TEST Unno Horn Race

Vždy, když se mi dostane do rukou bike od nějaké značky, se kterou jsem do té doby neměl tu čest, jsem o to víc zvědavý na to, jak bike vypadá, a to nemyslím jen rozdíl reality od katalogových fotek, ale také na to, jak jsou provedeny jeho detaily, utěsněná ložiska, jak vypadají vstupy pro kabeláž, nebo jak je provedená sedlová objímka.

UNNO obecně míří mezi superprémiovky a tomu se Cesar Rojo – hlavní designér a majitel snaží přizpůsobit právě nejrůznější designové finesy, které se alespoň z části prolínají napříč kompletní modelovou řadou této značky.

Hlavním stavebním materiálem je tady karbon kombinovaný ze dvou úrovní vláken T800 a T1100. Pokud bych měl v kostce popsat hlavní rysy Hornu, pak je jeho koncepce v podstatě klasická a dnes nejpoužívanější pro nízkozdvihové XC a downcountry fully, a to flexpivot postavený na bázi jednočepového zavěšení zadní stavby s tlumičem přepákovaným malým vahadlem, který je situovaný pod horní rámovou trubkou.

Unno šlo v tomto směru designově ještě o kousek dál obdobně jako například Trek nebo Specialized a tlumič jakoby „zneviditelnilo“ tím, že ho skrylo do specificky vytvarované horní rámové trubky, která tak ze stran kompletně zakrývá jak tlumič, tak i samotné vahadlo, nicméně ze servisního pohledu nejde o výraznou komplikaci, protože je zde použit klasický typ vzduchového dálkově ovládaného tlumiče, pro jehož demontáž není potřeba žádné speciální nářadí.

Co se kinematiky týká, tak je hlavní čep zadní stavby situovaný jen těsně nad výšku řetězové linky, takže pokud si závodníci osadí větší převodník, budou mít linku přesně v ose čepu, možná mírně nad ní.

Sedlová trubka pak nese specifické designové rysy Unna, a to jak spodní výrazné rozkročení až téměř na šířku středového složení, tak horní trojúhelníkový profil, který ji nejenom zpevňuje, ale také dává prostor pro integraci sedlové objímky.

Také spodní rámová trubka má daleko ke konstantnímu kruhovému průřezu. Jakkoli se při pohledu zboku může zdát jako velice subtilní, je poměrně robustní díky svému plochému průřezu, nicméně zase nikoli natolik robustní, aby zvládla integraci jakéhokoli úložného prostoru. Z logiky věci tady prioritu dostala tuhost a co nejnižší hmotnost před trendy schránkou, která by však zbytečně navyšovala hmotnost rámu. V této kategorii zcela běžný postup a preference.

Zajímavým detailem je zde ovšem také pojetí tvaru spodní rámovky. Ten se totiž nesnaží o prohnutí ve spodní části tak, aby dal co nejvíce prostoru pro svislý košík, ale naopak jde cestou rovné a co nejdelší dolní rámovky tak, aby se dva košíky vešly sem a nemusely se řešit piny na relativně krátké sedlové trubce. Rám je totiž navržený s ohledem na co nejnižší těžiště a kvůli zakrytování a integrovanému tlumiči by na sedlovce nezbývalo mnoho místa pro košík nejenom u menších, ale i této největší velikosti, a proto se o to ani nikdo nesnažil.

Příkladně je zde řešena ochrana zadní stavby před řetězem, ochrana středové části před odletujícími kameny i prostupů mezi předním rámovým trojúhelníkem a zadní stavbou, který chrání malý plastový blatníček.

Co naopak není dotaženo úplně do detailu, jsou jednotlivé vstupy vedoucí do rámu v přední části hlavové trubky. Jejich průměry jsou sice dostatečné, ale bovdeny v nich nelze snadno fixovat a nevyužité otvory nejsou nijak zaslepeny, což bych u takto designově zaměřené značky označil jako opomenutí, které by se stávat nemělo.

Pro doplnění musím dodat, že hlavovka je klasická tapered, takže se nepočítá s tím, že by se jí kabeláž protahovala, a zadní osa nabídne klasický UDH standard, který umožňuje použít jakýkoli standard uchycení přehazovaček.