TEST: Giant XTC Advanced 29 2

Jízda

Nejsem vysloveně cílová skupina pro hardtaily, ale rád se na nich občas svezu. Jednak abych zjistil, kam se jejich vývoj posouvá, jednak abych si udržoval povědomí o tom, jak moc se liší jízda na nich od jízdy na celoodpružených XC modelech s minimálními zdvihy. Dnes je totiž taková doba, že se některé vlastnosti těchto kol vzájemně téměř prolínají a je právě velice zajímavé sledovat, jak moc k tomu dochází.

Nové XTC od Giantu přichází celkem brzo. Předchozí generace rozhodně nebyla ještě zralá ani do šrotu, ani do muzea, ale svět jde vpřed a je potřeba na to reagovat a na nic nečekat, a tak přišel Giant s novou verzí XTC, která má za cíl být ještě jezdivější, přitom sportovně pohodlnější a opět, ostatně jak je tomu vždy u příležitosti představení nového modelu, být "všehoschopnější" :-). Jak se to podařilo, jsme si mohli ověřit letos v létě díky tomuto cenově dostupnému modernímu karbonovému biku.

První nasednutí mnohé prozradí a tady se mi okamžitě potvrdilo, že mě bike bude bavit. Nekonalo se totiž žádné natažené zalehnutí v hlubokém předklonu, ale naopak vzpřímenější zasednutí s jistým úchopem. Pocitově dlouhá horní rámovka působí ale delším dojmem, než ve skutečnosti je. Překvapuje naopak hodně krátký rozvor, na kterém se nemalou měrou podílí zadní stavba. První dojem "useklej zadek", říkám si v duchu a hlavou mi začínají kolovat první otázky, na které vzápětí získávám odpovědi.

Výjezdovka s opatrností

Primárně od XC hardailu očekávám nulové ztráty ve výjezdu a maximální agilitu právě při cestě na kopec případně rychlém silovém spurtu na pásku. Tady se XTC snaží rozhodně dostát těmto předpokladům. Rám, na to, jak je lehký je v oblasti středového složení opravdu sympaticky tuhý a z mých sil při šlapání ubírá neznatelné množství. Troufám si tvrdit, že nejvíc wattů se zřejmě ztratí v zapletených kolech, která tady patří k ekonomičtější nabídce Giantu, a navíc by zřejmě zasloužila lehké dotažení pro mých lehce 90+ kg.

Jinak musím zmínit ještě celkem pozitivní zkušenost, kterou jsem udělal s osazenými plášti. Dnes je trendem dávat už i na XC biky širší gumy s více terénním vzorkem a Rekon Race je myslím si krásným kompromisem, jak nabídnout rychlý plášť, který vás ale dokáže podržet i na náročnějším XC okruhu. Jeho nižší, ale přitom dostatečný vzorek na středové části běhounu dobře vede i zabírá, přitom s minimálním valivým odporem na tvrdém podkladu. Naopak výraznější boční výstupky dokáží plášť udržet stabilní i v zatáčkách a na měkčím povrchu. Šíře 2,25 je pak pro většinu pilotů naprosto optimální, byť se začínají občas objevovat i na XC kolech ještě širší pláště.

Menší limit jízdním vlastnostem biku v jízdě do kopce vystavuje zadní stavba. Přiznám se, že jsem se po první testovací jízdě musel podívat do tabulky geometrie, abych zjistil, kolik vlastně měří, protože mi přišla opravdu hodně krátká. Vlastně ve výjezdu možná až moc krátká, protože při zdolávání prudších úseků už bylo potřeba korigovat posez a přesunout se na sedle více dopředu, protože se bike měl chvilkama tendenci mírně zvedat na zadní, pokud bych nereagoval přesunutím těžiště. Vinu na tom má ale hlavně poměrně položená sedlová trubka, která sice prodlužuje pocitově rám, resp. horní rámovou trubku, ale současně způsobuje také to, že sedíte více nad zadním kolem.

Neznamená to ale, že by se na biku nedalo rychle jet do kopce. Naopak. Jakmile najdete optimální pozici nad rámem, široká řídítka a tuhý rám vám předvedou, jak snadno je možné se dostat na kopec.

Obratnost nadevše

K ovládání Giantů nemám většinou mnoho výhrad. Přiznám se, že jsem tady čekal větší posun k trailověji pojatému hardtailu, který se ale vlastně nekoná. Giant se evidentně rozhodl, že se zdrží nějakých velkých experimentů a spíše poladí sportovnější chování kola. Ponechal proto i relativně strmý úhel vidlice, která disponuje klasickým 100 mm zdvihu. Protažením rámu v kombinaci s hodně krátkou zadní stavbou pak docílil neuvěřitelné obratnosti biku. Manévrovat s ním mezi stromy nebo kličkovat v utažených zatáčkách je vysloveně radost.

Chvílemi jsem si dokonce začal v duchu říkat, kdy naposled jsem jezdil něco tak snadno ovladatelného, a přitom jistého. Pravda, musím uznat, že nemalou roli v tom hrají 780 mm široká řídítka, díky kterým máte řízení opravdu pevně v ruce, a to i ve chvílích, kdy je potřeba přesně a jasně kolu nadiktovat, kterou stopou se má vydat. Osobně si dokážu představit, tady mít vidlici s vyšším zdvihem, ale to už by se narušila téměř dokonalá souhra nízkého těžiště biku s ideálně vysokým stackem.

Mimochodem, tady se musím zmínit ještě i o tom, že jsem si sice ponechal představec otočený do negativu, ale všechny podložky nechal pod ním, protože preferuju vyšší úchop (stack). Bike ale umí díky nízké hlavovce i ještě více sportovnější posez. Stačí zmiňované podložky přeházet nad představec, případně adekvátně zkrátit sloupek a zmenšit množství podložek nad i pod.

Sjezdy pod kontrolou

Mluvit tady o nějakých nadprůměrných sjezdových ambicích fakt nebudu. Absence teleskopické sedlovky a vidlice v hlavovém úhlu začínajícím sedmičkou vyžadují být při sjezdech ve střehu a rozhodně nedovolovat kolu, aby si pod vámi dělalo, co chce. Pravdou je ale fakt, že když posunete své těžiště adekvátně dozadu nad zadní kolo, což jde poměrně snadno i díky krátké zadní stavbě, dokážete bezpečně slanit většinu nástrah.

Překvapení pro mě tady byla vidlice. Totiž, jakkoli je většinou Recon předmětem spíše mého pohrdání, tak tady jako by šlo o úplně jinou vidlici. Jasně, váhu ničím neokecáš, ale to, jak Recon fungoval, bylo nad mé očekávání. Nepřetlumený, naopak docela slušně citlivý, přitom ještě ani pořádně nezajetý, no prostě musím zopakovat již dneska jednou použité - kdy naposled jsem jezdil podobně vyladěnou vidlici Recon? Na druhou stranu jsem úplně nepochopil, proč je tu obráceně namontovaná páčka ovládání lockoutu vidlice, která by se bez problému dala dát pod řídítka místo nad ně. Takhle to vypadá, že bylo na skladě moc horních páček a bylo potřeba je udat.