TEST: Whyte e-160 S 29er

Jízdní dojmy

Na tomhle ebiku jsem se rozhodl zavítat do více lokalit. Kromě běžného testování tak říkajíc "kolem komína" jsem si s ním vyrazil užít na jeden den i na Trutnov Trails, kde ostřílený testrider rychle pozná, kde jsou limity, kde plusy a mínusy, protože se dá na jednom místě opakovaně zkoušet, jak se bike chová v různých situacích, ve stoupáních i sjezdech a na spoustě rozdílných povrchů.

Už předchozí ježdění mě přesvědčilo o dvou věcech. Zaprvé, že tenhle ebike patří mezi nejtěžší testbiky, které jsem letos sedlal. Zadruhé, že ve své kategorii vysokozdvihových devětadvacítek patří k nejlépe ovladatelným ebikům, a to nehledě na jeho hmotnost. Pojďme si o tom říci podrobněji...

Předchozí generaci tohoto elektrokola jsem měl krátce možnost projet, ale za srdce mě, přiznám se, moc nevzala, protože "dětská kola", myšleno 27,5", prostě dneska nepovažuju za plnohodnotný dospělácký rozměr a jediné, nad čím dokážu přimhouřit oko, je mullet s nedorostlým průměrem pouze na zadním kole. O to víc mě potěšilo, že se i jinak progresivní ostrovní značka vzdala u stošedesátky konzervativního přístupu a z čistokrevné sedmadváci přešaltrovala rovnou na full devětadvacítku.

První nasednutí dává jasně najevo, že to nebude žádné ořezávátko. Řídítka jsou rozumně vysoko, horní rámovka naopak sympaticky nízko a pocit z nízko položeného těžiště pak umocňuje opticky robustní středová pasáž, která ukrývá jak kryt vysouvací baterie před motorem, tak kompletně ochráněnou pohonnou jednotku od Bosche, která má i ve spodní části pod převodníkem robustní ochranný kovový rám.

Kombinaci správných SAGů ladím poměrně rychle. Nechávám spíše měkčí setup, čímž dávám prostor k tomu ještě o malinko snížit těžiště kola. To se mi občas připomene při výjezdu, kdy točím hlava nehlava a sem tam škrtnu pedálem o kořen, ale nic tak hrozného, co by mě donutilo vyndat z batohu pumpičku a tlak upravovat.

Začíná pršet. Prší asi hodinu, ale my přesto jezdíme. Kameny na Trutnov Trails si s osazenými 3C Maxxisy docela rozumí a sám se chvílemi až divím, jak na nich bike drží. V kořenitých pasážích už je to mírně horší. Občas na nich přední kolo tancuje, že nevím jestli ho řídím já nebo si vybírá cestu samo. Důležitý je, že nepadám. Na Boulderu si to naopak užívám a adrenalin cítím, jak se hezky vyplavuje.

Zatímco během první jízdy, ještě za sucha se tak nějak vzájemně seznamujeme a zjišťujeme, jak fungujeme, v druhé jízdě, kdy mám načteno pár míst, už si dovoluju jízdu trochu hrotit. Jen jsem si neuvědomil, že jsem nechal kvůli lepší trakci asi poněkud menší tlaky v pláštích v jedné z klopenek, do které jsem se opřel asi víc, než jsem měl, a ufukuj se mi zadek. Naštěstí je to bez defektu, vložka Panzer asi dělala, co mohla, ale foukat takhle těžký ebike vzadu hodně pod dva bary byla asi chyba.

I díky tomu si ale uvědomuju, jak skvěle se s kolem zatáčí, jak se s ním snadno pokládá do zatáček a jak dokáže bez odporu měnit směr, jakoby chtělo zapomenout na to, že má oproti klasickému šlapacímu trailbiku desetikilovou nadváhu. Tenhle neodkladný pocit obvykle u vysokozdvihových ebiků nemám, naopak se mi zdá většina z nich taková traktoroidně neohrabaná, jakoby vás vybízely vybírat co nejrovnější traily.

Tenhle pocit je sice hodně subjektivní a nevím, jestli ho vůbec dokážu správně popsat, ale jako by se v terénu tenhle bike otřepal, zahodil zbytečnou nadváhu a užíval si trutnovské traily společně se mnou na maximum. Co je na tom ovšem ještě zajímavější, je to, že ačkoli jsem se vysloveně nesnažil nijak zvlášť šetřit baterku, vysál jsem z ní během dvou jízd pouze jedinou čárku a to mi nepřijde vůbec špatné na to, že čárek baterky je na ukazateli celkem pět.

Když už jsem zmínil ten ukazatel, tak musím přidat pár slov i k němu. Na tomto ebiku byl osazený nejnovější Bosch se Smart Systémem a to znamená, že zde může být v podstatě několik variant zobrazovačů. V době testu sice na kole nebyl žádný LCD displej, nicméně zastoupení Whyte mělo údajně později ke kolu dostat ještě barevný Kiox, který je možný ke Smart Systému doplnit.

Osobně musím říct, že použitý Bosch ovladač je podle mě zbytečně komplikovaný a neergonomický, protože má příliš velkých tlačítek a občas se mi stává, že místo abych změnil úroveň dopomoci, tak přepínám mezi obrazovkami displeje, k čemuž slouží horní vodorovné dvoutlačítko, které je poslepu stejně často "na ráně" jako spodní svislé dvoutlačítko, přepínající primárně dopomoc. Jinak jsem ale s absencí displeje neměl vůbec žádný problém a o to víc jsem se mohl soustředit na jízdu :-).

O novém pohonu Bosch CX performance toho bylo napsáno mnoho. Dlouholeté zkušenosti s výrobou pohonů řadí tento pohon mezi naprostou špičku, ačkoli existují silnější pohony s vyšším krouťákem. Osobně jsem v podstatě nepoužíval Boost režim, ale většinu výjezdů ponechával bike v chytrém módu a cestou dolů shazoval dopomoc ještě na nižší režimy kvůli tomu, aby mě bike při přišlápnutí v zatáčkách zbytečně nevystřeloval ven.

Co se týká geometrie a výjezdů, musím říct, že ačkoli Whyte nezvolil žádné super progresivní hodnoty, tak kombinace sedlového úhlu 75,3° se 446 mm dlouhou zadní stavbou a 483mm reachem dává dohromady naprosto skvělou kombinaci pohodlí a současně stability, že si můžete být jistí, že vás vyveze bez jakýchkoli problémů na jakýkoli kopec. Ostatně to jsme si vyzkoušeli na hrabance mezi stromy a sami jsme nevěřili, jak snadno zvládne bike zdolat stojku, kterou by zdolat na běžném biku byl velký oříšek.

Abych ale jen pořád nechválil, tak je tu i pár kritických poznámek, které jsem si během testování poznamenal. Použitá vidlice Zeb má sice papírově dostatek zdvihu, ale tlumení mi u ní přišlo takové tupější, nebo možná pomalejší a nedalo se díky základnímu provedení výrazně poštelovat. Pocitově jsem tak vnímal jakoby méně zdvihu na předku, než bych čekal, na rozdíl od zadního odpružení, které pracovalo na jedničku.

Drobným detailem, kterého jsem si opakovaně všimnul, byla gumová krytka nabíjecího konektoru, která se občas uvolnila. To by nebylo nic hrozného, pokud si toho ovšem nevšimnete až při mytí kola vapkou a do konektoru nenastříkáte vodu. Konektor je totiž hned nad motorem ve vodorovné poloze, takže je potřeba dávat pozor a krytku občas okem zkontrolovat.

Poslední výtku pak mám ke kabílku připojujícímu čidlo otáčení zadního kola k pohonu. Ten je totiž vedený ve spodní části rámu a za motorem opouští rám, aby se zcela nechráněný připojil k hadici zadní brzdy uchycené k zadní stavbě. Jak odpružení kola pracuje, postupně vytahuje tenhle kablík do poměrně velké smyčky, která pak volně visí před zadním kolem nijak nechráněna a doslova si říká o přeseknutí kamenem nebo namotání a vytržení nějakým odletivším klackem. Těžko říct, proč je to takto řešeno, zřejmě je to způsobeno pootočením pohonu v rámu, o kterém již byla řeč, ale doporučuju občas zkontrolovat míru vytažení kablíku z rámu, a když tak ho manuálně do rámu zase vrátit. Gumová průchodka ho tam pak zase nějakou dobu podrží.