí do ruky. Jsou na můj vkus příliš krátká a mají malý úhel zakřivení. Možná se zde montují řídítka, co byla na 27,5", tam by sedla líp.

Co hůř, kolo vůbec nechce jet. Připadám si, jako bych byl přilepený k asfaltu a to je jen pár stupňů nad nulou. Pláště se mi zdály z měkké směsi už na pohmat. V terénu je to pak znát mnohem méně, ale i tak to moc nejede. Naštěstí mám docela kliku, protože se mi povedlo brzo jeden plášť říznout, takže přezouvám na něco lepšího. Dávám novou Vittorku Pcyote a pokračuju. Výsledkem je, že mám pocit, jako bych vyrazil na úplně jiném kole, mnohem lepším a rychlejším.

Samotný rám je v záběru hodně tuhý, nikde se nekroutí a odezva na každé šlápnutí je okamžitá. Skvělou tuhost má i přední trojúhelník, takže zvednout se ze sedla a zabrat do pedálů, to dělá jen radost. Předpokládal jsem, že bude tuhý a přitom dostatečně flexibilní a to se jen potvrdilo. Ve stoupání překonává kořeny s noblesou, reaguje na každé šlápnutí a přitom má zadní stavba dostatek snahy pohlcovat nerovnosti. Tohle se fakt hodně povedlo!

Vyškrábat se na kopec bylo příjemné, ale jak to bude bike zvládat dolů? Úhel hlavy 70° dává kolu dostatek rychlosti pro změnu směru, ale zároveň ho udržuje poměrně klidné ve vysokých rychlostech. Není tedy problém pustit se do velké techniky, kdy je potřeba manévrovat v malé rychlosti přes kameny a zároveň to na rychlém trailu pustit, aniž by se pilot bál, že mu bude chtít kecat do řízení.

Má to ale jeden malý háček, teda spíš větší. A tím je, světe div se, RS Recon Silver. Možná bych si takový zážitek nechal i ujít, ale zase by nebylo o čem psát. Pustit se totiž s touto kombinací (skvělý a tuhý rám kontra měkká a tupá vidlice) v plné rychlosti do klopenky, opřít se a čekat, že tě to urychlí a vyšle ven, je docela naivní představa. Rám je na to sice připraven skvěle, tam je kde se opřít. Vidlice se ale kroutí pod rukama a uhýbá do strany (sloupek a vnitřní nohy). Nechybělo moc a neudržel jsem to a to mám to místo hodně najeté. Teď už vůbec nechápu, co ta vidlice na tom kole dělá, obzvlášť, když nemá ani boost osu, aby korespondovala přední a zadní nába.