TEST: Whyte E-160 S

e-Jízda

Ale ještě před popisem jízdních zážitků je třeba si upřesnit podmínky. Tedy filmovou hantýrkou, lokace, obsazení a scénář.

Scénář. Pro zjištění výdrže baterie jsem měl nachystány 3 typizované jízdy/scénáře:

1. Téměř maximální dopomoc, tedy režim eMTB, který přemýšlí za jezdce. Ano, je tu ještě režim Turbo, ale ten je pak téměř zbytečný.
2. Kdy je drtivá většina jízda v režimu TOUR a občas v nějaké stojce přepnout na silnější dopomoc.
3. Pokus o jízdu na maximální výdrž baterie.

Lokalita: Křivoklátsko. Tedy nahoru dolů, rovinky je třeba pozorně vyhledávat. Obsazení: pilot cca 1 metrák, neboli 100kg vyšvihaný kříženec chrta a medvěda.

Doplním počasí. Tlak a rosný bod nezjištěn, teplota něco kolem 11 stupňů.

Dopředu hlásím, že na variantu č. 3 se nedostalo. Prostě na Křivoklátsku rovinky musím hledat, ale hlavně s takovýmto kolem mi jízda eko výdrže po cyklostezce nedává absolutně žádný smysl.

Pojďme tedy na tu první variantu. Hned při první jízdě volím režim eMTB, který by si měl sám chytře přizpůsobovat jízdu podmínkám. Sjedu vesnicí k lesu a hned losuji první stoupání. Tento úsek jezdím většinou v opačném směru, je to sjezdový Strava segment. Vzhůru jsem to jel asi 3x. Hned po pár desítkách metrů se přistihnu, jak se začínám usmívat. Úzká lesní cestička, kterou zužuje křoví z obou stran na jednu rozblácenou stopu. Sem tam kluzký kořen či kámen. Bike stoupá s lehkostí baletky. No baletky? (možná trochu těžkotonážní), která má za gumou spoďárů strčený motor a akumulátor. Zdá se, že tohle bude zábava!

No jo ale, střih…. potkávám rodinku na houbách. Snad nepoznají, že jedu na elektrice. Zdravím a dělám, že do toho kopce dřu a jedu fullgas. Pořád ve mně přetrvává někde hluboko pocit, že jsem prostě ortodoxní biker, odolávající módním trendům a odpůrce žiletek. No a já předseda místního prestižního MTB oddílu na elektrice? No, trochu se i zadýchávám, tep letí nahoru. Prdím na předsudky, tuhle první jízdu si prostě užiji. Vyhledávám ta nejnesmyslnější stoupání v okolí. Vyjíždím kopce, které běžně vynechávám, vyhýbám se jim, nebo je prostě neznám. Těším se, co všechno stihnu vyjet. Vím, že bych mohl zvládnout plánovaným stylem něco ke 40 kilometrům. Pohled na Garmin mi ukazuje, že se neflákám.

Do kopce udivuje Whyte svou trakcí. Těžký ebike se jen tak nezvedne na zadní. Vše je tuhé, nic se pode mnou nekroutí, neuhýbá, nevrže, jen mírně bzučí.

Mega pochvalu zaslouží přilnavost a záběrové schopnosti plášťů WTB. Pokud vozíte XC pláště o klasické šířce 2-2,2 palce s nějakým rychlým vzorkem jako třeba mnou oblíbené Vittoria Mezcal nebo Maxxis Ikon, tak jízdní dojem ze zde použitých WTB Verdict TCS System 27,5x2,5" s agresivním vzorkem doslova ohromí. A to pochopitelně v oblasti toho, co si lze najednou dovolit. I když pracujete v terénu s bikem pomalu o dvojnásobné hmotností, než máte třeba doma, tyhle široké WTB drží neskutečným způsobem a najednou je možné si dovolit věci, na které prostě nejste zvyklí.

Schopnost prokousat se za pomoci elektrického dopingu kdejakou srajdou, hrabat v sypkém povrchu, prolítnout suťovým polem nebo přejet mokré spleti kořenů je doslova malina. No a zabrzdit naloženou jízdní soupravu na pětníku chce jen pořádně zmáčknout brzdové páky. Pokud jste zvyklí na takto pojaté pláště z ne-elektro kola, asi vás část věcí nepřekvapí. Whyte si razí cestu hlava nehlava. A tady vidím i jeden problém, snadno získáte pocit, že „správný“ muž/biker cestu nehledá, on si ji vytváří. Tím narážím na takovou nějakou chuť „průzkumničit“. Na tomto biku vás prostě nezajímá, jestli jedete do nějakého kopce nebo zákoutí lesa zbytečně. Tak co? Vrátím se a zkusím to jinudy, nebo to střihnu lesem, nevadí, že tam není cesta. Prostě jak jsem psal v úvodu, je to motocross.

Pečlivě pozoruji při ždímání maxima ubývání čárek na displeji ovladače a v hlavě si propočítávám, co si ještě mohu dovolit. Na začátku sekce „jízdní dojmy“ jsem se snažil nastínit prostředí a způsob zátěže v testu. Má průměrná vyjížďka se pohybuje kolem 45 km a během nich nastoupám cca 650-700 výškových metrů. To celé, zpravidla, u mě ukáže průměrný tep kolem 140.  Během této první ukázkové jízdy jsem zvládl 38,5 do na režim eMTB. Nastoupané metry se zastavily na hodnotě 1 161 m. Co je velmi zajímavé, je průměrný tep 149. Což značí v porovnání s obvyklou hodnotou 140, že jsem občas pomáhal já motoru 😊. Faktor zábavnosti násobně vyšší, než jsem čekal. Dojezd jsem předpokládal správně a krmit kliky to přestalo bez varování. Naštěstí náhlá smrt přišla 500 metrů od baráku s dojezdem po rovině.

Když přeskočím k druhé jízdě, dokud ta data máme u sebe. Volím režim Tour. A to, protože chci zvýšit dojezd. I režim Tour je velmi dobře cítit a je schopným pomocníkem v roztáčení zadního kola. Režim eMTB zkouším zaměnit jen ve dvou prudkých stoupáních a zkouším, co se bude dít. Bosch pochopil ihned, že jde do tuhého a v rámci eMTB přitvrzuje.

Jinak stále tedy režim Tour a už se ani tak nehoním. Proti první vyjížďce, kdy mám na konci průměrný tep 149 končím tu druhou na hodnotě 130. Tedy více méně kochačka. Nepatrně klesly i nastoupané metry, a to na 1 045 m. Co naopak stouplo (a to bylo cílem) je dojezd s hodnotou 44,75 km. Opět jsem to vychytal a baterie je kaput 500 m před barákem.

Pro ověření se v podobném duchu udála i třetí jízda. Opět režim Tour. Tepy 129, metry 1 067 a dojezd nepatrně vyšší 46,27 km.

Co z toho plyne? Režim Eco je více méně eliminátor zvýšené hmotnosti ebiku. No rozhodně s ním není zábava. Ta se odehrává až s režimy Tour a eMTB. I Tour je velmi dobře hratelný a proti eMTB dosáhnete patrně trochu vyššího dojezdu. Pokud se pohybujete v kopcích, dá se bez nervozity dostat přes 40 km a 1 000 nastoupaných metrů a nemusíte být žádná muší váha. No a flákat se také nemusíte.

Dojezd se pak jen již prodlužuje se snížením převýšení. Lehčí jezdec samozřejmě také dojede dále, ale tak nějak si nedokážu představit, že bych si tohle kolo koupil pro cestování po cyklostezkách na Hradecku a vyhledával na něm okružní 100km jízdy na placce :-).

Režim Turbo jsem vyzkoušel cíleně jen krátkodobě a pokud bych jej potřeboval, nechám to spíše na inteligentním eMTB.

Co kvituji, je i asistence při rozjezdu v prudkém kopci. Stačí ťuknout do pedálů a prvotní impulz otočením klik vyjde od motoru.

Ke komponentům lze jen konstatovat, že vše bylo téměř nové a fungovalo bez chyb. Na řazení po jednom pastorku se dá rychle zvyknout. Tohle omezení chápu, protože řadit na ebiku v tahu o víc pastorků si říká o přetržení řetězu.

U takto těžkého kola jsou myslím velmi důležitým komponentem zapletená kola, pláště a brzdová soustava. Pláště jsem myslím důrazně vychválil. Zapletená kola nijak nezaostávají a jsou odolná a tuhá. Pochvala míří i bohatě dimenzovaným brzdám Sram Guide RE s kotouči 220/200 mm. Zastavit tuhle rozjetou elektrárnu není problém.

Tuhost rámu je zaručena velkým množstvím materiálu a pravděpodobně i koncepcí Whyte, kdy je, jak bylo již napsáno, baterie umístěna otvorem do spodní rámové trubky a to směrem od středu. 

Geometrie Whyte OTO geometrie, která jak píše výrobce „kombinuje ultra nízko umístěné těžiště pro mimořádně stabilní řízení a ovladatelnost“.

Ovladatelnost u takto těžkého kola chce pár zvykacích kilometrů v náročnějším trénu. Myšlenka nízko položeného těžiště funguje. Bike se nezvedá na zadní ve výjezdech a stability má na rozdávání. Výšku středu jsem neměřil, ale několikrát jsem se pedálem dostal do kontaktu s překážkou, aniž bych to v daném, pro mě známém místě, čekal. Spodní rámová trubka je chráněna, ale bezprostředně pod středem je hliníkový rám odhalen a náchylný k oděrkám.