TEST: Orbea Occam H30

Na trailu

Jak jsem uvedl hned na začátku, Orbeu Occam H30 ve velikosti M jsme testovali od začátku prosince a díky rozmanitosti prostředí a klimatických podmínek, ve kterých test probíhal, to byla velká zábava a testovaný trail bike jsme nijak nešetřili.

Přes prodloužený reach o téměř 2 cm oproti loňskému modelu je posed pohodlný a vzpřímený. Ale to v této kategorii biků není nic překvapivého. Hned jak jsem si vše nastavil na svoji výšku a hmotnost, vyrazil jsem, jak jinak, než do kopce. Přestože se jedná o nejlevnější hliník s osazením, které rozhodně nemůžeme nazvat ultralight, neměl jsem pocit, že pod sebou mám nějakého cvalíka. Když začalo přituhovat a mírné stoupání se změnilo v technickou stojku, Orbea byla klidná, držela slušně stopu a ani jsem se nemusel příliš snažit, aby přední kolo drželo na zemi i přes to, že řídítka byla v nejvyšší poloze a dvě centimetrové podložky umožňují jejich další případné snížení.

Jak se trail začal narovnávat a chtěl jsem do toho šlápnout, trochu mě překvapilo, že řazení nešlo úplně lehce a plynule. Při relativně krátkém testu ale těžko posoudit, jestli by se pocit vylepšil po servisním zásahu, nebo se jedná o standardní vlastnost SLX řazení. Ale vše je otázka zvyku, a tak po dalších desítkách a stovkách metrů jsem už nedokonalost řazení přestával vnímat.

V další části testu jsem se posunul na trail s několika hodně utaženými zatáčkami v prudkém sjezdu a věděl jsem, že po včerejším vydatném dešti bude o zábavu postaráno. Tady mě Occam mile překvapil. Ne, že by to neklouzalo!  Pod spadaným listím se ukrývala vrstva klouzavého bláta a chvílemi značně odkloněný trail na jistotě také nepřidával, ale Maxxis tam solidně podržel i ve chvílích, kdy už jsem tomu přestával věřit. 

Po chvíli se ale vzorek na obou pláštích trochu zanesl a musel jsem být mnohem obezřetnější. Jinak Occam zvládal vracečky v minimální rychlosti zdatně a při téměř maximálním možném vytočení řídítek se do zatáček pěkně „lámal“. Trail dál pokračoval svižnou, houpavou pasáží a řekl bych, že tady se kolo chovalo standardně. Drželo stopu při jízdě z kopce, adekvátně reagovalo při šlapavých výjezdech bez pocitu nadměrné ztráty energie, poslušně zvládalo zatáčky i v rychlejším tempu, zadní stavba nabízela optimální tuhost a na to řazení už jsem si zvykl :-). 

V dalších dnech trochu přituhlo, a tak v průběhu několika krátkých vyjížděk byla možnost vyzkoušet i „enduro“ tvář Orbey. Do sjezdů jsem se sice pouštěl opatrněji než za sucha, ale i tak jsem si s Occamem užil spoustu zábavy a kolo mi poskytlo, co jsem od něj očekával. Nabízené zdvihy jsou dostačující i do drsnějších sjezdových pasáží a na větších kořenech a občasných dropech vám dopřejí dostatek komfortu a jistoty. Nepočítejte ale, že si pořizujete dětské enduro. Na to jsou geometrie i zdvihy výrazné trailovější.