TEST: Orbea Rise M10

Orbea se řadí mezi hrstku značek, které se kategorii lehkých elektrokol věnují v podstatě od počátku jejich vzniku, to jest čtvrtým rokem. Málokdo se tak může pochubit tolika postupnými updaty a vylepšeními tohoto modelu jako právě Orbea.

V pořadí druhá generace modelu Rise, která byla předmětem dnešního testu, stojí na kompletně karbonovém rámu, který je tvarově i geometrií obdobný původnímu modelu, nicméně doznal několika drobných změn.

Tak například je zde kompletně přepracováno vedení kabeláže s tím, že nově je do rámu přivedeno hlavovkou, se vstupy pro kabeláž po obou stranách specificky tvarovaného představce.

Nové je také to, že zmizelo spouštěcí tlačítko elektrophonu ze sedlové trubky a mírně zpevnilo přepákování tlumiče. Spolu s tím byla posílena i celková tuhost rámu při jeho současném mírném odlehčení.

Naopak se nijak zvlášť nezměnila geometrie rámu ani Shimano jako dodavatel pohonného ústrojí.

Orbea Rise pracuje s přepákovaným jednočepem v rámci zadní stavby, který je specifický tím, že využívá podobně jako například Trek integrovaný čep zadní stavby s osou zadního kola. Trek to nazývá ABP, ale systém je běžně označován jako Split Pivot. Tlumič je zde umístěný šikmo v rámu a přepákovaný karbonovým vahadlem, spojeným s potřebnou hliníkovou vidličkou, držící spodní část tlumiče.

Jinak je bike koncipovaný jako čistá devětadvacítka, bez možnosti jakkoli měnit geometrii kola. Zdvihově jde o trailbike se 140 mm zdvihu zadní stavby, doplněného o 150 mm zdvih přední vidlice, který pokračuje v designovém stylu Orbey posledních let.

Za zmínku pak stojí ještě hodně specifický lak, který se normálně v katalogu tváří celkem konzervativně (nechci říci šedě), ale jakmile na něj dopadnou sluneční paprsky, rozzáří se metalickým lakem mnoha odstínů, až zrak přechází.

Praktická specifikace

V rámci modelové řady Orbea je možné si volit různé druhy odpružení a samozřejmě také výbavy. Tady se preferoval drsnější, více do allmountain a endura jízdní styl, kterému je zde uzpůsoben jak podvozek, tak obutí kola. Ve výsledku tak specifikace potěší příznivce drsnějšího technického ježdění a naopak malinko odradí gramhoniče, protože co nejnižší hmotnost v tomto konkrétním případě nebyla úplně primárním cílem.

Podvozek je zde kompletně od amerického Foxu. Vpředu najdete univerzální a dostatečně odolnou třicet šestku s Grip2 tlumící patronou. Vzadu pak pumpuje vzduchový FLOAT X tlumič s pomocnou expanzkou s tím, že v obou případech jde o nejvyšší Factory provedení s Kashima povrchovou úpravou kluzáků.

Pohon se zde dělí na elektrickou a mechanickou část, přičemž obě dvě má na starosti japonské Shimano. Elektropohon nese ozačení Shimano EP8-RS, což obnáší specifické možnosti nastavení točivého momentu, potažmo špičkového výkonu a jejich optimalizaci, v souvislosti s menší kapacitou zastavěné baterie, jejíž kapacita je v základu 360 Wh, ale jde si připlatit i za větší 540 Wh, která však přidá cca dalších 800 g. Režimy dopomoci pak měníte novým kompaktním ovladačem u levé rukojeti, který nijak neomezuje použití klasické páčky pro ovládání teleskopické sedlovky.

Převodová část je postavena na Shimano XT řadící páčce a přehazovačce, kterou doplňuji SLX dvanáctková kazeta a kované kliky Shimano Steps EM600, tvarem připomínající Deore. Napřevodování je zde 32z. převodníkem a kazetou s klasickým dvanáctkovým rozsahem 10-51z., přičemž si sami určíte jejich životnost tím, jak budete přehazovat, protože XT páčka vás v počtu převodů řazených najednou v tahu nijak omezovat nebude.

Brzdy, které na tomto kole dostanete, jsou chytrou kombinací skvělých čtyřpískových Shimano XT kotoučovek s domácími (tedy z pohledu výrobce) kotouči od Galferu v půměru 180 mm na obou kolech.

Samotná zapletená kola pocházejí od značky OQUO. Jedná se kombinaci hliníkových allmountain ráfků s vnitřní šířkou 30 resp. 32 mm, zapletených do DT Swiss 350 nábojů. Obutí dostal na starosti Maxxis, a to v kombinaci bezdušového Dissector Maxx terra, 3C 29x2,4" vpředu a "obyčejnějšího" Minion DHR II Exo TR29x2,4" vzadu.

Kokpit je sestavený kompletně z vlastních OEM komponentů OC Mountain Control, a to jak hliníkový představec, tak karbonové 800 mm široké vlaštovky.

Sedací část pak spoléhá na OC Mountain Control teleskopickou sedlovku, zakončenou sedlem Fizik Taiga s hliníkovými ližinami.

Testovaný ebike jsme měli k dispozici ve velikosti L a bez pedálů jsme jeho hmotnost navážili 19,76 kg.

Konkurenční srovnání

Dnešní srovnání konkurenčních modelů jsem pojal jako přehled nejpoužívanějších, sériově dostupných pohonů, využívaných v kategorii lehkých elektrokol. Takže tu najdete Bosch SX implementovaný do nejnovějšího Canyonu Neuron:ONfly společně s TQ pohonem na novém Mondrakeru Neat a konečně také Fazuu druhé generace na Lapierre E-Zesty AM.

	Orbea Rise M10	Canyon Neuron:ONfly CF LTD	Mondraker Neat RR	Lapierre E-Zesty AM LTD
cena	210 690 Kč	208 999 Kč	239 999 Kč	214 990 Kč
rám	karbon	karbon ONfly CF	Stealth Air full Carbon	Karbon
vidlice	Fox 36 Float Factory	Fox 34 Float Factory	Fox 36 Float Factory	Rock Shox Pike Ultimate RC2
tlumič	Fox FLOAT X Factory	Fox DPS Factory	Fox FLOAT X Factory	Rock Shox Deluxe Ultimate
zdvihy p./z.	150/140 mm	140/140 mm	150/150 mm	140/140 mm
systém odpružení	jednočep Split Pivot	čtyřčep	virtuál Zero	čtyřčep
pohon	Shimano EP8-RS	Bosch Performance Line SX	TQ HPR-50	Fazua Ride 60
baterie	Orbea Internal 360 Wh	Bosch Compact Tube 400 Wh	TQ HPR-50 360 Wh	Fazua drive pack 430 Wh
výbava	Shimano XT, SLX, OC Mountain Control, Fizik	Sram XX Eagle AXS Transmission, Canyon	Sram GX Eagle AXS, Onoff	Shimano XT, SLX, Lapierre
kola	OQUO Mountain Control MC32TEAM, Maxxis Dissector 29x2,4" 3C, MaxxTerra, Exo+, TLR, Maxxis Minion HDR II 29x2,4"	Reynolds Trail 329 Blacklabel Expert, Schwalbe Hans Dampf / Nobby Nic.	Mavic E-DeeMax SL 29, Maxxis Minion DHF 29x2,5", Maxxis Minion DHR II 29x2,4"	Lapierre eAM+ Carbon, Maxxis Assegai 29x2,4", Maxxis Minion DHR II 29x2,4"
brzdy	Shimano XT M8120 180/180 mm	Sram Code Ultimate Stealth 200/180 mm	Sram Level Bronze, 200/200 mm	Shimano XT M8120 203/180 mm
sedlovka	OC Mountain Control	Canyon SP0070-01	Fox Transfer Factory	Lapierre Light Dropper
reach	474 mm	485 mm	495 mm	480 mm
stack	627 mm	644 mm	642 mm	628 mm
úhel hlav.	65,5°	64,5°	65°	65°
úhel sedl.	76,5°	76,5°	77°	77°
zad. stavba	445 mm	450 mm	450 mm	440 mm

Jízdní dojmy

Orbea Rise je mi poměrně známým modelem. Jezdit na něm jsem měl příležitost už několikrát a předpokládám, že ještě několikrát tu možnost mít budu, protože už v době, kdy jsem jezdil na tomto modelu, Orbea čerstvě představila další generaci, která bude zase o něco zajímavější, byť se mi její rámový update tentokráte moc nelíbí, ale to teď nebudu rozebírat, protože tenhle model se bude ještě nějakou dobu stále prodávat.

O posedu a geometrii toho moc psát nebudu, protože oproti předchozí generaci se vlastně geometrie nijak zásadně nezměnila a za mě jde o téměř ideální kombinaci úhlů a délek, která je nastavena pro aktivní jezdce, kteří nehledají zbytečně těžké a dlouhé enduro a plně jim postačují střední zdvihy jak vidlice, tak zadní stavby.

Na Risu je výborné, že Orbea mezigeneračně umožnila využít plný potenciál pohonné jednotky, a ačkoli jde o tak zvaně lehký ebike, můžete si laborovat s pohonem tak, že vám bude pomáhat úplně stejně jako u plnokrevných ebiků. Jediné, na co si budete muset dávat pozor, bude výsledný dojezd, resp. výdrž baterie, která je zde kvůli hmotnosti relativně malá, a pokud z ní budete chtít odebírat maximální výkon, tak ji vysosáte poměrně rychle.

Já jsem si, stejně jako u předchozího testu, vzal i tohoto Rise mimo jiné na jeden den na Trutnov Trails, kde jsem si chtěl na vlastní kůži vyzkoušet, jak dlouho dokáže při rozumném používání dopomoci fungovat.

Výjezdový panský stoupák jsem na ní dal celkem třikrát s tím, že jsem nechal klasické mapování RS pohonu, který tak využíval jen omezený točivý moment 65 Nm. Několikrát jsem si také během testování pohon úplně vypnul, abych zjistil, jak těžké je na biku případně jet i úplně bez dopomoci. Přiznám se bez mučení, že jsem to čekal v tomto případě o něco snadnější, ale jelikož kolo přeci jenom nevážilo málo, popasovat se se šlapáním na dvacetikilovém biku do kopce prostě nebylo úplně věcí, kterou bych chtěl dělat příliš často.

Na druhou stranu je motor ve výjezdech příjemně tichý, a to i na nejvyšší režim dopomoci, a pokud zvolíte některý ze slabších režimů hluk, který vydává se ještě sníží, takže zvěř v lese rozhodně neplašíte a zdaleka vás neuslyší ani ti, jedoucí za své, které dojedete. Nikde mi výkon nechyběl, ani v technickém kamenitém úseku v zatáčce před cedulí, kde je to spíš o technice jízdy než o síle motoru.

Pravdou je, že v opravdu strmých výjezdech občas musíte více na špičku sedla, abyste udrželi grip předního kola, ale při většině výjezdů budete moci zůstat v klidu a v klasickém posedu, protože geometrie biku je v tomto ohledu opravdu skvěle vyladěná pro většinu stezek a trailů.

Ovládání kola ve sjezdech a na technických kamenitých úsecích, kterých je na TT víc než dost, odpovídá trailovému zaměření biku. Na pohodu sjedete téměř všechno, ale jakmile se chcete trochu víc odvázat nebo zvolíte některý z náročnějších trailů, tak se vám občas může stát, že narazíte na nějaký limit, zejména zdvihů, a kolo vás trochu "pokope". Pravdou je, že černý Boulder trail už by snesl klidně drsnější endurko a s trailbikem se na něm můžete občas ocitnout na svých limitech, ale jízdou s rozumem nebudete mít na Rise problém.

Co se týká ovládání ebiku a jeho pohonu, tak Orbea razí minimalistický směr. U levé rukojeti tak najdete nový pětitlačítkový ovladač, který je evolucí toho předchozího, nicméně to je vše, co vám na řídítkách prozradí, že jde o elektrokolo. Nenajdete tady žádný displej ani původní Di2 jednotku, na které byste si mohli zkontrolovat aktuální nastavení nebo kapacitu baterie. Orbea sem ovšem rovnou nachystala držák na Garmin umístěný nad představcem, kdy pokud budete chtít, tak není problém si propojit váš Garmin nebo jiný chytrý computer s jednotkou pohonu a sledovat jak stav baterie, tak další údaje v klidu z řídítek vašeho biku.

Malou výhradu mám snad jen k samotnému tlačítku, které je oproti jeho předchůdci o něco větší, hranatější a méně ergonomické, nicméně ovládat se dá stále intuitivně bez toho, abyste museli dvojici hlavních tlačítek, kterými ovládáte pohon, jakkoli hledat.

Moje jízdy zkonzumovaly na TT vždy něco mezi 18-23 % baterie v rámci jedné jízdy, což znamená, že se při troše dobré vůle dostanete v klidu na kopec pětkrát, než vám baterka řekne stop. Ve výsledku to zaručí celodenní zábavu, protože vám stopku stejně dříve vystaví vaše tělo, než vám dojde baterie.

Ohledně několika dalších detailů, které jsem si během testování poznamenal, musím říct, že se mi moc nelíbil setup kabeláže kolem řídítek. Na to, že nový způsob integrace kabeláže hlavovým složením je jednou z hlavních novinek této generace modelu Rise a má za cíl zneviditelnit kabeláž kolem řídítek, byly oblouky kolem kolem nich stále příliš velké a vstupy po stranách představce takové syrové, že bych si dokázal představit hezčí a praktičtější zpracování, byť jde o stejný princip, patentovaný Acrosem, jaký používá dnes pro integraci většina výrobců.

Další výtka míří ke košíku na láhev. Ten je sice v rámci možností umístěný v rámu co nejníže, ale pokud do něj chcete dát velkou sedmistovkovou láhev, tak budete mít bez speciálního stranového košíku problém s jejím vyndáváním kvůli tomu, že její vršek bude v těsné blízkosti expanzky tlumiče. U modelů s běžným tlumičem tenhle problém řešit nebudete, ale tady je to prostě o kompromisu.

Závěrečné shrnutí

Druhá generace Orbea Rise přináší několik malých rozdílů, které však zásadním způsobem neovlivňují obrovsky univerzální potenciál tohoto biku. Testbike byl vybavený více do allmountain specifikace, což přináší sice výhody lepšího podvozku, ale současně i vyšší hmotnosti. Osobně bych raději preferoval u tohoto typu kol co nejlehčí komponenty a možná i o něco méně robustní pláště, na kterých se dá také "nahnat" nějaké to deko hmotnosti, protože co mě na tomto kole baví, je právě to, že umí balancovat na samotné hranici mezi běžným a elektrickým bikem, a to jak co se hmotnosti týká, tak jeho ovládání, potažmo manipulaci.

Mechanickému řazení Shimano XT nelze v podstatě nic vytknout a to samé platí také o brzdách. Zásadní pro spokojenost a využitelnost tohoto ebiku bude, jestli se jeho majitel dokáže naladit na stejnou vlnu, jakou nabídne Rise, která spočívá v tom, naučit se využívat jen takovou sílu pohonu, kterou opravdu potřebujete, a neplýtvat zbytečně s energií na boost režim. Rise vás dokáže slušně vyždímat fyzicky, ale stejně tak dokážete i vy vyždímat Rise, pokud mu dáte zelenou a motoru dovolíte boostovat na maximum.

Tenhle testbike sice nepatří mezi nejlehčí modely Rise, nicméně Orbea vám umí poměrně zajímavým způsobem vyšperkovat specifikaci podle vašeho přání v rámci online konfigurátoru na jejím webu, což ne každý výrobce umí, a přitom za docela rozumné peníze.

Uvidíme, jak na tom bude nové provedení tohoto biku, ale přimlouval bych se, aby Rise zůstal opravdu lehkým ebikem a neinklinoval příliš k enduru. Nízká hmotnost a univerzálnost možného ladění Shimano pohonu je skvělá, včetně kompatibility s Garminem pro všechny, kteří nechtějí jen tupý těžký motorkoidní ebike, ale hledají něco jako kompromis mezi bio a elektro kolem.

Orbea Rise se vyrábí celkem ve čtyřech velikostech S, M, L a XL a její doporučená maloobchodní cena je momentálně 210 690 Kč. Kompletní informace o aktuální nabídce modelové řady Orbea Rise najdete na stránkách výrobce www.orbea.com, případně na stránkách lokálních prodejců značky v ČR.

Fotogalerie