TEST: Rouvy na trenažéru Saris H3

Trenažéry v letošní zimě zaznamenaly výrazný pokrok a firmám, které se pohybují v tomto oboru, současná krize doslova hraje do karet. V době, kdy je cyklistika venku v našich končinách pouze tolerovaná a v tradičních zemích jako Itálie, Španělsko a Francie doslova zakázaná, je jedinou jistou variantou domácí příprava. Trenažér se stal záchranou pro všechny, kdo se potřebují udržet ve formě. Podíváme se na jeden, který se ukázal jako velmi výhodný. K němu logicky patří česká aplikace, již její tvůrci neustále vylepšují.

Saris Hammer H3 je trenažer využívající nejlepší technologii v podobě elektromagnetické brzdy, takový odpor by měl okamžitě reagovat na nastavenou zátěž. Jízda na něm je neuvěřitelně tichá a realistická. Takový trenažér ale pořídíte bez "pětky" za 25.000 Kč /www.s1w.cz/

Jeho trochu paradoxní výhodou je váha 21 kilogramů, která pomáhá, aby byl dostatečně stabilní. Umožňuje upevnění všech standardních silničních i bikových kazet a různých druhů rychloupínáků a pevných os. Během letoška se očekává adaptér pro 12rychlostní kazetu od Shimana.

O klíčové měření výkonu se stará skutečný wattmetr PowerTap. Konkurence často čte výkon dle odporu ze zásuvky, což zapříčiňuje, že naměřené hodnoty těžko přesně korespondují s wattmetrem na standardním kole. K dokonalosti chybí to, aby se na léto dal wattmetr přendat do náboje kola.

Designově opravdu vyvedené tělo trenažéru šikovně skrývá drobnou podložku pod přední kolo. K dokoupení je i drahá podložka plate, která zajišťuje, aby se zadní stavba kývala jako při skutečné jízdě, neumí však vytvořit náklon kola.

Maximální odpor brzdy tvoří poměrně standardních 2000 wattů, což skoro žádný člověk nikdy neušlápne. Výhodou je, že dovede fungovat i bez přísunu elektrického proudu, a tak může někde ve stanu hezky nahradit válce, jež se používají k rozjetí před závodem.

Tolik prostá teorie, ale jaký je trenažér ve skutečnosti? Nutno podotknout, že celkový dojem dost vylepšily i doplňky, jež nám společnost Speedweaponry poskytla. Na robustní karimatce nevadí litry potu a žlábek, do něhož se zasune přední kolo v libovolné výšce, ho skvěle přidrží.

Samotný trenažér se choval skoro ideálně. Nebyl žádný velký problém ho propojit s notebookem, ale doporučuje se přikoupit droboučký ANT+ adaptér do USB portu, který zlepšuje zachycování signálu. Kromě aplikace Rouvy, o níž si ještě přečteme, jsem zkusil i populárnější Zwift. U něho se objevil při skupinových jízdách problém, který se ukázal chybou na mém přijímači. Občas mi vypadl signál z wattmetru, což zapříčinilo, že můj avatar přestal šlapat a měl jsem plné nohy práce, abych si zvládl po pár sekundové pauze doskočit balík. Zřejmě nestíhala rychlost mého připojení. Na Rouvy se však žádné potíže nekonaly.

Skvěle fungovala změna zátěže podle sklonu stoupání. Zabrala zhruba sekundu, což se hezky blížilo k realitě. Oproti konkurenci v podobě Elite Drivo, již jsem mohl okusit, byl trenažér také velmi tichý. Bez potíží se tak dá jezdit v obýváku a není třeba si vyhledávat speciální místečko. Pokud to rodinní příslušníci povolí…

Jak jezdit na trenažéru a neupéct se?

Při prostém postavení do bytu při pokojové teplotě se skoro nedá jet do prudkého kopce, protože se člověk opravdu přehřívá. Základním receptem je větrák, a klidně jich může být i více. Velmi pomáhá, když je jezdec ovíván z každé strany. Někteří cyklisté si vytvářejí i důmyslné soustavy větráčků, přičemž výrobci už docela běžně dodávají speciální větráčky určené na domácí trénink. Oblíbená metoda umístění trenažerů na balkon je oproti tomu dost neúčinná. Ze začátku vám bude samozřejmě chladno, naopak posléze se až příliš zahřejete, pokud venku úplně nemrzne. Metoda s větrákem je zkrátka lepší, samozřejmě je tu ještě možnost kombinace.

Jak ovládat nejrůznější aplikace?

Rouvy má jednu velkou výhodu, protože cyklista si na počítači či tabletu zapne trať a šlape. Ale co když si přeju nějaké přepínání tras? I to je možné. Spousta aplikací se dá ovládat přes mobil, a tak si mnoho lidí přikoupí ochrannou dečku na horní rámovou trubku, jež má i kapsičku na mobil. Dají se koupit samozřejmě i ovladače.

U trenažéru Saris H3 se těžko hledají výrazné nevýhody, protože za cenu zhruba o 5000 korun nižší než u konkurence dostanete velmi podobný servis jako od známějších výrobců. Šikovný design skrývá podložku pod přední kolo a trenažér je tichý, stabilní a přesný. Nevyčnívají z něho žádné části, které by byly nebezpečné pro malé děti a domácí zvěř.

Levnější varianty

Pod elektromagnetickou vlajkovou lodí je v Česku k dostání i varianta za polovic. Model Magnum M2 má též elektromagnetickou brzdu, ale výrazně subtilnější konstrukci. Nasazuje se do něj celé zadní kolo, takže se můžete během pár sekund rozhodnout, jestli risknete zmoknutí venku, nebo sucho a teplíčko domova. Bez větších potížích na něm rozběhnete všechny tréninkové aplikace. Stojí 12 390 Kč.

Ještě jednodušší je Supermagneto Pro, jenž nepotřebuje připojení do elektřiny. Lze si ho tak vzít i na cesty, protože je pořád účinnější než válce. Základní funkcí je měnění odporu podle rychlosti otáčení zadního kola. Nicméně na virtuální realitu už samostatně není určený. Firma se dušuje, že je také tichý, při běžné rychlosti 32 km/h by měly všechny produkty hučet maximálně 69 db.

Jednoduchých magnetických trenažerů má firma Saris, podobně jako další výrobci, celou řadu. Nejlevnější model Mag pak stojí 3200 korun. Co taková pomůcka nabízí? Zátěž se u něho upravuje ovládacím kolečkem a též nechybí funkce progresivního zvyšování odporu podle rychlosti jízdy. Do virtuální reality se můžete podívat díky měřiči rychlosti nebo wattů, nicméně na měnění zátěže dle profilu trasy můžete zapomenout.

Využití? Pro toho, kdo jezdí...

Pro koho je trenažér za bezmála 25 tisíc? Jednoduše pro všechny. Jedná se o něco jako závodní topmodel nepříliš známé značky. Skvěle poslouží i profíkům, kteří třeba musejí pobývat v karanténě nebo nechtějí vyrazit objíždět intervaly do deště. Na úplně stejném trenažéru teď kilometry drtí i Ondra Cink. 

Trenažéry si kupuje ale hlavně sorta pracovně vytížených lidí, kteří v týdnu nemají čas na ježdění venku. Skočí tak na hodinu na trenažér, na němž si několika intervaly zvýší kondičku a o víkendu se spokojeně mohou ukázat před přáteli. Takový trenažér se nevyplatí jen vyloženě turistům a výletníkům, kteří na kole jezdí jednou ob víkend. Pro ně je hlavním benefitem pobyt v přírodě, který trenažér neposkytuje. Ale místo rotopedu v domácí posilovně? Trenažér je rozhodně lepší a nezáleží, na jakém kole na něm jezdím…