TEST: Kellys Theos R50

Jízdní dojmy

Kellys Theos pro mě byl, je a zřejmě ještě nějakou dobu i bude zjevením. Ale "zjevením" v kladném slova smyslu. Jeho designové pojetí a originální koncepce celého rámu si u mě jako u strojaře prostě získala respekt, nehledě na to, v jaké cenové relaci se pohybujeme. V testu už jsem totiž loni měl jeden z nejdražších karbonových modelů Theosu, zatímco dnes bude řeč naopak o jednom z levnějších hliníkových modelů.

Prvotní usazení se za řídítky je téměř ideální. Mám k dispozici největší z trojice velikostí, takže je rám (reach) pořádně dlouhý nicméně přesto máte řídítka krásně na dosah ve výšce, která je téměř ideální, tedy alespoň z mého pohledu.

Šlapací střed je tady zkombinovaný s delší zadní stavbou, což je naprostý ideál pro výjezdy v podstatě jakéhokoli typu, sklonu i ražení. Jízdní pozice pro výjezdy je tak akorát nad řídítky a podle toho, jaký režim pohonu jste zvyklí využívat, zvládnete vyjet méně i více náročné stojky.

Já jsem si tedy při jednom z focení užil výjezdů v lesní hrabance až až a musím říct, že jsem téměř nenašel nic, co bych chtěl vyjet a nevyjel. Pravdou je, že za určitou hranou sklonu kopce už jsem přeci jenom musel opatrně volit posun mého těžiště, protože sypká hrabanka byla zrádná a zadní kolo na ní občas opakovaně prohráblo, ale je potřeba si uvědomit, že do podobných hraničních terénů, které my testeři vyhledáváme, se běžný člověk většinou vůbec nedostane, takže to, jestli je bike schopný je vyjet a kde je jeho "hranice poslušnosti", je sice zajímavé zjišťovat, ale v praxi není potřeba se toho obávat.

Mimochodem, hlavní pointa, kterou jsem zjistil, spočívá v tom, že tenhle ebike docela dost klame svým tělem, které vypadá robustně a drsně, ale pod touto slupkou hromotluka se skrývá vlastně takový trailový beránek, který má vzadu jen 130 mm zdvihu a vpředu pak o 20 mm více.

A právě odpružení je to, čemu bych se teď chtěl krátce pověnovat. Po delší době jsem totiž narazil na kolo, kde je poměrně velký rozdíl mezi tím, jak chodí přední a zadní odpružení. Stopadesátkový základní vzduchový ZEB vpředu sice má své mušky, ale tady svou práci zvládal celkem bez problémů a kořeny, popadané větve nebo dopady z menších skoků požíral o poznání lépe než zadní stavba a tlumič Deluxe Select+. Poměrně dlouho jsem laboroval nad tím, jaký tlak do tlumiče dát, protože aby byla zadní stavba mechově aktivní, musel jsem tlumič upustit hluboko pod hranici 200 psů, zatímco pro drsnější skákání a sjezdy, kdy jsem se bál větších ran a dorazů, jsem musel dát něco kolem 230 psů, ale to pak o nějaké citlivosti odpružení nemohla být příliš řeč a rozdíl mezi aktivním předkem a tuhým zadkem se ještě prohluboval.

Ve finále asi nechám na každém, jaké nastavení mu bude vyhovovat, protože se zde nechci úplně pouštět do spekulací, že by situaci vyřešila delší vahadla a změna pákových poměrů. Nicméně v tomto ohledu je prostě potřeba počítat s tím, že hliníkový model Theosu se charakterem odpružení poměrně dost odlišuje od karbonového eFkového modelu. Hliníkové Háčko je z tohoto pohledu vhodnější do méně náročného terénu, spíše na výletování a občas nějaký ten lesní jednodušší sjezdík.

Hodně silnou stránkou tohoto modelu je pohon. Sám jsem se docela těšil na to, jak bude nový nejsilnější Panasonic fungovat a jaký bude mít dojezd. Kellys tady nabízí 725 Wh baterii s pohonem, který se vyznačuje příznivou cenou, rekordně vysokým maximálním točivým momentem 95 Nm a na to, jak je nový, tak již i poměrně dobrými recenzemi.

Moje dojmy z tohoto pohonu jsou takové, že sílu opravdu má, ale abyste mohli využít naplno potenciáltohoto pohonu, musíte umět šlapat, řadit a také předvídat a správně číst terén. Pokud se naučíte, jak s tímto pohonem koexistovat, dostanete z něj maximum a možná se vám podaří i to, co mně, a to přetrhnout řetěz. Jelikož jsem ale do testu dostal už slušně zajetý bike, který toho už něco pamatoval, tak se není čemu divit, že v jednom z testovacích stoupání řetěz povolil.

Mimochodem musím pochválit Kellys, že sem osadil upravenou řadící páčku, která omezuje možnost řadit o vice pastorků najednou a tím šetří právě řetěz před těmi, kteří nevědí, že řadit v tahu o více pastorků najednou je špatně. One step řazení nabízí Sram pro ebiky už hodně dlouho, ale od Shimana jsem takovou páčku měl na kole poprvé.

Ale pojďme zpět k jízdním vlastnostem. Panasonic má nejenom velice silný zátah, zejména v nejsilnějším režimu, ale také má poměrně dlouhý doběh. Tím myslím, že pomáhá ještě chvilku poté, co přestanete šlapat a díky tomu je s ním o dost snazší překonávat náročnější technické výjezdy. V podstatě to funguje podobně jako Race pohon od Bosche, který je ale ještě o chlup sofistikovanější a dokáže potlačit větší silou o něco déle.

Na rovině sice poznáte překročení maximálního rychlostního limitu jistým ochabnutím pohonu, ale díky setrvačnosti a relativně malému odporu při šlapání dokážete držet konstantní rychlost klidně kolem 30 km/hod, aniž byste do deseti minut padli vysílením.

Ano, tenhle Kellys není lehký. Dokonce bych řekl, že na to, že jde o trailbike se zdvihem 130 mm, je to nadprůměrně těžký ebike, ale pohon tenhle handicap celkem úspěšně eliminuje a mullet specifikace dává kolu navíc velice slušnou ovladatelnost a stabilitu, která vás proveze v klidu jak ostrými klopenkami, tak i nějakými těmi skočkami.

Zkoušel jsem i bunny hopy přes kořeny, ale to už chce hodně soustředění a občas i pořádné zapření se do pedálů, aby se dílo zdárně podařilo. Přeci jenom vznést se na 26 kg kole chce už nějakou tu průpravu :-).

Co se týká ovládání kola, tak o řazení už jsem vše podstatné řekl, ale o ovládání pohonu nikoli. Panasonic zvolil poměrně jednoduchou kombinaci ovládacích tlačítek integrovaných ze strany k LCD displeji, umístěnému u levé rukojeti. Funkčně jde o rozumné řešení, nicméně ergonomicky jsou tlačítka docela vysoko a daleko od gripu a na snadné ovládání "poslepu" to prostě není, i když přepínání režimů se děje největšími tlačítky, které si nepletete s jinými, jako se mi to občas stává u nového multitlačítkového Bosche.

Pokud bych měl něco říci ohledně dojezdu, tak to, že jedna komplet jízda na Trutnov Trails vysaje z baterky cca 20 %, takže jelikož jsem schopný dát za den maximálně 4 jízdy, tak je to naprosto v pohodě. Mimochodem na TT jsem si udělal právě na tomto Theosu hned několik výjezdových elektrických KOMů a bez problémů smáznul i ten, který jsem měl dosud u výjezdu na parkoviště nebo na panském, ale nutno říct, že jsem se rozhodně nijak nešetřil a 170 tepů jsem na Garminu měl docela často.

Co musím ale říct, že když se dostanete do intenzivnějšího kopce na lehčí převod, tak při frekvenčním šlapání je Panasonic pohon celkem dost hlučný. To je v podstatě jediná věc, která mi na něm vadí, protože jsem měl ve stejný den pod sebou ještě i Orbeu Rise a ta byla o dost tišší, ale zase zdaleka tolik netahala :-)