TEST: Merida Big Nine CF

V terénu

Začátky s novým kolem provází ladění posedu a nejinak tomu bylo u Big Ninu. Při mé výšce kolem 190cm a pohledu na štítek s označením velikosti 19” jsem si z počátku říkal, že to asi nebude úplně ideální svezení. Nakonec se mi však podařilo se na kolo poskládat, i když to bylo na samotném limitu sedlovky. V případě možnosti výběru by však určitě padla volba na velikost rámu 21”. Během prvních metrů v sedle mně však sportovně laděná delší geometrie rámu nabídla celkem příjemné svezení.

Hned po prvních metrech v lehčím terénu kolo ukazuje, že je celkem švihák. Na devětadvacítku velmi dobře akceleruje a nabranou rychlost nedá velkou práci udržet. Ač se jedná o sportovně závodní bike, poskytuje na pevňáka relativní pohodlí. Nedokážu asi přesněji určit, jaký podíl na tom má samotná konstrukce rámu a jaký užší (27,2mm) karbonová sedlovka. Každopádně výsledkem je, že i po delším čase stráveném v sedle nebudete moc vyklepaní.

Abych však jen nechválil, poměrně velkým nedostatkem jsou pro mě absence pevných os kol, které se v této kategorii hojně používají, a to minimálně na předním kole, ideálně pak i vzadu. Když se do kola v záběru pořádně opřu, přijde mi celek částečně i díky velkým kolům měkčí, což by pevné osy alespoň částečně řešily.

Technické traily dávají vyniknout vcelku povedené geometrii. Ovladatelnost v ostřejších zatáčkách a rozbitých úsecích, kde je třeba často měnit směr jízdy, je totiž dobrá a kolo reaguje tak, jak potřebuji. Zároveň si však v rychlých sjezdech dokáže udržet poměrně stabilně stopu, vést a nerozklepat se.

Co se osazených komponentů a jejich funkce týká, nic mě během doby, co jsem měl možnost na kole jezdit, vyloženě nenechalo ve štychu, tedy až na jeden průraz, to se ale snad ani nedá počítat. Začnu-li u řazení a převodů obecně, XTéčko je již zavedená a osvědčená sada, která funguje, jak má za každých podmínek. Osobně mi příliš nesedí trojpřevodník, obzvlášť pokud je k dispozici kazeta s největším pastorkem o 36ti zubech, je však určitě dost riderů, kteří občas “kašpárka” uživí a u devětadvacítek tak lehký převod najde své zastánce.

Jak jsem psal již v úvodu, trochu škoda je, že se XT nedostalo na pozici brzd, jelikož ty patří v dané cenové kategorii na naprostý vrchol. Brzdy Deore sice nebrzdí špatně, jsou však pocitově měkčí a nástup brzdného účinku není tak razantní, jak by někdy bylo potřeba. Vidlice v režii Foxu je trefa do černého, kdy model Float CTD se svými třemi módy nastavení komprese vykryje všechny možné situace, které vás při jízdě na biku potkají. Do ruky mi padla inovovaná páčka na řídítka ovládající patronu vidlice. Jediné co mi občas chybělo, byla možnost se z výjezdového módu Climb vrátit jen o jednu polohu na Trail, ale páčka přepla vidlici rovnou do plně otevřené pozice Descend.

- dobrá ovladatelnost	- menší boční tuhost
- osazení	- absence pevné osy