TEST: Gravel 3x jinak - Stigmata, Grade, Silex

Jak to sviští na silnici?

Každý gravelista to bude mít asi trochu jinak. Někdo si štěrkolet koupí proto, aby mohl jezdit převážně po silnici a nebál se kanálů a záplatovaných vesnických úseků čtvrté kategorie, jiný si tenhle typ kola koupí, protože prostě chce z nějakého důvodu berany, ale většinou se s bikem bude zdržovat na lesních a polních cestách a na silnici se podívá jen opravdu sporadicky, když mu nic jiného nezbyde.

Tady se také rozehrává značně důležitý souboj na poli pohonů, kde na jedné straně najdete dvojpřevodníkové verze s přesmykači a s různě, obvykle však výrazně, velkým rozdílem počtu zubů poskládané dvouplacky. Na straně druhé pak kompaktnější, jednodušší jednopřevodníkové verze, které ovšem právě na silnici trpí poměrně důležitým neduhem, o kterém si povíme později.

Silniční testování probíhalo na několika místech republiky Křivoklátskem počínaje přes Šumavu až po jižní Plzeňsko či Šluknov. Obvykle nešlo o žádné placky, ale kopcovité terény, kde, když jste chtěli, dokázali jste udělat kilometrové převýšení na padesáti kilometrech. To s sebou nese jak potřebu dostatečně lehkých převodů kvůli výšlapům do kopce, tak naopak dostatečně rychlých převodů při švihovém šlapání v táhlých klesáních.

Z pohledu rámového vrchaře

Pokud bych se na silniční vlastnosti testovaných kol měl podívat komplexně z pohledu silového vrchaře, bylo by rozhodování následující a docela vyrovnané. Nejlepší rám, který by z mého pohledu měl ambice aspirovat na silničního krále, totiž doslova zabíjejí výplety a zvolené čtyřicítkové pláště s čistě terénním vzorkem. Ano, mluvím tady o Stigmata. Tuhý rám s minimální boční flexí se nijak nekroutí a skvěle jede bez náznaku nějakého vlnění nebo žvýkání. Mimochodem, vyzkoušel jsem si to a potvrdil po přehození kol z Meridy, se kterými byla radost si dávat silniční výšlapy na Santovi, a ačkoliv osobně bych preferoval konkurenční geometrii rámu, co se silničářských vlastností týká, vítěz je zde jasný - Stigmata.

Merida a její Silex na silnici za Santou příliš nezaostává, vlastně jen minimálně. Chybí jí totiž možnost při svištění z kopce seskládat se do maximálního aeroposedu, a to především kvůli hodně vysoké hlavové trubce a rekordně vysokému úchopu napříč celým testovaným triem. Tuhost rámu je zde na hodně vysoké úrovni, ale nízký rám a dlouhá sedlovka přeci jenom dává určitý prostor i pro jemné vlnění v sedle, které u Santy prostě nevnímáte, a proto dostal Silex o pár bodíků v této disciplíně méně a to ho řadí na stříbrnou příčku.

A teď si možná řeknete co GT? To jako prohrálo na plné čáře? Grade totiž v testované top verzi jako jediné nabídlo sofistikované elektronické řazení Di2, které doslova vybízí k tomu nazvat ho silničářských premiantem. Jenomže GT je prostě stavěno s jinými preferencemi, a tak pokud se podívám na jeho echt silničářské vlastnosti, musím konstatovat, že jeho rám je z testované trojky nejgumovější a nejméně tuhý. Rozdíl v tuhosti mezi ním a Meridou je o ještě o něco větší než mezi Meridou a Santou. Neznamená to však, že by se na "Grejdyně" nedalo vůbec jezdit do kopce, ale při silovém šlapání prostě budete muset přimhouřit oko, protože pár wattíků výkonu skončí někde mezi osou zadního kola a sedlem a vy tak budete na Alpe de Huez o 8,2 sekundy pomaleji :-).

Z pohledu komponentového

Zapomeňme nyní na chvilku na rámy a jejich vlastnosti a pojďme se na stejnou problematiku podívat z pohledu komponentů a volby jejich namixování. Z principu věci tady mám také dva hlavní favority a za nimi pak jednoho kulhajícího komparzistu.

O vítezství tady bojuje GT s Meridou. Komfortem a dostupným jemným napřevodováním díky 2x11 pohodu dominuje GT, naopak překvapivě nejtěžším převodem kontruje Merida, která se svým 44/10 nabídne vyšší maximálku než 46/11 u GT. Na silnici ovšem není nejdůležitější mít největší rozsah převodů, ale spíše optimální odstupňování a to u jednopřevodníku postrádáte. Nejvíc jsem to pociťoval pravidelně mezi třetím a čtvrtým největším pastorkem řazeným v kopci, kde po určitou dobu prostě ani jeden z převodů není optimální. Buď musíte držet vyšší frekvenci, nebo naopak šlapat víc silově. Zvyknete si, ale silniční hodnocení v testu musí jít o kousek dolů.

GT naopak v silničním pohledu možná pro někoho ztratí pár bodíků použitými řídítky s vyhnutím, nad kterými si echt silničář občas odplivne. Oproti Tomu Merida tady kontruje silničářskou geometrií řídítek se standardní šířkou, která v pelotonu okamžitě zapadne, jak má, ale v trénu můžete občas postrádat větší páku širšího úchopu.

Ohledně rychlosti a kvality výpletů a zvolených plášťů ze silničářského hlediska vede nad oběma konkurenty opět Merida, protože má nejužší a současně nejhladší pláště a nejlepší kola. GT sice také nenabídne extrémně široký vzorek, ale na horších výpletech, přesto bych asi díky dvoupřevodníku hodnotil nakonec celkově GT o malinko výš než Meridu.

Santa je od začátku do konce postavená do terénu jako štěrkolet, se kterým se příliš nepočítá pro silniční dovádení. Ano, jeho rám silniční geny rozhodně nezapře, ale tady jsme v části hodnotící komponentové kombo a to prostě nemá valných silničních ambic, ani pokud byste na něm vyměnili pláště za slicky.