TEST: Specialized Enduro PRO

Svižně, jistě, lehce dravě

Tahle specifická kategorie kol má své příznivce i odpůrce. Na tom není nic divného. Není ale mnoho kategorií kol, které by se během let vyvíjely takovou rychlostí jako právě enduro a zejména pak modely osazené 29" koly. Současně s měnícími se nároky jezdců, vyplývajícími zejména z profilů tratí a způsobu využívání jednotlivých modelů, resp. modelových řad se mění také konstrukce a potažmo především geometrie kol.

Vždyť ještě před čtyřmi lety jsme se rozplývali nad tím, jak je předchozí generace tohoto biku agilní a zvládá jak technické sjezdy, tak i poměrně strmé výjezdy, a to s geometrií, kterou dnes mají některé X-Country biky...

Hned po prvním nasednutí na tenhle bike vám začne Enduro posílat základní dojmy. "Jsem delší, než jsem byl, a to znatelně. Neboj se to se mnou rozjet, mám o dost položenější vidlici. Vyjedu hodně, vzadu mám novou padesátku."

Připravit bike tak, aby zvládl přesně to, co s ním zvládnout chcete, vyžaduje cvik a zvyk :-). Kdo nikdy nejezdil na Öhlins odpružení, bude mu chvilku trvat si zvyknout na to kde, čím a jak se co ovládá. U vidlice foukáte samostatně jak hlavní, tak dorazovou komoru u tlumiče je sice autosag, ale stejně jsem si ho zkoušel tu o něco přitvrdit, tu naopak o něco upustit. Samostatnému pojednání o Ohlins vidlicích a tlumičích se chci věnovat ve speciálním článku, proto se zde omezím jen konstatování, že jestli si rádi hrajete a ladíte, tak tady budete v sedmém nebi, ale chce to zkušenosti a pumpičku neustále při sobě :-).

Po nasednutí mě překvapilo, jak je posez pohodlný. Ano, možná trochu kratší než u běžných trailových kol, ale současně tak nějak přirozený, a to i v kontrastu s předkopnutou přední vidlicí, kterou vnímáte o to víc s kratším představcem. Pravdou je, že díky kratšímu posedu je jízda do větších krpálů o něco úpornější, než jsem zvyklý. Aktivní FSRko pracuje neustále a není možné ho úplně vypnout, což bych u takto koncipovaného kola neviděl jako problém, ale počítejte prostě s tím, že výjezdy na tomhle Enduru vám půjdou prostě o něco hůř než s předchozí generací.

Jenomže kdo si kupuje Enduro proto, aby na něm brousil výjezdy a honil XC bikery? Nikdo. Důvod proč si lidé kupují Enduro je ten, aby si to mohli pořádně dávat z kopce dolů. A tady se nové enduro opravdu dost posunulo oproti předchozímu modelu.

Díky nižší hlavě a níž položenému středu se snížilo celkové těžiště kola a současně s prodlouženým rozvorem se výrazně zlepšila stabilita biku v náročných sjezdech, kamenech nebo dropech. Bike krásně drží stopu a pokládat se s ním do zatáček je jedna radost. Mimochodem, tady musím pochválit i novou Gripton směs plášťů, která držela hodně dobře i na všemožných oslizlotinách, které letos skýtají ještě ani jednou pořádně nezamrzlé lesy.

Zvláštní, zajímavý, možná až trochu rozporuplný pocit jsem měl v první chvíli ze sedlovky. Nová Command Post IRcc WU teleskopka totiž umí to, co jiné sedlovky ne. To je sice její výhoda, dalo by se říct, ale současně i nevýhoda, protože co když se vám tahle specifická vlastnost zrovna nehodí? Musíte se s ní tak jako tak sžít. Princip fungování této sedlovky je prostý. Změnit během chvilky běžný posed na ten sjezdový. Předpokládá se tedy logicky, že budete s kolem drtit sjezdové eRZety, kde vám přijde sjezdový sklon sedla opravdu vhod a perfektně poslouží i na případné krátké odsednutí v oddychové sekci. Jenomže co když chcete snížit posed jen kvůli jistějšímu zablbnutí si v lehčích trailech? Tady záhy zjistíte, že sklápění sedla nejen že nepotřebujete a plně nevyužijete, ale díky tomu, že se na sklopeném sedle nedá na rovině téměř sedět, vám vlastně překáží a obtěžuje.

V tomto ohledu to Specialized ale řeší lišácky, protože předpokládá, že čím vyšší a dražší specifikace, tím větším závodníkem bude potenciální majitel kola. V levných verzích je pak enduro nabízeno s běžnou teleskopkou, bez naklánění, která tak poslouží univerzálněji a dá se na ní bez problémů lítat i na měně rozbitých, "sedavějších" trailech, kde je naklápění WU teleskopky spíš k vzteku.

Mimochodem, dilema rychlost, nebo technika, se promítá i do převodů, které se Specialized rozhodl dát na tohle Enduro. Není mi úplně jasné, proč je celý pohon směrován na můj vkus až moc do pomala. Dát s padesátkovým Eaglem na kliky jen třicítku, ale současně koncipovat kolo jako skoro sjezďák, kterému nedělá problém svištět po sjezdových tratích padesátkou, mi prostě připadá jako úlet a nejde mi to moc do hlavy. Obzvlášť na šlapavých přejezdech v některých eRZetách je občas potřeba to trochu víc napálit a tady vám převody prostě vystaví stopku. Samozřejmě že vám nikdo nebrání koupit ideálně alespoň 34 zubovou placku a vyměnit ji za inkriminovanou třicítku, ale je to podle mě zbytečné přidělávání práce.

Funkci řazení přitom není moc co vytknout a to samé platí i o brzdách. Nové čtyřpístkové Cody R brzdily skvěle, naprosto stačil jediný prst pro jemné dávkování a i tvrdé co nejrychlejší zastavení. Svůj podíl na tom měl pochopitelně i sjezdový 200mm kotouč vpředu v kombinaci s postačujícím 180mm zadním.