TEST: Rock Machine Blizz CRB 90-29

Jízdní dojmy

Na svezení s Blizzem jsem se, přiznám se, celkem dost těšil. Poslední dobou kombinuji hlavně gravel a enduro kola, a tak svezení se na pořádném pevňáku a ještě k tomu v tak zajímavém naladění mě dost zajímalo. 

Jen škoda, že jsem měl k dispozici Lkovou velikost (19"), která na mých 193 cm nebyla úplně optimální. Velikost XL ale samozřejmě v nabídce najdeme, takže jezdci podobně vysocí mají jasnou volbu. Na kolo jsem se však poskládal a nakonec jsem nemusel vytahovat sedlovku ani zcela na její maximální limit. Když už jsem u toho ladění, z čeho jsem byl hned od začátku nadšený, byl kokpit. Hlavně řídítka perfektně padnou do ruky, za což vděčí dobrému úhlování a šířce. 

Poslední věcí k ladění byl tlak ve vzduchové komoře vidlice. Na mých 93 kg jsem foukal nějakých 115 PSi.

S Blizzem jsem měl možnost jezdit dva víkendy, během kterých jsem ho protáhl poměrně různorodou směsicí terénů. Jak jinak si také odpovědět na prvotní otázku "kam s ním"?

Hned první dojem, který však přetrval, byla pocitová lehkost, ať už když jsem vzal kolo do ruky, tak i při akceleraci. Jedná se opravdu o jezdivý stroj. Ve výjezdech reagoval Blizz svižně a obratně, znát byla i tuhost, za kterou můžou zesílené partie rámu, ale i některé dobře zvolené komponenty. Pochválit musím i TwistLoc otočné ovládání zámku vidlice, které je vždy po ruce a vidlici uzamkne velmi rychle krátkým pootočením gripu. Díky tomu ani ve složitějších pasážích nemusíte uvolňovat úchop a můžete se plně soustředit na jízdu. Zpětné odemčení je pak jen odjištěním tlačítka na těle gripu.

Další velmi dobrou volbou je 120mm zdvih vidlice. Nejen že je díky tomu dosaženo zajímavého 69° úhlu hlavy, ale je to také prostředek k tomu, užít si sjezdy nad úroveň jiných běžných XC kol s pevným rámem, která v drtivé míře používají stále "jen" 100mm zdvih. V praxi to pak znamená jediné; i poměrně rozbité sjezdové pasáže můžete projet ve slušné rychlosti a hlavně s dostatečnou jistotou. Kolikrát jsem ani nepoznal, že mi pod rukama pruží nejlehčí, a tím pádem i papírově nejméně tuhý model Rock Shox vidlice.

Co mi ale často, obzvláště ve sjezdech, chybělo, byla teleskopická sedlovka. Blizz svou hravostí vyloženě vybízí si přes každý kámen či skalku poskočit a nemít pořád vražené sedlo v břiše, bylo by to ještě mnohem zábavnější. Teleskopka by tedy alespoň v mém případě byla první věcí co bych na kolo doplnil. To však neznamená, že by stávající karbonová sedlovka nebyla dobrá. Naopak, ta zase i díky své délce poskytovala slušné pohodlí při delších jízdách v sedě.

Když už jsem ale zmínil ty komponentové výměny, možná ještě dříve než sedlovku bych měnil sedlo, které mi opravdu nesedlo, ale to beru jako hodně individuální věc, takže je to jen v osobní rovině. Co už tak osobní není jsou, na tak hravý a zábavný stroj, zbytečně jemné pláště. Hlavně velmi malé boční špunty dělaly z každé druhé zatáčky drift. Navíc se mi povedlo mít během celkem krátké doby dva defekty. Za to ale můžou částečně i duše, které jsou v nových kolech nasazeny, při bezdušové úpravě by to asi mohlo být lepší.

Bezchybné bylo řazení Sram Eagle, hladký, ale zároveň jistý chod řadící páčky GX ani nedal znát, že se jedná o nižší řadu, než co je na přehazovačce. Za sebe bych měnil jen převodník za variantu s 36 zuby. Ta by na takovémto stroji, obzvláště s rozsahem kazety, jaký Eagle nabízí, byla dostačující i v prudkých výjezdech, zároveň by však stačila i ve vyšších rychlostech, kterých není problém s Blizzem dosáhnout.

Ocenil jsem i výrazný sloping horní rámové trubky, díky kterému je nad rámem dost místa na práci s těžištěm při vykrucování technických pasáží na oblíbených trailech. 

Spokojenost byla i s funkcí, chodem i možností doladění kotoučových brzd Sram Level. Ty si sebou bohužel stále nesou pověst nespolehlivého komponentu ještě z dob jejich předchůdkyň od Avidu. Ta doba je však dávno pryč a nové generace brzd Sram je alespoň za mě velice povedená.