TEST Norco Sight VLT A2 - nekonečná síla

Jízdní dojmy

Vždycky, když někoho slyším mluvit o nějakém ebiku zarytě jako o motorce, nebo o mopedu, myslím si o jeho limitovaném IQ svoje a do debat na toto téma se s dotyčným raději nepouštím. Jenže pak mi přijde do rukou stroj, jako bylo například tohle Norco, a sám sebe se ptám, jestli na tom spojení motorky a kola přeci jenom něco není.

Abych to vysvětlil. Nejnovější generace kanadského ebiku Norco Sight VLT sice disponuje úplně normálním elektropohonem Shimano Steps EP8, takže bez šlapání se s ním opravdu nehnete z místa, ale některé další zkušenosti, které jsem během týdne velice intenzivního používání s ním udělal, ve mně nakonec vyvolávaly otázky typu, zdali je toto stále ještě kolo, nebo už motorka a kam to vlastně až celé může zajít?

Už to bylo řečeno v popisu tohoto kola, ale pro jistotu to ještě jednou zopakuji. K testu jsem měl k dispozici VLT ebike s hliníkovým rámem, poměrně vysokými zdvihy 160/150 mm a s největší z nabízených baterií s kapacitou 900 Wh. Navíc díky tomu, že šlo o relativně dostupný model osazený běžnými, spíše těžšími komponenty, jsem hned od počátku pochopil, že půjde o opravdu pořádný lesotraktor.

Norek už jsem pár v rukou měl během bezmála dvaceti let, kdy je tato značka na českém trhu, a vždycky na mě tahle kola působila dojmem jisté robustnosti, spolehlivosti a takovou mantrou ve stylu "dávej si, co chceš, já tě při tom podržím". Robustní rámy, pořádné plocháče, neotřelé barvy a fungující odpružení. Tohle všechno k Norcu podle mě neodmyslitelně patří stejně tak jako vyšší hmotnost těchto kol, kterou za všechno výše uvedené prostě musíme platit.

Vrchařský posed?

Ale konec filosofických úvah, které jsem vedl poté, když jsem kolo vrátil a přemýšlel, co budu o tomhle kole psát, a pojďme na reálné dojmy. Po prvním nasednutí a nastavení posedu konstatuju, že pro výjezdy je naladěný naprosto ideálně. Kolmá sedlová trubka posouvá šlapání dozadu, a to při táhlých i prudkých stoupáních znamená, že pod vámi kolo nikam neujíždí a v podstatě ani není potřeba nějak zvlášť balancovat s těžištěm, abyste udrželi jízdní klid a stejnou jízdní pozici.

Na druhou stranu celková jízdní pozice je daleko více orientovaná dopředu a díky tomu, že zde jsou řídítka poměrně nízko a hlavová trubka i ve velikosti L patří spíš k těm kratším, jsem musel konstatovat, že tu nemůže být řeč o vysloveně výletní jízdní pozici, kterou by možná mnozí majitelé ocenili více. Mimochodem já jsem nejprve jezdil s podložkami nad představcem, ale hned po první jízdě jsem si kokpit musel přeskládat, co nejvýš to šlo, protože při dodržení mé výšky posedu mi úchop prostě evokoval spíše gravelový předklon než enduro vzpřímenou pozici. Tahle lehká kontroverze v jízdních zážitcích ale dál pokračovala, a to ve chvíli, kdy se sklon kopce otočil a já si to pálil opačným směrem.

Jistá pozice

Ovládání kola ve sjezdu, ve chvíli kdy nesedíte, ale sedlo máte zateleskopované a jste v pedálech s plně otevřeným odpružením, jsem vnímal jako téměř optimální. Těžiště kola je tu uprostřed a drží vás spolehlivě v ose rychlého sjezdu. Přední kolo předkopnuté daleko dopředu jasně ukazuje, kam že se to bike v následující sekundě bude pohybovat, a pokud nepotřebujete rychle měnit rychlost, potažmo směr, je všechno v úplné pohodě.

Čím pomaleji a méně rovně ale potřebujete jet, tím víc vám tenhle bike přizná své slabší stránky. Kvůli jeho velké hmotnosti není úplně jednoduché ho skládat do rychle po sobě jdoucích zatáček a ani ho z nich zvedat nazpátek. Naprostý dostatek energie, zejména při vyšších stupních dopomoci, vás sice dokáže při správném načasování a dávkování doslova vystřelit ze zatáčky, ale musíte přesně vědět, co si v jaký okamžik můžete dovolit, jakou silou při jakém stupni dopomoci přišlápnout a kam následně nasměrovat řídítka a těžiště svého těla.

Po pár sjezdech na různých površích jsem musel konstatovat ještě jednu věc - Rock Shox 35 fakt není vidlice ideální pro tohle kolo a devadesátikilového jezdce, který holduje technickému způsobu ježdění z kopce na adekvátně náročných tratích. Když se snažíte mít vidlici nastavenou trošku víc aktivně, tak při sebemenším zabrždění nebo naklonění nad řídítka jde výrazně do zdvihu a zásadně mění jízdní vlastnosti biku. Pokud ji naopak nabombíte na víc, abyste odstranili výše uvedený efekt, tak vás její odpor v kořenitých pasážích bude stát tolik sil, že se budete dobrovolně těšit, až se vrátíte zase zpátky na cyklostezku. Prostě hmotnost svou i kola sladit tak, abyste si mohli opravdu užít každý sjezd, se mi v tomhle případě nepodařilo. Snad to bude u vyšších modelů s lepšími vidlicemi lepší.

Expediční tank

Poté, co jsem odzkoušel vrchařské i sjezdařské geny tohoto Norca, nemohl jsem opominout řádně otestovat ani jeho vytrvalostní a silové limity. Během toho jsem si potvrdil jen už dříve nabitou skutečnost, že doby, kdy jsem s jistotou byl schopen tvrdit, že jakýkoli ebike dokážu zcela vybít do 25, maximálně 30 km, jsou už dávno minulostí. Plně nabitý testovací Sight naopak dokázal zcela vybít mě, a to dřív, než jsem čekal a než bych samozřejmě chtěl. Naplánoval jsem si pro testování baterie totiž profil trati takový, který bych sám v podobných srdečních tepech a watáži rozhodně jet nechtěl a zřejmě ani neujel. Rovinatých úseků zde bylo jenom pár, jinak se opakovaně střídaly táhlé a prudké výjezdy s podobnými sjezdy. Za vše mluví zdokumentovaný profil testovací jízdy na Stravě.

Výsledné hodnoty zněly: Průměrná rychlost 18 km/hod, maximálka 64 km/hod, celkové nastoupané metry 1173 a to všechno jen na 36,6 km během dvou hodin jízdy. Pak mi seklo, přišel hlaďák, došla voda a bike se mi stále vysmíval se dvěma čárkami baterie na displeji. V podobném režimu jsem pak bez nabíjení druhý den docvaknul zbytek baterky, abych konstatoval, že tohle kolo je opravdu k neutahání, protože vydrželo 50 km v takovém tempu a převýšení, které běžný uživatel nebude nikdy schopen nasadit a tím spíš ne jeho reální majitelé 55+.

Tedy ne že bych se sám označoval za nějakého supersportovce, ale minimálně jsem po celou dobu držel správné, spíše vyšší kadence a adekvátní tepovku a tím se dostával i podle grafické identifikace výkonu pohonu na displeji velice blízko k horní mezi maximálních hodnot.

Steps jsem nechal navíc během celé doby testování dojezdu v Boost režimu a vůbec ho tedy nešetřil, ostatně stejně tak jsem nešetřil ani sebe :-).

Jelikož nemám nikdy ambice zjišťovat u takto koncipovaných biků jejich maximální dojezd, ale naopak ten minimální, musím s klidnou duší říct, že tady si opravdu dokážu představit, že při rozumném používání ujede bike 80 i 100 km, a pokud ho budete šetřit tak i daleko víc. Otázkou je, jestli je to ale vůbec potřeba a kde takto vytrvalý a silný pohon naplno využijete...

Já mám značku Norco osobně spojenou s kanadským North Shore. To je známé tím, že jde o několik kopců nad Vancouverem, na které nevedou žádné lanovky a nahoru se tak musíte buď nechat vyvézt autem, nebo si těch pár mil vyšlápnout po svých. Ale přesto si nedokážu představit, že bych si právě sem tenhle ebike vzal, protože radost a štěstí ze specifických trailů by mi prostě tenhle supertěžký ebike neudělal ani zdaleka takovou, jako o deset kilo lehčí moderní endurko, které vám vykouzlí daleko větší rohlík na rtech při jízdě dolů, než tenhle ebike dokáže díky svému pohonu vykouzlit při cestě nahoru...