TEST: Trek Fuel EX vs. EXe díl druhý

Americký Trek si dal opravdu hodně záležet na tom, aby vytvořil novou rámovou platformu jak pro klaisický bike, tak pro elektrobike, která bude mít až na několik detailů totožnou vizáž, geometrii a co možná nejpodobnější jízdní vlastnosti.

Podrobné představení obou kol a jejich specifikací jsme udělali minulý týden v prvním díle.

TEST: Trek Fuel EX vs. EXe díl první

Jediné, co od sebe obě kola odlišuje, je zástavba elektrického pohonu a nějaká ta hmotnost navíc u elektrické verze. Jelikož jsme měli k dispozici pro test v obou případech nejvyšší modely těchto kol, tak můžeme s klidem v duši konstatovat, že co do výbavy obou modelů už není prakticky co zlepšovat.

Pár slov ke komponentům

Zásadnější rozdíl v tomto směru spočívá v osazení odlišného odpružení, kde elektrická verze láká na speciální AirWiz jednotky Rock Shox, které společně s TyreWiz čidly na kolech monitorují tlaky jak v kolech, tak v odpružení. Přiznám se, že tohle přesně jsou věci, které jsou sice zajímavé, ale na kole bych je úplně mít nemusel. Raději bych se obešel bez dalších čtyř baterií a ušetřil tisíce na ceně a desítky gramů na hmotnosti, ale chápu, že si Trek řekl "když už, tak ať" a nabouchal sem maximum elektriky, co šlo. Mimochodem, znáte nějaký jiný ebike, který by na sobě vozil celkem 7 baterií? A pokud si na kolo dáte na zimu ještě světla, zaokrouhlíte tím jejich počet na 10 :-). Pro upřesnění jen dodávám, že ačkoli je zde osazena AXS přehazovačka série XX1 Eagle, je díky speciálnímu adaptéru drátem napájena z baterie kola a vlastní baterii tak nemá.

Když už jsem začal úvahami o rozdílech ve výbavách obou kol, tak musím ještě zmínit dvě věci. Zaprvé pokud bych si měl vybrat, tak bych volil odpružení od Foxu. Pocitově i prakticky mi prostě sedělo o chloupek lépe, a když k tomu připočtu přeci jenom i lepší image a v tomto případě i barevně lépe ladící vizáž s rámem kola, volba by to byla jasná. Zadruhé musím smeknout a pochválit volbu brzd. Vyladěné a zajeté Cody, které tady byly, chodily a brzdily naprosto úžasně a hodně jedovatě, až jsem si z počátku párkrát říkal, že by se mi hodilo nedávno testované ABS. O precizním fungování bezdrátového XX1 AXS řazení se snad nějak zvlášť ani nemá cenu vyjadřovat, naopak jsem byl mírně rozladěný z AXS Reverb sedlovky. Tedy ne že by neteleskopovala, jak má. Naopak. Fungovala v obou případech perfektně a hladce, jen mě překvapilo, že pokud jsem ji nechal v zasunuté pozici a následně potřeboval kolo za sedlo zvednout, vysouvala se a nedržela aretaci.

Jízdní posed a geometrie

Oba testované biky jsou si ohledně geometrie hodně blízko, i když úplně totožné nejsou. V obou případech zde ovšem platí obecný trend, který posouvá jezdcovo těžiště ze zadního kola více do středu a pocitově tak trávíte většinu technických úseků více nad řídítky. Bike přitom ale rozhodně není nijak vratký a neposedně snažící se vás shodit. Naopak, položená vidlice tady spolehlivě vede směr i v případě, kdy jste nad řídítky.

Dlouhý rám umožňuje v daleko větší míře volit správné umístění vašeho těžiště posouváním vpřed či vzad a o dostatek prostoru pro kolena se tu stará prohnutá, hodně nízko položená sedlová trubka.

Osobně mám raději kola s výše umístěným úchopem, tedy konkrétně stackem. Trek se v tomto ohledu drží poněkud střídmých preferencí a nízkých hlavových trubek, takže pokud si kolo bude kupovat i nějaký movitý důchodce, nebude možná úplně spokojený s možnostmi nastavení výšky řídítek, protože představec tady nevymění a pět centimetrů podložek pod představec nedá.

Pokud bych to měl shrnout, tak geometrie tady není dělaná pro výletníky a cestovatele, ale pro bikery, kteří vyhledávají sportovní jízdu a adrenalin. Níže umístěná řídítka dovolí perfektní čtení stopy, naopak hodně kolmá sedlovka zajistí spolehlivé vyšlápnutí téměř jakéhokoli brdku bez potřeby zaujímat krkolomné předklony a ekvilibristiku s posouváním na špičku sedla.

Obě kola se co do geometrie chovají v podstatě identicky. Motorová verze má totiž stejně dlouhou zadní stavbu jako verze neelektrická, takže zatáčení i sjezdy nebo naopak rychlé speed úseky jsou pocitově na obou kolech stejné.

Specifika EXe elektrické verze

Trek pro svůj nejnovější ebike nezvolil žádného z tradičních výrobců, ale vsadil na vlastní vývoj v kooperaci s průmyslovým specialistou, konkrétně firmou TQ, která má zkušenosti z výroby průmyslových robotických systémů. To má své výhody a samozřejmě i nevýhody, nicméně z pohledu funkce, vlastností a vizáže se musím přiznat, že jsem nedokázal najít žádné zásadnější mínus.

Jelikož je Fuel EXe koncipován jako tak zvaný lehký ebike, který sází na menší točivý moment a menší baterii, dokázali konstruktéři minimalizovat samotný pohon natolik, že nelimituje ani kinematiku zadní stavby, ani délku zadní stavby a její světlost vzhledem k použitým plášťům. Ostatně prostor mezi zadním kolem a pohonem, podívejte se sami, jak vypadá.

Samotné ovládání pohonu nemůže být jednodušší a v podstatě připomíná dvoutlačítkový ovladač Stepsu, kterým se přepíná mezi jednotlivými režimy dopomoci. A v jednoduchosti pokračuje i jejich odstupňování, které v podstatě nastavuje výkon jednotlivých režimů tak, že nejslabší vám přidá maximálně 100 W, prostřední už dává znatelně víc, konkrétně 200 W a nejsilnější režim pak umí doplnit 300 W k vašemu výkonu, ovšem pouze tehdy, když se ani vy nebudete flákat.

V tomhle ohledu mě při testování hodně bavilo obě dvě hodnoty výkonů průběžně sledovat. Trek totiž v rámci integrovaného displeje v horní rámové trubce umožňuje v rámci jedné z přepínatelných kombinací hodnot sledovat kromě kapacity baterie právě aktuální výkony jak jezdce, tak kola a vy tak své pocity z toho, jak moc kolo pomáhá v jakých situacích, můžete srovnávat s realitou přesných hodnot. Samozřejmě, že i tady hraje roli správná kadence, potažmo zařazený převod.

Čistě teoreticky, pokud byste dokázali šlapat na maximum a na maximum využívat i sílu pohonu, vydržela by vám baterie něco přes hodinu jízdy. Jenže to je samozřejmě v reálu neexistující situace, protože ve sjezdech pohon zdaleka na maximum nejede a na rovnějších úsecích většinou zase pojedete rychleji než 25 km/hod, takže se vám pohon zcela odpojí, takže fakticky se bavit u tohoto kola o dojezdu je vlastně podobné jako se bavit o dojezdu běžného ebiku s šestistovkovou baterií, protože je tu vlastně vše nastaveno tak, že méně síly potřebuje méně energie a ve výsledku tím docílíte menší hmotnost, ale nikoli zásadně kratší dojezd. Proto si nemyslím, že by bylo potřeba si na tenhle bike připojovat bateriový extender, protože pak byste zabili výhodu nízké hmotnosti a získali sice delší, ale v praxi prakticky nevyužitelně dlouhý dojezd.

Pokud bych měl nějak blíže popsat jednotlivé režimy, tak jednička je "šolichačka", která ale rozhodně není tak slabá, že by sotva eliminovala hmotnostní handicap kola. Dvojka úplně stačí na většinu výjezdů jako dopomoc, která zkrátí výjezdy a zrychlí vaši tepovku. No a nejsilnější trojka mi dává největší smysl, pokud chcete využít svůj čas na maximum. S trojkou se totiž budete pohybovat většinu času na hranici své tepovky a stoupací kilometry se budou v průměrných rychlostech pohybovat minimálně kolem 20 km/hod, spíš výš.

Maximální ticho

Mnoho let poslouchám na prezentacích novinek superlativy ať už co se týká vlastností a schopností jednotlivých pohonů pracovat plynule, okamžitě reagovat, zvyšovat dojezdy nebo rychle akcelerovat. Nejednou jsem se musel některým proklamacím smát v okamžiku, kdy jsem čekal cosi a onen pocit se buď vůbec nedostavil, nebo se dostavil, ale v poněkud jiné podobě. Hodně kontroverzně v poslední době třeba vnímám různá tvrzení, jak moc se podařilo snížit hlučnost pohonů, obzvlášť když posléze zjistím, že se pak může výrazně lišit i u úplně stejného motoru jen v rámci jiného kusu. Možná právě proto jsem nečekal, že by na tom nový pohon od TQ mohl být tak dobře.

Trek se navíc ani nijak vehementně nesnažil promovat tuhle vlastnost a podezírám ho z toho, že si ji nechal schválně pro odborné testery jako překvapení hraničící téměř s wow efektem. Za mě je totiž TQ pohon absolutně nejvíc tichým pohonem, který jsem měl kdy možnost testovat. Jasně, jde o slabší pohon s menším točivým momentem, který z logiky věci prostě bude tišší vždy, ale tenhle je tišší výrazně a co víc? Je tišší i než nová Fazua, Specialized SL, nový Bosch nebo utlumené Shimano EP8 RS. Pokud šlapete plynule, není téměř slyšet. V maximálním zápřahu v nejvyšším režimu dopomoci sice bzučení postřehnete, ale jeho úroveň je znatelně nižší než u jiných pohonů. Nevím, jak toho v TQ docílili, ale je to pecka.

Pár výhrad k elektrice

Ačkoli se přiznám, že jsem byl z vlastností tohoto kola opravdu nadšený, neodpustím si pro změnu zmínit dvě věci, které mě naopak na tomto ebiku štvaly. Obě souvisejí se zobrazovacím displejem. Ten totiž využívá zřejmě nějakou atypickou obnovovací frekvenci, a ačkoli je bez problémů čitelný jak ve dne, tak i v noci, bíle prosvětlené info při přepínání jednotlivých obrazovek mění svou intenzitu. Částečně to souvisí s druhou výhradou, totiž, že přepínat hodnoty na displeji můžete pouze stiskem tlačítka, umístěného nad samotným displejem, což za jízdy není úplně ergonomický způsob, obzvlášť když potřebujete tlačítko stisknout několikrát pro nalezení správné kombinace hodnot. Stačí i malý dotek displeje mimo tlačítko nebo v jeho blízkosti a čárky, informující o úrovní nabití baterie jako by ztmavnou a stejně se chová displej po celé své ploše. Ano, pokud na displej nesaháte, tak tuto jeho vlastnost nezjistíte, nicméně na ebiku, který bude vystavován venkovním vlivům a opakovanému mytí, bych očekával poněkud odolnější displej.

Na kole jsem v jednom případě absolvoval i poměrně dost deštivou vyjížďku, nicméně žádný problém s elektroinstalací nebo nateklou vodou "někam" s následným omezením funkčnosti jsem nezaznamenal a to jde většinou o jednu z nejčastějších vad, které provázejí obecně elektrokola, provozovaná v opravdu nehostinných podmínkách.