TEST: Orbea Occam LT M30

Jízdní dojmy

Kategorie allmountain kol, které svými zdvihy oscilují kolem 150 mm, ale přitom jde spíše o jezdivé trailbiky, které jsou stavěny i s ohledem na hmotnost a stoupací vlastnosti víc než jen pro sjezdové schopnosti, do kterých patří právě i tento Occam. A právě ty patří k mým nejoblíbenějším kolům a vždy se těším na to, až budu moci usednout za jejich řídítka a vyzkoušet, kam se ten který model posunul. Nebo prostě jen to, jak funguje.

V tomto konkrétním případě, bohužel úplně korektní srovnání s předchozí generací nemám, protože na ní se primárně před lety vozil kolega, kvůli tomu, že jsme ji měli k dispozici pouze v eMkové velikosti. Na druhou stranu, alespoň jsem měl čistou hlavu ohledně toho, co od biku čekat.

A jak znám Orbeu, čekal jsem bike, který v sobě bude kombinovat vyváženou dávku trailových schopností s rozumnou hmotností a jediné, na co jsem byl zvědavý, byla charakteristika odpružení, protože LT verze má o něco více zdvihu, a přitom komplet vzduchové odpružení, a to se bez otestování vždy těžko hodnotí.

Orbea došla postupně k podobným geometrickým proporcím jako většina dalších značek a to, jak co do reache, úhlů i délek a proporcí s tím, že co se mezigeneračně hnulo jen minimálně, byl sedlový úhel a reach, naopak o dva stupně se položil hlavový úhel a spolu s vyšším zdvihem se zvedla i pozice řídítek v rámci stacku. Za mě kombinace 64/77/480 by mohla zůstat pro eLko dalších deset let a není potřeba s ní nic dělat, protože jízdní pozice je tu komfortní, těžiště v sedě je vyvážené, a jakmile si stoupnete do pedálů, tak si můžete s jeho pozicí dělat, co se vám zlíbí, aniž byste byli násilně tlačeni příliš dopředu.

Výjezdy jsou u tohoto kola kapitolou samou pro sebe a je potřeba se na ně dívat dvojí optikou. Zaprvé z pohledu jízdní stability a zadruhé z pohledu efektivity šlapání.

Jakkoli se to na první dobrou nemusí zdát, stabilita jezdce při jízdě do kopce je naprosto ideální. Jak se zvedá procento stoupání, posouvá se těžiště mírně vzad, ale ani v okamžiku, kdy budete zvažovat sesednutí z kola kvůli příliš nízké rychlosti, nemusíte lízat špičku sedla vaší sedací částí. Přitom trakce zadního kola zůstává precizní v podstatě na každém povrchu a to jsem měl kolo k dispozici v rámci ranného jara přesahujícího i do několika téměř letních dnů, kdy je v lese od kořenů přes listí a prach až po bláto a hluboké nepředvídatelné louže či vyjeté koleje plné různých nástrah.

Zatímco první část výjezdových vlastností byla v podstatě tak trochu očekávaná, tak ta druhá mě celkem hodně překvapila. Řeč je o efektivitě odpružení a jeho fungování během záběru. V poslední době jsem si totiž celkem zvyknul na to, že je odpružení v obdobných zdvihových kategoriích velice aktivní, ale také že se poměrně dost pohupuje během jízdy ze sedla a pro sprinty, rovinky i výjezdy bývá lepší si ho více přitlumit páčkou na tlumiči, aby nedocházelo ke zbytečnému plýtvání energií.

V případě Occamu jsem ale zjistil, že je pohupování tak minimální, že v podstatě nemá smysl na tlumič sahat, protože zejména při jízdě v sedle jsou ztráty tak minimální, že by mi následně asi daleko víc vadilo, kdybych zapomněl tlumič zpátky otevřít a přišel na to až pod kopcem. Efektivita kinematiky zadní stavby mi tady připomínala virtuály, které jsou mnohdy podobně netečné vůči šlapání, ale přitom fungují velice aktivně bez toho, abyste museli regulovat tlumení.

Další, co mne hodně bavilo, byla hmotnost. Na to, že je tenhle bike osazený celkem "obyčejně", mi pocitově připadal hodně lehký a to, jak snadno ho šlo odlepit od země a odskočit s ním třeba kořenitou pasáž s následným mechovým přistáním, mne nepřestávalo bavit.

Bedlivě jsem přitom hlídal, jak si hoši z pyrenejského poloostrova poradili s novou kabeláží a musím říct, že velice dobře, protože jsem během celého testu nezaznamenal, že by uvnitř rámu cokoli cvakalo nebo jinak hlučelo. Veškerá kabeláž je uvnitř rámu tažena v pěnových trubičkách, které zaznamenáte, když si otevřete dvířka zavazadlového prostoru uvnitř dolní rámovky. I díky nim navíc předpokládám, že to nebude ani žádný horor v případě výměny kterékoli části vedení, protože vnitřek rámu je perfektně přístupný, takže se nebudete muset nikam naslepo trefovat.

A co nový Occam a rychlé a ostré klopenky? Přiznám se, že jsem zpočátku musel trošku víc tahat za řídítka a pracovat s celým tělem, než jsem si zvyknul na pomalejší reakci a sklopení kola do zatáčky. Pro tyto účely jsem si před časem vytvořil opravdu hodně utažené testovací zatáčky, do kterých se nejlépe poskládám na starých šestadvacítkách, ale dlouhý rozvor dnešních devětadvacítek v nich dostává dost zabrat. V reálu nevím, jestli se vůbec s podobnými zatáčkami někde můžu potkat, ale cokoli pozvolnějšího už Occam dokáže pojmout s naprostým přehledem.

Naopak při rychlejším speed úseku je vidle tak akorát položená, že chytá ve správném úhlu všechny nerovnosti a současně na pohodu zvládá držet stabilní směr a nepokouší se o nic nepředloženého.

Co bych biku vytknul, jsou možná pro někoho banality, ale mě to prostě trochu štvalo. Vzpěra v rámu, která obchází košík s láhví je umístěna vpravo, takže když se člověk chce napít musí láhev tahat levou rukou, a to je přesně opačná než ta, kterou sahám pro láhev já.

Další, co mě štvalo, byl průměrný účinek brzd. Nebylo to poprvé ani naposled, kdy mi přišlo, že tyhle obyčejné plechové kotouče zabíjí jinak výrazně lepší schopnosti čtyřpístkových Shimano brzd, takže mi přišlo jen takové divné, že Orbea zbytečně šetří pár dolarů na něčem tak důležitém, jako jsou brzdové kotouče, a přitom jak odpružení, tak řazení nebo teleskopka fungují bez připomínek.

Mimochodem, už aby Shimano udělalo nové brzdové páky, které budou zohledňovat integrovanou kabeláž hlavovkou, protože lámat hadici zadní brzdy jenom proto abyste ji vrátili zpět k řídítkům není ani nic hezkého ani praktického. Mimochodem, dost zalomeně působí i zadní vývod bovdenu k přehazovačce, který je umístěný poměrně daleko před osou zadního kola. Kvůli tomu, že vychází z řetězové vzpěry uprostřed její šířky, se bohužel občas stane, že dojde k jeho kontaktu s řetězem, což zjistíte díky odřené vnitřní straně bovdenu. Je tak otázkou, kolik toho bovden vydrží, než bude zralý na výměnu...

Nic zásadně špatného jsem ale na Occamu jinak neobjevil. Komu nesedí přírodní vizáž karbonových vláken, může zvolit alternativní barevnou variantu a to samé můžete udělat i s některými komponenty, které vám umožní v rámci konfigurátoru vyměnit, což je pecka, kterou jen tak někdo také nenabízí.