TEST: Specialized Levo FSR Comp 29

Specialized Levo - jízda

Na začátek je třeba nalít si čistého vína a přiznat si, že po mnoha letech v sedle mnoha kol a několika sezonách testování pro mtbs je toto teprve moje první zkušenost s elektrokolem. A hned v poměrně velmi dobré konfiguraci, jelikož Levo se tváří všehoschopně. Takže popis jízdy si dovolím proložit úvahou typu ..."a komu tím prospějete, co?"

No jo, ale co když mě někdo pozná a pozná, že jedu na elektro babetě? Co ti radikální odpůrci v diskuzích? Oni na e-biku třeba nikdy nejeli, to já vím, ale budu podepsaný pod článkem pojednávajícím o e-biku. Hrůza! No nic. Vrozená zvědavost a zájem o vše nové v oblasti cyklistiky mě zlomily k tomu, že jsem si e-bike chtěl také vyzkoušet. Jde o to utvořit si vlastní názor a možná se připravit na to, co mě za pár let, třeba 20, čeká a na čem budu brázdit křivoklátské hvozdy kolem roku 2040. Na druhou stranu, když se ohlédnu 20 let zpátky a zhodnotím posun v oblasti cyklistiky, tak ani nemá cenu přemýšlet, co bude za dalších 20 let. Vrátím se k tomu snad na konci. Teď pojďme na Specialized Levo.

Bikera, který se s e-bikem setkává poprvé, překvapí hmotnost kola. Ano, nějaká očekávání tu byla, je jasné, že ta elektrárna vetknutá do rámu biku bude mít nějaká kila navíc, ale stejně to trochu jednoho zarazí. No nic, na háky nad pračku to manželce dávat nebudu. Jednak bych je mohl vyrvat ze zdi, a to i přes to, že naše dřevo-chaloupka má v místech umístění háků výztuhu, ale nerad bych si uhnal kýlu. Udělám manželce "radost" a bike bude přes dva týdny parkovat v předsíni. Nabíječkou velikosti bomboniéry došťouchávám zásoby energie a vyrážím drtit Strava segmenty v okolí.

Peru tam nejsilnější stupeň dopomoci, tedy trojku a letím do lesa. No letím, k tomu lesu, co mám na mysli, to mám z kopce a motor při dosažení 25km/h vysazuje, tak jen kontroluji pohledově obývákové nastavení posezu a funkčnost všech záležitostí okolo. Je cítit hmota kola a jakoby tankoidní projev. Široké pláště s hrubším vzorkem a bohatě dimenzovaný zdvih davají tušit zajímavé zážitky v terénu.

Pak přichází první kopec a mně se po tváři, která byla stažena špatným svědomím, že dnes nepojedu jen za své, rozlévá úsměv. A k tomu vypustím ten výraz, který mě irituje u mé školou povinné dcery. Hustýýýý! Tak, jako mě přes očekávání zarazila váha, tak ještě více mě zaráží míra dopingu poskytovaná motorem. Jízda do prudších kopců se stává radostí a u těch mírných šlapu na pohodu tak, abych se nedostal k rychlosti 25 km/h, kdy se dopomoc deaktivuje.

Terén mě pohltí a já vyhledávám ta nejobávanější stoupání v mém okolí. Na jedno se těším obzvláště, to mě ještě nenapadlo jet nahoru, většinou se tu snažíme přerazit v segmentu dolů. Pro ty, co znají, je to stoupání z Roztok u Křivoklátu po červené turistické značce, směrem k Leontýnu. Cestou dolu se projevuje již zmíněná větší hmotnost biku. Díky trailovému pojetí a s tím souvisejícím odpružením a volbou pláštů sedí Levo parádně, o tom žádná, ale pořád je třeba počítat s nadváhou, která vás limituje na hbitosti kola.

Dole se otáčím a drtím kopec nahoru. Výjezd, který například zdolávali i účastníci letošního etapáku Masiv MTB Stage Race. Hned po několika desítkách metrů vinou špatné práce s těžištěm na volném kamení prohrabuji a zastavuji. Chvilku trvá, než se mi podaří se opět rozjet, ale následně se Levo hrabe do kopce a je tu opět ten přitroublý úsměv. Na silnici Roztoky-Nižbor, která rozděluje výjezd na dvě části, opět zastavuji a vyndavám klacek z přehazovačky. Až doma zjistím, že v dvakrát přerušeném výjezdu, který jsem nejel na krev, překonávám o několik sekund nejlepší bikery. Zde podotýkám pro škarohlídy, že na Stravě po následné úpravě aktivity na e-bike se z časů vymazávám. Jedu dál. Super jsou rozblácená místa. Tam, kde vám normálně pneumatiky svírá bláto a vytahuje sílu z nohou, se hrabete pořád pryč a jen držíte směr a unikáte ze sevření jak nůž máslem.

Mířím k domovu a chystám se na další výjezdový segment, kde díky svému metráku na nejlepší chrty ztrácím na vzdálenosti 1,3 km 30 vteřin. A zde narážím. Nejlepší borci zde jedou onen průměr 25 km/h a turbo mi už začíná vynechávat a já jedu každou chvilku za své. No a dostavuje se zklamání, zaostávám o 1 vteřinu, ač jsem ve skvělé elektro formě.

Když shrnu první vyjíždku: To, že u výdrže baterie záleží na profilu tratě, váze jezdce, zvolené síle dopomoci a teplotě, je již všeobecně známé. Během této pvní jízdy jsem vystačil tak tak s energií v akumulátoru. Délka 32 km, nastoupáno 900 m, průměrný tep 140 (běžně se pohybuji 135-145) teplota 8 stupňů a hmotnost chrta 100 kg. Zvolen byl z 90 procent nejsilnější režim a z Leva jsem se snažil vymačkat co nejvíc. I na e-biku můžete pochopitělně podat sportovní výkon a zapotit se.

Kdo má cyklistiku opravdu rád, tak jednou u elektrokola možná také skončí. A nemusí to být jen o věku. Další využití vidím u začátečníků, lidí s tělesným problémem, manželek, se kterými si chcete užít dovolenou, nebo jen obyčejnou svižnou vyjížďku. To vám pak ale hrozí, že na vás na kopci budou čekat.

Já prozatím sundavám z háků nad pračkou svého hliníkového fulla s váhou přes 12 kg, v tu chvilku s pocitem, že je to váha špičkového XC stroje a vyrážím k lesu. Moje elektro forma je pryč a jedu opět za své...