TEST: Na Ještědu s "tajným" Rock Machinem

Testride závěry

Jak už jsem zmínil v úvodu, měli jsme možnost si na testování vzít v podstatě jakýkoliv celoodpružený model s novým systémem FPS (Floating Pivot Suspension). Jako nejvyšší z testovací crew jsem dostal možnost zahájit testování na prozatím "tajném" a tím pádem i nefotitelném devětadvacetipalcovém celoodpruženém modelu, který by se měl do nabídky Rock Machine dostat až v rámci modelového roku 2018. Testbike byl v konfiguraci se 120 mm zdvihu, což je ideální pro trailové bikování, nicméně v naší enduro eRZetě jsem se na něm občas pohyboval na hranici jeho i svých možností, protože občas byly terénní nástrahy prostě poněkud drsnější, než aby na ně stačilo 120 mm zdvihu.

Nový prototyp devětadvacítky, jehož jméno se nesmí vyslovit a fotka ukázat

V každém případě na zahřátí a najetí stop "na oči" byla devětadváca slušným odrazovým můstkem v rámci prvních třech jízd. Hned v úvodu jsem navíc zjistil zajímavou vlastnost, která nebývá obvyklá u virtuálních systémů obecně, a to, že Floating Pivot Suspension je výrazně aktivnější než běžné virtuály. Mírnou nevýhodou takto napákovaného systému může být to, že i při jízdě do kopce ať už v sedle, či ze sedla, zadek neustále pracuje, a i když páčku na tlumiči přepnete do třetí nejzavřenější polohy, stále se pod vámi bude zadek alespoň minimálně pohybovat. Naopak boční tuhost rámu si pochvalovali všichni zúčastnění.

S Járou jsem to krátce řešil a ptal se ho na to, jestli to byl záměr, nebo vedlejší účinek a dostalo se mi vysvětlení, že přesně takhle to kluci zamýšleli. Nechtěli žádné XC odpružení, které bude skvěle přenášet energii ze šlapání a pojede za pedály. A to přesně zapadá do hlavního hesla modelové řady 2017 #Intrailwetrust. 

Jako druhý na řadu, poté co jsem se dokonale seznámil s tratí, přišel 27,5" enduro model se 160 mm zdvihu. Musím říct, že jestli jsem se do té doby hlavně v horní části trati držel trochu zpět, tak tenhle bike způsobil, že už se mi dole zdaleka tak nekouřilo z brzd, jako tomu bylo u první devětadvacítky. Pravda, na devětadváce jsem zajížděl nové kotouče i destičky od MAX1, takže jsem občas byl ve spodních zatáčkách rychlejší, než bych si přál, a dole to pak smrdělo spálenými deskami.

Podkoplá vidlice a čtyři centimetry zdvihu navíc posunuly společně zážitek z endura osedláním plnokrevného enduro modelu o level výš. Po první jízdě jsem si ještě upravil SAG v tlumiči i vidlici na cca 30 %, aby se dal využít celý zdvih a dalo se získat ještě víc ve sjezdových pasážích a musím říct, že v pořadí pátou jízdu jsem si díky tomu fakt užil. Pravdou je, že jsem si na jedné z posledních serpentin ve spodní části trati jemně ustlal v odkloněné kořenité zatáčce, ale nebylo to nic zásadního, jen jsem prostě trochu podcenil grip základní verze Nobby Nica, který nepatřil k nejlepivějším.

29 podruhé

Na poslední dvě jízdy jsem si pak nechal přestavět původně 27,5" pluskový model se 140 mm zdvihu na devětadvacítku za použití nových karbonových zapletených ráfků od MAX1. Díky Boost osám i Boost vidlici je tenhle zákrok resp. záměna kol možná u některých podobně koncipovaných novinek, jen se musíte smířit s tím, že ačkoliv se vám nezmění úhly kola ani geometrie, zvedne se vám o cca 2 cm šlapací střed.

Přiznávám se bez mučení, že avizované zvýšení středu jsem téměř nezaznamenal. Skoky i zatáčky, které jsem měl už opravdu hodně dobře najeté z předchozích jízd jsem najednou krájel na pocitově delším a stabilnějším kole, než byla sedmadváca a ačkoliv jsem cítil v horní části trati úbytek dvou centimetrů zdvihu, předposlední šestou jízdu nakonec Strava vyhodnotila jako nejrychlejší ze všech, které jsem toho dne zajel, což mě sice docela překvapilo po super zkušenosti se 160mm sedmadvácou, ale naopak ještě utvrdilo v tom, že devětadvacítky rozhodně nejsou handicapem ani v klikatých trailech, kde se mnozí rozčilují nad jejich neohrabaností.

Také druhou a současně poslední sedmou jízdu jsem strávil na 140mm devětadváce a výsledkem byl překvapivě druhý nejrychlejší čas. To už jsem ale začínal v rukou cítit únavu, takže druhou půlku trati jsem tak nehrotil a v cíli byl dřív jen asi o 3 sekundy před jízdou absolvovanou na enduro sedmadvacítce.

Cestou domů jsem přemýšlel o tom, co jsem vlastně během těch dvaceti testovacích enduro kilometrů zjistil. Kromě toho, že jsem se poprvé mohl seznámit s tím, jak vlastně fungují různé zdvihové verze nového odpružení Rock Machine, jsem musel konstatovat dvě věci. Zaprvé že mě to na Ještědu bavilo a určitě se tam rád podívám i na další tratě, eRZety nebo česnekovou sekci bývalého sjezdu ještě jednou, možná víckrát. Zadruhé že nové rámy od Rock Machine jsou hodně povedené a pro cílovou skupinu zdatných místních borců budou opravdu silnou konkurencí v rámci stávajícího česko-slovenského vozového parku. Jejich cenovky přitom nebudou vůbec přemrštěné, takže očekávám, že půjde o poměrně dost dramatický souboj v enduro a trailových vodách.

Dík Rock Machinu za povedenou akcičku, na které jsme se sešli s dalšími internetovými bossy i Tandlisovi a jeho skupině za přípravu i gájdování během celého dne. Nové biky máme slíbeny i do našich redakčních testů, abychom je mohli srovnat s ostatními na tratích, které známe a které také prozradí mnohé o tom, co a jak fakticky funguje. Takže pokud vás informace o RM novinkách budou zajímat, vyčkejte, přijdou brzo.