TEST: Kona Libre

Jízdní vlastnosti

Libre dostalo pořádně naloženo, byť převážně na domácích tratích jihovýchodně od Prahy. Pokořilo ke 400 kilometrům, takže se jedná nyní už o pěkně zajetou testovačku.

Vzhledem k absenci bezdušovosti jsem zvolil méně komfortní, ale bezpečnější tlak, který činil kolem 38 PSI. Plášť komfortní šíře 45 milimetrů pak na asfaltu odvaluje téměř ideálně, neboť se téměř v místě styku „nerozplácává“, v terénu pak přeci jen něco odpruží. Pro ideální fungování, kam vede stroj svojí filozofií, by byl potřeba ještě nižší tlak a bezdušový plášť. Bohužel ale platí, že jízda přes kořeny na plášťových gravelech připomíná běh po rozpálených uhlíkách. Nespálí se pak opravdu jen hodný.

Posed na kole je opravdu dost neobvyklý. Byť tu máme turisticky zvednutý představec, tak se řídítka nacházejí stále pod úrovní sedla. V takové výši se nacházely též u starších modelů jiných značek, které se naladily více na sportovní a méně na zábavní notu. Posed také ovlivňuje výrazný sloping rámu a sedlovka zůstává poměrně vysunutá.

Na silnici po rovině je poměrně velkým úkolem najít způsob, kterak se na kolo sportovně srovnat. V porovnání se silničním kolem tady máme něco opravdu jiného, jezdec těžko zaujme aerodynamickou polohu a celkově kolo nemá vůbec tendenci jet rychle. Převodník o velikosti 40 zubů se najednou zdá být naprosto postačující. Parťákům se sportovnějším gravely ale budeme stíhat, takže se nejedná o žádný velký hendikep. Nejlepší je se po rovině na asfaltu svézt hezky v háku a poté ukázat v terénu, který gravel je králem. 

Ve stoupáních by se sice mohla negativně projevit vyšší váha stroje, ale dost možná narazíme na jinou potíž. Libre láká k projetí trailů, které jezdíme na bajku, ale převody má pořád ryze gravelové. Z příjemné projížďky se tak může stát silový trénink.

Libre je jasně nejsilnější v točivých trailech, dokonce ani nemusejí být dokonale hladké. Pocitově velmi krátká geometrie s představcem bajkových rozměrů vás dožene téměř k tanci. Kona bleskově mění směr, snadno se na ní vybírá vhodná stopa, a navíc opravdu něco odpruží.

Sedlo WTB Volt sice na první pohled působí jako masivní a široká zbytečnost, ale jeho funkci objevíme až v typicky českém terénu. Stačí najet na rozbitou polňačku a pohodlně se usadit na celou jeho plochu. Sedlo pobere opravdu hodně vibrací a je prvkem, který hodně pomůže.

Do kopce kolo stoupá solidně, po rovině přímo baví, ale možná malinko zklame ve sjezdu. Oproti konkurentům musíme opravdu vynaložit výrazně méně energie na pohlcování vibrací, ale trochu zbytečně nás limitují mechanické kotoučovky. Pro sportovnější gravel, kde se počítá, že se pojede opravdu jen po šotolině a jezdec chce najíždět kilometry a převýšení mimo silnice, by dostačovaly. Tady se ale brzy dostaneme na limit.

Ještě širší řídítka se vypoulenými oblouky překvapivě jízdu také neusnadňují. I s menší šíří bychom měli nad kolem dostatečnou kontrolu, akorát nabízejí častější držení za páky. V prudších a rozbitějších sjezdech je ale třeba se držet dole, protože se tak zbavíte hodně vibrací.

Ostatní komponenty uspokojí – s přihlédnutím, že tu máme hliník za téměř 50 tisíc. Plášť WTB Riddler TSC má poměrně standardní vzorek a liší se od konkurentů hlavně svou šířkou. Na druhou stranu bychom mohli čekat, že právě i vzorek se bude dost lišit od konkurence.

Nejlepší přirovnání, jak se Libre liší od jiných – sportovních gravelů poskytne příměr, že se jedná o full mezi hardtaily na stejných zdvizích. Ve stoupáních stíháme, byť nějaký watt budeme muset přidat, z kopce disponujeme pak větší jistotou a pohodlím. Dá se jet i rychleji, ale není to samospásné.