TEST: Rockrider Race 900S GX AXS

Jízdní dojmy

Evoluční vývoj cyklistiky v Decathlonu průběžně sleduju a vnímám téměř od počátku vstupu tohoto sportovního řetězce do České republiky. Přiznám se, že zpočátku mě v sortimentu mnoho modelů kol neoslovovalo a vlastně jsem tak logicky ani neměl tendence některé z nich dobrovolně zkoušet. Před pár lety se však situace začala pomalu měnit. Nevím, jestli to bylo příchodem nějakého nového týmu designérů, či strategického rozhodnutí obchodního managera, který byl příznivcem cyklistiky, ale v každém případě se v cyklistickém sortimentu Decathlonu začalo něco dít. A to “něco” vyústilo postupně v modely kol, které už jsem podvědomě začal řadit do kolonky “bratelné”.

Další chvíli pak ještě trvalo, než se první z těchto kol, řekněme že nové generace, objevilo u mě doma připravené k redakčnímu testu. Tenhle konkrétní Rockrider, ale nebyl úplně prvním kolem “z Dekáče” na kterém jsem měl tu možnost jezdit. Úplně první testbike jsem totiž už měl na sklonku loňského roku, byl to nový model gravelbiku Riverside, který nejen že mile překvapil, ale mimo jiné také nastavil poměrně hodně vysoko laťku očekávání směrem k dalším testovacím bikům od tohoto výrobce.

TEST: GCR Riverside Sram Rival AXS

Ale pojďme k jízdním dojmům. Po rychlém nastavení tlaků v tlumiči, vidlici a pneumatikách a výšce sedla jsem se vydal vstříc prvnímu stoupání. Úvodní pocity jsem měl, přiznám se, poněkud smíšené. Na jednu stranu velice sportovní nízká pozice řídítek, která naznačovala vysloveně závodní ambice. Na stranu druhou pak pocitově krátká vzdálenost mezi sedlem a řídítky, která ještě před příjezdem k prudkému výjezdu naznačovala, řekněme konzervativní pojetí geometrie a také o něco výše položený střed, než bývá obvyklé.

Jelikož jsem v posledních týdnech měl možnost sedlat pár dalších zajímavých novinek ihned jsem zavnímal výrazně jinou pozici sedla vůči zadnímu kolu. Osobně musím říct, že mi tento styl posedu docela vyhovuje na rozdíl od nejmodernějších kolmo situovaných sedlovek, díky kterým se posed na těchto kolech blíží časovkářskému nebo triatlonovému speciálu, kde je osa šlapání téměř kolmo pod sedlem a vy jste tak spíše v pozici běžce než cyklisty :-)

Jasnou charakteristiku kratšího rámu (reache) a položenější sedlové trubky poznáte v okamžiku, kdy se dostanete do prudšího stoupání. V takovém případě pak musíte být schopni své těžiště operativně přesunout více dopředu, aby nedocházelo k přílišnému zvedání řídítek. Zatímco při nájezdu do mírných výjezdů nebo vlnitého trailu nebyly žádné změny těžiště směrem dopředu nutné, jakmile se však před vámi do cesty postaví prudký kopec, který nevyjedete jen díky setrvačnosti, nezbývá vám nic jiného, než se přesunout na špičku sedla, více před řídítka.

Dnes se většina moderních XC a trailbiků, díky progresivnější geometrii, chová ve výjezdech klidněji, zato však nenabízí takovou míru obratnosti a ovladatelnosti. Prostě každý styl má své pro i proti. Vlastně se musím přiznat, že tento, jakoby už téměř končící styl geometrie resp. chování kola mi díky koncepčně kratšímu rámu vůbec nevadí a rád se občas na takovém kole svezu, nicméně dobu a pokrok nezastavíš a je víc než pravděpodobné, že doba takto koncipovaných rámů pomalu končí, minimálně co se týká závodního a sportovněji pojatého sortimentu a zůstane zřejmě u levných modelů, kde zákazníci tolik nebazírují na ovladatelnosti v rámci sportovních výkonů, ale preferují především pohodlí.

Co mě na tomto rámu bohužel trošku štvalo byl charakter zadního odpružení. Musím říct, že u XC kola bych očekával výrazně progresivnější průběh odpružení než ten, který má tenhle Rockrider. Zejména při silovějších nástupech a sprintech se plně otevřený tlumič okamžitě nořil výrazně do zdvihu a moc nepomohlo ani jeho přifouknutí, kdy tlumič sice nechodil tak ochotně do zdvihu, nicméně výraznější progresi stále postrádal. Při klidnější jízdě naopak aktivní propružování nijak nepřekáželo a dávalo pocit jakoby vyššího zdvihu, než který ve skutečnosti nabízí.

Pokud jsem chtěl houpání předejít a nechtěl jsem mít tlumič zbytečně dofouknutý, musel jsem se naučit pravidelně používat lockout. Ten ovšem musím pochválit, protože gripshiftový ovladač, který je zde použit, fungoval perfektně lehce a spolehlivě.

Jediným omezením, co se týká přitvrzení kola lockoutem, je zdvojený způsob ovládání, v rámci kterého nemůžete samostatně zavřít tlumič a současně nechat pružit vidlici. Pokud jsem tedy potřeboval, aby se pode mnou ve výjezdech kolo příliš nehoupalo, musel jsem obětovat také aktivitu předního odpružení. Časem jsem si na tenhle způsob ovládání kola zvykl a naučil jsem se s ním koexistovat, nicméně můj šálek kávy to úplně není. Na druhou stranu musím přiznat, že kombinace zcela zalockoutovaného odpružení spolu s lehkými karbonovými koly dává kolu celkem zajímavé sprinterské schopnosti, kdy pod vámi kolo dokáže slušně rychle upalovat, aniž byste při šlapání vnímali zbytečné ztráty.

Negativní úhel představce a kokpit, situovaný hodně nízko, dá každému téměř závodní pocit. Dokázal bych si představit o něco delší řídítka, ale nijak obtěžující zvolená šířka rozhodně není. Zajímavou a překvapivě pozitivní zkušenost jsem udělal také s celkem krátkým sedlem, které však i při další jízdě působilo velice pohodlně a nebyl problém na něm měnit různé jízdní pozice.

Na rámu mi přišlo sympatické, že rovnou od prodejce jsem dostal bike polepený čirými ochrannými fóliemi na několika inkriminovaných místech. Na druhou stranu tyto čiré ochranné fólie plní rovněž roli v ochrany řetězových vzpěr a spodní strany dolní rámové trubky, a to mi v těchto dvou konkrétních případech přijde na ochranu poněkud málo. Přeci jenom tak inkriminovaná místa, jako jsou tato dvě, by si zasloužila důkladnější a robustnější plastové nebo gumové ochránce.