TEST: Santa Cruz Blur

Santa jako překvápko

Opouštím naší křivoklátskou chaloupku a vydávám se za obživou směr Praha. Volám na choť sedící na zápraží, zadělávajíc těsto na buchty.  „Dnes mi přijde balíček, malý, bude to kompjůtr od Sigmy. Nerozdělávej ho drahá, je na to embargo, musel bych tě pak zabít.“ Za hoďku, možná dvě, volá má milá s takovým zvláštním tónem v hlase. „Jako balíček? Malej? Přišla ti krabice s kolem! Dalším! Píšou tam Santa Cruz! Takže jedno kolo visí na zdi, druhý testovací ti stojí v předsíni a teď tam bude překážet třetí?“ No znáte to, odbyl jsem to nějakým slibem, něco jako že ty dvě sešrotuji a už jsem se těšil domů, co že mi to dorazilo. Kolega mi totiž zapomněl včas sdělit, že mi Santa Cruz Blur nechal poslat na mou adresu, takže to bylo překvápko nejenom pro mou ženu :-).

Doma rozdělávám netrpělivě krabici s novotou zářícím, cihlově zbarveným Blurem. Je to v L-ku, super. Je tam jedno placka, super. Radost nezkazí ani zjištění, že se jedná o pohon 1x11 s nejlehčím převodem 32x42, povozit se na novinkovém Santovi stojí i za trochu námahy. Konec odlehčené formy prvního setkání se Santa Cruz Blur.

Kam vyrazit s Blurem? 

První švih vede do bývalého vojenského prostoru Brdy. Trochu váhám, zda raději nevzít testovací trail bike se zdvihy 120/120 mm a teleskopickou sedlovkou, ale zvědavost na Santu je příliš veliká a lehčí, hezčí a santovatější bike vítězí ve výběru. 

Prvotní nastavení proběhne hladce. Pravý XC posez. Jsem lehce nataženější oproti tomu, na co jsem zvyklý, přirovnal bych to ke Scalpelu, ale cítím se příjemně. Nové kolo sestavené z krabice potřebuje jen lehounce doladit šaltr, ale překvapením je celkem vysoký tlak potřebný naprat do tlumiče. Dle doporučení na mých „chrtích“ 100 kg je to cca 275 PSI jednotek.

Střih. Stoupám ve vojenském prostoru na nejvyšší bod Tok a slunce se rozlévá v duši a úsměv ve tváři. Blur si to stoupá s lehkostí, na hladším povrchu přivírám tlumič a vidlici. Obojí ovládání je řešeno páčkou přímo na těle pružící jednotky, jde totiž o základní model, ale alespoň je páčka tlumiče dobře dostupná díky koncepci odpružení. Rozuměj - nemusím se za ní hluboko předklánět. Pláště Maxxis Aspen s nízkým a nijak agresívním vzorkem se na asfaltu a šotolině odvalují jedna báseň a spíše očekávám s lehkou nervozitou jejich reakci na kořeny a kameny na neoficiálních trailech brdského prostoru. 

Výjezd otevřenou finální plání, cestou lemovanou vřesovišti a brusinkovišti, po kamenech, dává vyniknout citlivosti odpružení VPP. Zcela otevřené virtuální zavěšení plní má očekávání a z kamení dělá mech. No, a když jsem nahoře, zcela logicky začíná ta pravá zábava, za kterou se sem biker vydává. Úzké klikaté traily, místy více či méně doplněné kořeny, kameny, v některých místech přes okolní borůvčí sotva vidíte, kam jedete. Blur je od prvních okamžiků skvěle ovladatelný. Je sucho, a tak po chvilce zjišťuji, že rychlé pláště Maxxis sedí bravurně i v náročném terénu. Pokud je třeba někde poskočit, Blur se zvedá do vzduchu velmi ochotně a já po několika kilometrech vím, že jsem nešlápnul vedle, když jsem nechal odolnější bike s vyšším zdvihem doma. 

Santa působí lehčím dojmem, než je navážená hodnota 11,6 kg ve velikosti L, poměrně kvalitní a pevná kola s rychlým pláštěm Aspen z něj dělají pravé XC nářadí.

Vidlice Fox koresponduje s citlivostí virtuálního zavěšení zadní stavby a třípolohové uzavírání obou pružících jednotek zlepšuje chuť Santy do rychlosti. Nové nezajeté brzdy Sram Level T fungují od prvních metrů bezchybně, a ač jsem zastánce brzdičů ze země vycházejícího slunce, musím jen chválit jejich účinnost a dávkovatelnost. Jen ergonomii páky a systému uchycení k řídítkům nemůžu přijít na chuť. Často ve stoupáních měním úchop a držím se v místě uchycení páky brzdy a ty dva šrouby od Sramu mě iritují. Trochu proti proudu jde Santa s nasazením předního kotouče o průměru 160 mm, tedy stejně jako vzadu. Na funkci živočicháře, pardon brzdaře, to ale vliv nemělo. 

Hned další vyjížďka se odehrává v prudkých stoupáních kopců, jež obklopují centrum Karlových Varů. Kdo tu jezdí nebo okusil krásnou trať karlovarského KáPéŽetka, ví, o čem mluvím. Jsem rodák z Varů a při každé mé návštěvě (nedaleko máme chatu) vede první vyjížďka právě sem. Krásné členité kopce jsou místy prudší a zde se projevuje ztráta osmi zubů, které mám na vlastní orlí kazetě. No, chce to jen vynaložit více síly a po krátkém intenzivním šotolinovém sjezdu z Karla opět stoupám, tentokrát na rozhlednu Diana. 

Santa si pohrává ve výjezdu s kořeny a VPP tlačí zadní kolo do neustálého záběru. Je pravda, že díky hmotnosti jízdní soupravy téměř nikdy neprohrábnu. I během druhé vyjížďky se Santa chová znamenitě, stoupá jako koza turistčina a sjezdů se nebojí. Opět pochvala plášťů Maxxis Aspen, které překonávají má očekávání a první zkušenost s tímto vzorkem je velmi, velmi dobrá. Navíc během více jak 350 km společných kilometrů nedošlo, přes nešetrné zacházení, k defektu a potvrdily svou odolnost. Bratra Aspenu, model Ikon jsem vozil na vlastím biku a Aspen se mu jízdním komfortem a jistotou téměř blíží a v rychlosti jej předčí. Lituji snad jen, že mi Blur nezůstane do 16. června, kdy se tu závod KPŽ koná.

Kolega a šéftester Petr Bureš přidává pár svých poznatků z jízdy na tomhle biku:

Kdo mě zná, tak ví, že je Santa Cruz pro mě tak trochu srdeční záležitostí. Biků od týhle značky jsem v minulosti měl doma poměrně dost a krom jiných i poslední 26" verzi Blura, byť v trailovější verzi LT. Mimochodem, když přicházel do nabídky u téhle americké firmy karbon, Blur byl jedním z prvních modelů, jehož výroba byla přestěhována z USA na Dálný východ. Ale dost vzpomínání.

Santa Cruz Blur LTc TEST

Nový Blur toho má s předchozí generací společného poměrně málo. Pomineme-li pochopitelně stejnou značku a stejný systém odpružení, jen mírně pozměněný v rámci mnoha let evoluce VPP. Jedno je ale překvapivě naprosto totožné, a to hlavový úhel 69°. Zatímco u starého Bluru LT šlo ale o trailbike se 140mm zdvihem, u Bluru nového jde o čistokrevný XC stroj se stovkovým zdvihem. Inu, krásný příklad toho, jak se doba posunula...

K základním verzím špičkových modelů renomovaných značek mám své výhrady, které se týkají samozřejmě jejich osazení, ale jedním dechem musím dodat, že to tak dnes dělají všichni a je potřeba se srovnat s tím, že bike na SLX může stát přes sto tisíc :-). Nic to ale nemůže zkazit na dojmu z vlastního rámu. Rozdíl mezi lepším a horším karbonem v reálu nepoznáte a pár deka navíc můžete snadno eliminovat třeba tuningem kol. Zásadní je vyladění kola a zejména jeho odpružení, které se od dob starého Bluru hodně změnilo.

Byť má Blur jen 100 mm zdvihu, působí jako by měl zdvihu víc. Odpružení je daleko aktivnější než v dobách, kdy VPP svíralo výhradně 26" kola, a pokud chcete fičet opravdu rychle do kopce po rovné cestě, nebo zdolávat prudší výjezdy, tak je dobré si tlumič páčkou zavřít, abyste ušetřili pár wattů.

Co mě na tomhle kole opravdu dostalo, byla jeho ochota a schopnost stoupat v podstatě za kazdých okolností. Okamžitá akcelerace vás doslova vystřelí dopředu a vy jen přihlížíte tomu, jak vám stoupá tepovka a rychlost :-). Schopnosti biku nevadnou ani v prudkých úsecích, kde se jiní už začínají neposedně zvedat a nutit vás atakovat špičku sedla před tím, než se zvednou na zadní. Delší stavba rámu pak neuvěřitelně zklidní také sjezdové vložky, a to i ty, kde byste vůbec nepohrdli vyšším zdvihem alespoň přední vidlice.

Stejně jako na Tomáše i na mě tenhle bike působil pocitem nižší váhy, než jakou ve skutečnosti měl. A vyzdvihnout musím i fungování lowcost přední Foxky, na kterou jsem kdysi žehral, ale Fox ji během let evidentně dokázal vyladit tak, že jako základní model rozhodně nikoho nenaštve. Jaké asi poježdění pak musí být na topmodelech s XTR a karbonovými koly?