TEST: Nicolai ION G15 vs. Whyte S-150S

Dlouhý a ještě delší v praxi

Ano, charakteristika obou kol je dána v nadpisu této kapitoly. Oba biky mají společnou dlouhou geometrii a v dané kategorii i celkem hodně položené hlavovky. V některých případech tak při porovnání s konkurencí zjistíte, že podobných hodnot nedosahují ani sjezdové speciály. Tady přitom dostáváte enduro kola s daleko většími možnostmi využití, nižšími hmotnostmi, teleskopickými sedlovkami a vlastnostmi, které byste fakt nečekali.

Jako kdyby to bylo dneska, si pamatuju první testy XC devětadvacítek, ve kterých jsme se rozplývali nad prostupností terénem, která tehdy byla o autobus lepší než u šestadvacítek, ale současně kritizovali jejich neohrabanost a neochotu zatáčet. Kdyby mi tehdy někdo dal do rukou některý z těchto dvou strojů a řekl na - vyzkoušej tohle, asi bych měl nutkání zavolat Chocholouškovi, aby vyslal hochy se svěrací kazajkou a transportoval dotyčného rovnou do ústavní péče. Dnes je ale jiná doba a přes odvážné pojetí obou těchto kol nelze jejich pojetí nazývat bláznovstvím, ale spíše vizí nebo svým způsobem i trendem. Trendem, který nabízí něco jiného, čemu nemusíte přijíte na chuť, ale můžete, a pokud se tak nestane, nemusíte zoufat, protože méně progresivních alternativ je dnes k dispozici víc než dost.

Při pohledu na tuto dvojici biků musíte konstatovat, že jde o slušně velké kousky. Zejména u Nicolaie je jeho dominantní délka patrná na první pohled. Také Whyte má hodně dlouhou stavbu rámu, ale opticky ji přece jenom alespoň trochu rozbíjí sedlová vzpěra rámu tvořící poměrně velký trojúhelník pod sedlem.

I přes velká 29" kola a XL velikost ale po nasednutí na biky nemáte pocit, že byste měli pod sebou extra vysoké kolo. Standovery obou modelů jsou totiž koncipovány tak, že nabízejí opravdu dostatek místa i pro bikery blížící se svým vzrůstem ke spodní hranici odpovídající rámové velikosti XL.

Tenhle sériově osazený bike má v XLku bez pedálů 14,58 Kg a připravit si na něj budete muset přesně 74 990,- Kč.

Nicolai delší, Whyte přirozenější

První osahání obou kol probíhá s respektem nejenom k jejich velikosti. Bohužel jsem neměl možnost zjistit, jestli se i opravdu dlouhý německý XL stroj dokáže vejít do dnes běžného vozu combi střední třídy bez toho, abyste z něj museli vyndavat přední kolo, ale tipnul bych si, že se odpověď bude lišit v závislosti na konkrétní značce výrobce a kladná bude pouze ve vybraných případech.

Překvapivě ale posez na delším Nicolai není nijak zásadně nataženější, což jsem čekal. Pod sebou sice cítíte docela dost velký bike, ale jeho délka nad řídítky zdaleka neodpovídá obrovskému rozvoru. Tady totiž úřaduje kombinace položené hlavy spolu s kolmou sedlovkou. Prostoru, kam se posouvat na obě strany, máte tolik, že dostat se na jednu či druhou hranu znamená opravdu pořádně se protáhnout/natáhnout.

Obdobný poměr najdete také u Whytu, ale jelikož tady dostanete o poznání kratší rozvor, tak i posez se tady více blíží dnes běžně nabízeným bikům enduro/allmountain kategorie a rozhodně nemůže být řeč o nějak zvlášť natažené pozici. Na Whytu tak sedíte také více na středu kola a máte tak perfektní možnost volit a měnit polohu těžiště v závislosti na tom, jestli zrovna jedete do, nebo z kopce.

Výjezdy překvapí

Absolvovat výjezdy je u obou kol překvapivě snadné. Samozřejmě tady mluvím v relativních pojmech, protože tyhle vysokozdvihové potvory samozřejmě nebudou nikdy dosahovat agility XC speciálů a nepoletí do kopce zdaleka tak rychle a s minimálními ztrátami energie.

V rámci muskulaturních dispozic ale jednoznačně překvapí, jak si oba biky dokáží poradit i v opravdu prudkých výjezdech, kde byste čekali daleko větší náchylnost ke zvedání předního kola. Krátké představce zde ale nejsou zdaleka takovým handicapem, protože dlouhý reach přidává kolu na stabilitě právě i ve výjezdech. Kombinace strmého úhlu sedlovky s dlouhým předkem pak umožňuje v sedle stoupat překvapivě klidně bez nutnosti posouvat se na jeho špičku.

Tady jsem musel uznat, že nese malinko víc ovoce extrémnější progresivita Nicolai geometrie. Oproti Whytu se totiž německý oř vzpínal v prudších stoupáních o poznání méně a také chování zadní stavby při šlapání na mě působilo o kousek klidněji. Výhodou Whytu ve stoupáních byla možnost otočit páčkou tlumiče a výrazně tak přitlumit chod zadní stavby, což Nicolai díky svému tlumiči neumožňoval, byť na něm páčku také najdete. Pokud jsem ale nechal tlumič Whytu v otevřené poloze, tak bike pracoval i pod pedály o něco víc než otevřený Nicolai.

Zatáčky limitují

Hodně zdvihu zamená, že si tyhle biky libují ve sjezdech a rozbitém terénu, a proto jsme je kromě obvyklých testovacích trailů vzali na zkušenou i do bikeparku na šumavském Špičáku, abychom zjistili, co v nich opravdu je. První, co mě zajímalo, byla schopnost kol rovnat se do zatáček. Tady musím říct, že jsem očekával výrazně horší schopnosti u obou kol a byl jsem opravdu hodně překvapený, jak se kola v zatáčkách chovala.

Pozor, nenechte se mýlit, hlavně Nicolai díky své délce rozhodně nepatří mezi nějaké vlásenkové drtiče a ohnout ho kolem stromu znamená buď si výrazně víc najet, nebo riskovat zlomení v zákrutě :-), ale s klopenkami se celkem dokáže kamarádit a táhlé točky v rychlosti si s ním zamilujete. Oproti tomu Whyte je o poznání mrštnější a ohebnější. I prudší zatáčky zvládne o něco ochotněji než německý souputník a v klopenkách si doslova lebedí. Jestli jste vyslovení "točiči" a máte raději trailově-trialové pasáže, tak je pro vás modrá varianta rozhodně tou lepší.

Ve sjezdech si libují

Možná namítnete, že 150 mm zdvihu je na sjezd málo. To samozřejmě záleží na profilu tratě, ale pokud k tomuto zdvihu přidáte v podstatě sjezdovou geometrii, která je zejména v případě Nicolaie v superdlouhé variantě rozvoru, tak se připravte na naprosto ultimátní zážitek z jízdy z kopce, a to zejména v rychlých rovných rozbitých pasážích. Jako člověk zvyklý jezdit různá kola jsem měl ale při prvním větším dropu co dělat, abych ho ustál, protože bylo potřeba tahat výrazně déle za řídítka a zůstat za sedlem díky fakt dlouhému biku. Pravda, vidlice si s jízdou po předním kole bez problémů poradila a já jsem naštěstí nezazmatkoval a situaci ustál, ale stejně to musel být zřejmě úsměvný pohled. Nic podobného jsem nikdy jindy na žádném kole nezažil a u dalších skoků už jsem náležitě poučený, že je potřeba trpělivost pro to, abyste tohle XLko na dropech jak se patří zkrotili.

Whyte bylo ve stejných situacích podstatně více podobné běžným modelům s obdobnými zdvihy s kratší stavbou kola a jeho ovládání ve sjezdech by se dalo minimálně zpočátku nazvat nezáludným. Přitom v rychlých pasážích nebyl problém s ním držet stopu klidně i v odkloněných zatáčkách a speed úseky se s ním dají svištět taky hodně jistě.

Při porovnání obou kol mne také hodně překvapilo rozdílné pojetí výšky úchopu řídítek. Celkově větší a delší Nicolai totiž tlačí úchop hodně nízko a oproti Whytu se tak za řídítky musíte celkem předklonit. V opravdu prudkých sjezdech bych si dokázal představit vyšší stack, na druhou stranu v kombinaci s 64° hlavou nemáte pocit, že byste museli kvůli tomu cestovat přes řídítka. Na Whytu se ale cítíte tak nějak jistěji s rukama o poznání výš. Na druhou stranu znám jedince, kteří řeší hodně nízký úhop i na DH speciálech, jen jsem chtěl tenhle rozdíl mezi oběma koly vypíchnout jako poměrně velký.

Zajímavý pocit jsem měl ale z odpružení. Jelikož měly oba biky stejný deklarovaný zdvih, nemohl jsem se zbavit dojmu, že Nicolai lépe využívá opravdu celý zdvih kola. Whyte jako by působil, že je nastavený na větší progresi a při srovnatelném začátku odpružení ztrácel o malinko dřív svou sensitivitu a nepouštěl kolo do zdvihu tak ochotně. Samozřejmě že to mohlo být způsobeno osazením výrazně odlišných tlumičů, kdy Nicolai využíval topmodelu od Foxu Float X2, zatímco Whyte se spoléhal jen na Deluxe RT od Rock Shoxu, ale tenhle dojem jsem prostě z chování odpružení porovnávaného na stejných místech měl.

Jednou z dalších zastávek, kde jsme obě kola prověřovali, byly i populární Trutnov Trails. Dilema, jaké kolo je na ně vhodnější, jsem měl vlastně od první chvíle, a i když jsem odjížděl, nebyl jsem si úplně jistý, na kterém z těchto dvou kol bych tady byl raději. Nakonec bych se asi víc přiklonil k Whytu pro jeho univerzálnost a lepší zvládání zatáček, ale vůbec to neznamená, že by byl Nicolai na tento typ trailů nepoužitelný.