Z Lidlu až do Andorry

Stává se to docela často. Člověk nechce dobrovolně opouštět zážitky, činnosti a místa, na která si zvykl, kvůli tomu, že doba se nachýlila a okolí a zejména rodina mu občas připomene, že v občance je poměrně vzdálené datum narození. I já jsem pod tlakem občasného záchvatu sebereflexe usoudil, že dlouhé etapové závody a ultramaratony nemůžu vyhledávat donekonečna. Destrukce těla je po takových zážitcích pořád ničivější, tak jsem se zařekl, že Swiss Epic v roce 2019 byl tím posledním zážitkem.

No ale to by kromě sebereflexe nesměly existovat vlastnosti, jako je ješitnost, touha a láska (v tomto případě k cyklistice jako sportovnímu odvětví). A když jsem se dozvěděl, že seriál etapových MTB závodů EPIC SERIES Global MTB zavádí kategorii 60+, která se u nás někdy hanlivě, a přesto tak trefně nazývá kategorií „rakváčů“, začaly mně tyhle možnosti hodně lézt na mozek. A když přišlo od pořadatelů pozvání účastnit se v Andoře, kostky byly vrženy. 

Ale ten klíčový úkol, sehnat toho správného partnera pro týmový závod, stál přede mnou a věřte, že to není vůbec jednoduché.  Nikoliv peníze, odvaha, schopnost se připravit, ale najít podobně postiženého bikera stejného nebo podobného věku, to je obtížný úkol. Už je nás v tomhle věku jen pár, kteří jsme ochotní tahle pochybná dobrodružství financovat, máme morál se na ně pokusit připravit a nakonec odvahu vyrazit do neznáma.  Obvykle jsme už nedůtkliví, špatně se navzájem snášíme a přizpůsobujeme a výkonnost nebývá úplně stejná, což může taky někomu vadit.

Ale jak se říká, pod svícnem je největší tma; nakonec jsem vhodného adepta uchvátil přímo o dvě patra níž v kancelářské budově, kam oba stále ještě docházíme.  Tímto mně dovolte představit výraznou postavu českého amatérského bikingu, srdcaře, neúnavného organizátora, milovníka žen jakéhokoliv věku a kvalitního bikera, Jirku Pinďáka. Mnozí z vás ho nepochybně znají prostřednictvím jeho týmu Oceloví letci nebo jste se přímo účastnili některého ze závodů, které pořádá; nejznámější z nich je pěkný maraton Ocelák, jehož trať je namotaná v těsné blízkosti Prahy, respektive Českého Brodu.  Když jsem za Jirkou přišel, jestli by chtěl do Andorry cestovat, asi si myslel, že si z něj dělám legraci. Je to zemitý typ a Andorra určitě nebyla v jeho hledáčku jako první volba.

No ale nějak se s tím nakonec smířil, vyrazili jsme na dva týdny na Kanáry a to byl klíčový bod zlomu, protože tam jsme se dohodli, jak dál trénovat, a začali celou tuhle anabázi brát vážně. A já jsem si od Jirky vyslechl hodně zábavných historek, protože život amatérského bikera bývá někdy plný slepých uliček; jak trénovat, na čem jezdit, jak odpočívat a regenerovat. Hodně mě pobavila historka, která je přímo spojená s názvem dnešního čtení a o kterou se s vámi chci dnes na závěr podělit.

V dřevních dobách své cyklistické kariéry se Jirka dozvěděl, že v Lidlu jsou výprodeje. A jak specialisti na akční slevy vědí, i Lidl občas prodává nějaké cyklistické zboží. Jirka vycítil příležitost! Dorazil na pražské výstaviště, kde stál prozatímní výprodejový stan průmyslového zboží "baj" Lidl, vyfasoval od prodavače velkou igelitku a dostal instrukci, že vše, co se mu do tašky vejde, bude stát 150 Kč. Netrvalo to dlouho a taška byla plná. Světe div se, vešlo se do ní hned šest párů epesních bikových treter na sucháče. Pravda, žádný karbonový top výrobek, ale když si spočítáte cenu jednoho páru, vyjde vám, že pokud takové tretry v závodě zabahníte, ani nemá cenu je čistit, stačí vytáhnout z police nové.

Ale dnes už je Jirka jinde. Jeho výkonnost prudce stoupá, výbava se vyrovnává směrem k elitním jezdcům a Lidl je dávno zapomenut. Na pár společných trénincích a závodech mě Jirka přesvědčil, že v nevyrovnanosti našich výkonů rozhodně problém nebude. A jestli vás zajímá, na čem budeme závodit, tak si přečtěte následující díl mé nepravidelné ságy již brzy. Jo, a kdybyste snad někdo potřeboval nové tretry, stále je několik párů ve velikosti 10,5 k dispozici!