TEST: Stevens e-Maverick AM 9.4.3.

Praktické zkušenosti

Hned, když jsem si tohle kolo přebíral do testu a nakládal poprvé do auta, mě překvapilo, jak je lehké. Možná to znáte, vidíte nějaké kolo, pocitově ho nějak odhadujete, a když ho potěžkáte, okamžitě máte jasno, jestli byl váš odhad správný. Já jsem jako protřelý tester kdečeho také měl i v tomto případě určité očekávání, ale na rovinu, výsledek mě hodně mile překvapil.

Ano, dnešní test bude především o hmotnosti a o tom, jak může ovlivnit vás pocit z kola, ale také o tom, jak jsem během dvou zimních týdnů, během kterých jsem měl k dispozici tenhle ebike, hledal jeho plusy a mínusy, ale také důvody, proč bych si měl takovýto ebike chtít koupit. Pojďme na to.

Pojem lehký ebike je v posledních letech skloňovaný stále častěji. V principu jím výrobci cílí na bikery, kteří nejsou ještě zcela psychicky připraveni na přechod k plnohodnotnému silnému ebiku, ale už začínají ztrácet síly a menší občasné elektrické "popostrčení do kopce" by jim přišlo vhod. Obrovskou devizou této cílové skupiny bikerů je skutečnost, že jde zpravidla o jezdce středního až předdůchodového věku, kteří nemají problém vytáhnout za kolo z peněženky sumu rovnající se ceně nového Sandera. Výrobci to velice dobře vědí, a proto zde nešetří kvalitními materiály ani komponenty a výsledkem pak může být hodně příjemné svezení.

Vlastně hned první nasednutí pro mě bylo takovou částečnou odpovědí. co od toho čekat. Komfortní relativně vzpřímenější pozice a řídítka tak akorát vysoko, říkám si v duchu. Šlapu do pedálů a zjišťuju, co bude dál. Kolo je klidné, nijak zásadně se nehoupe. Udělám pár kontrolních šlápnutí a propružení a pro jistotu ještě kontroluju a mírně dofukuju tlumič, protože mi přišel měkčí, než bych u 200 PSI očekával. Jinak aby bylo jasné, tak já jsem striktní zastánce toho, že celoodpružené kolo má pružit a lockouty jsou buď úlitbou konstruktérům, kteří nedokáží zkrotit pohupování kola chytrou kinematikou, nebo pro závodníky, kteří potřebují minimalizovat zbytečně vynaložení watty během sprintů na rovinkách a táhlých stoupáních. Páčkové lockouty na elektrokolech jsou podle mě velká zbytečnost. To jenom tak na okraj.

Musím říct, že při výjezdech tenhle Stevens pod pedálem pracuje, ale nevnímal jsem to jako nic vysloveně rušivého, co by mě štvalo nebo nutilo k tomu použít páčku na tlumiči. Pravdou je, že když jsem zkoušel nejslabší režim dopomoci, který vám, pokud si dobře pamatuju, přidává tak maximálně 120 W, už jsem měl nutkání po páčce tlumiče sáhnout, ale v ostatních režimech jsem na to ani nepomyslel.

Testy výjezdových schopností jsem tentokráte dělal schválně na hrabance, která nejlépe prozradí, jak je na tom bike s geometrií. Díky tomu, že potřebujete udržet trakci a současně vám kolo má tendenci na sypkém povrchu dříve podklouznout, musíte více hmotnosti přesunout na zadní kolo, a jakmile to uděláte, zjistíte, jak moc jste odlehčili přední kolo a nakolik zůstává ovladatelné, stabilní a především jestli nemá tendenci se příliš brzo zvedat.

Musím říct, že e-Maverick je v tomto ohledu vlastně úplně přesně tam, kde bych chtěl mít své kolo. Při běžné jízdě vás totiž nenutí do podivné pozice příliš nad řídítky, jako to má například Merida nebo Scott u svých nových fullů, ale když dojde na lámání chleba ve výjezdech, tak se pod vámi rozhodně nekontrolovaně nevzpíná a nenutí vás ke spartakiádním cvikům. Prostě z pohledu výjezdových schopností nemám nic, co bych elektrickému Maverickovi vytkl.

Jakmile se dostanete s kolem na kopec, začíná druhá část příběhu. Já si ji vždycky rozděluju na dvě části. Tou první je let a rychlejší průjezd kořenitých trailů, kde buď nechávám odpružení, aby požralo veškeré překážky, nebo hledám druhou stopu, v rámci které tak třetinu času trávím ve vzduchu a snažím se ty větší kořeny prostě odskakovat a při dopadech si užívat komfortu odpružení na maximum, abych vzápětí hledal další místo, kde to budu moci odpálit a dostat se opět do vzduchu.

Asi už tušíte, že byť šlo v tomto případě o ebike, díky jeho super nízké hmotnosti jsem si to ve vzduchu, ale i ve sjezdech, doslova užíval, protože co naplat, hmotnost tady hraje neuvěřitelně velkou roli v tom, jak ovladatelný a agilní tenhle ebike je. Myslím, že jsem možná dokonce v posledních letech jezdil i některé neelektrické fully, které byly těžší než tenhle ebike a jediné, co bych za sebe uvítal, by byla o něco výš umístěná řídítka a malinko položenější vidlice, ale to by se dalo pořešit osazením vyšší vidlice a byla by to za mě ještě větší pecka.

Co je však podle mě největší devizou tohoto kola, je použitý TQ pohon. Treku totiž už loni vypršela exklusivita na tento systém, a tak se pomalu rozšiřuje i mezi další výrobce a Stevens je jednou z dalších značek, která má tento lehký, ale především i kompaktní pohon nově ve své nabídce. Kromě toho, že má tento pohon opravdu minimalistické rozměrové nároky jak na samotný pohon, tak i na baterku, vyniká opravdu ultimátně tichým provozem. V podstatě o něm vůbec nevíte, a jedině pokud se dostanete v nejvyšší úrovni dopomoci na nejlehčí převod do opravdu prudké stojky, tak můžete zaznamenat mírné bzučení, které není nic proti tomu, co dokáže produkovat Bafang, Shimano nebo Bosch v podobných podmínkách a je i znatelně tišší než jeho největší přímý konkurent, kterým je pohon Fazua druhé generace.

O dojezdech se schválně vůbec nebudu bavit, protože ty velice výstižně udává Stevens na svých stránkách, když o nich tvrdí, že se pohybují v rozmezí 28-90 km. Sám bych podepsal ještě větší rozmezí klidně 25-120 km, resp. 2-24 hodin.

Jinak ještě musím doplnit pár dalších postřehů z používání tohoto pohonu. Velice kompaktní ovladač dopomoci je skvěle ergonomicky navržený. Bez toho, abyste se spletli krásně a snadno nahmátnete dvojici tlačítek, kterými přepínáte úrovně dopomoci. LCD Displej umístěný v rámci horní rámovky je sice stejné velikosti jako u dalších výrobců, ale Stevens vsadil jen na základní funkčnost, takže zde vidíte pouze stav baterky, aktuální rychlost a režim, který máte zvolený.

Nic víc. Nemůžete sledovat například aktuální watty nebo jiné údaje cyklocomputeru. To mi přijde možná trochu škoda, protože rozlišení displeje by rozhodně zvládlo víc, nicméně pokud jste datofilové, systém umí poslat data do vašeho Garminu a na něm prozradit díky bezdrátovým komunikačním protokolům víc.

Když se blížil konec zápůjčky tohoto ebiku a já si dělal tradiční sumarizaci z nadiktovaných poznámek do hodinek během jízdy, zjistil jsem, že vlastně není moc věcí, které bych kolu vytknul. Elektronické T-Type řazení funguje podle mě skvěle, XTR čtyřpístkové brzdy? Kdo by je nechtěl na své kolo? Karbonové komponenty, lehká tuhá DT Swiss karbonová kola, sedlovka s vysokým zdvihem, že ho sotva dokážete využít... Hledat za každou cenu nějaké zápory jsem sice nechtěl, ale přesto si dvě malé připomínky neodpustím.

Zaprvé mi přijde, že je design středové části rámu a především spodního úchytu tlumiče až moc podobný Treku Fuel EXE, což může evokovat všelico.

Zadruhé tvar zadní stavby, resp. jejího propojení v bezprostřední blízkosti středu způsobuje to, že toto místo velice rychle zanáší blátem, které je potřeba pokud možno co nejdříve po dojetí domů vyčistit, jinak riskujete minimálně poškození laku v tomto místě, pokud necháte bakuli bláta zaschnout. Jinak tenhle bike prostě nemá vysloveně slabých míst.