Zdeněk Löffelmann: Ani k olympijskému vítězi nelítají peníze jen tak

Po letech spojených s šéfováním českého zastoupení Specialized se Zdeněk Löffelmann rozhodl svou misi ukončit a přijal nové výzvy. Pracuje pro výrobce hodinek, českou firmu Prim, má i několik dalších aktivit včetně agentury 69 Marketing, která zastupuje několik sportovců.

Každý tě má spojeného se značkou Specialized, ale už tolik lidí možná neví, že se z tebe stává manažer sportovců. Proč ses rozhodl přibrat k Jardovi Kulhavému další koně do stáje?
Když jsem před čtyřmi lety začal dělat s Jardou, hodně mě to začalo bavit, ale rozšíření stáje naráželo na mé vytížení ve Specialized. Navíc to byl trošku střet zájmů. Měl jsem tenhle projekt v záloze. Pak přišel Michal Prokop, jestli bych s ním nechtěl pracovat, to samé Honza Vastl. Tam jsem se vyptával i já, protože jsem věděl, že bude hodně dobrej a tušil jsem, že za ním může někdo brzy přijít.

A získal jsi ho ty.
Ono je potřeba ty mladé sportovce taky za začátku trochu chránit, protože oni často podepíšou cokoliv a pak to většinou nedopadá dobře. V tom vidím v Čechách poměrně velký potenciál, důležité je těm sportovcům i pomáhat a ne je brát jen jako zboží. Pro mě je výhodou, že zatím nemusím úplně koukat na to, kolik tenhle měsíc přinesu z práce, ale můžu realizovat věci, na které jsem neměl tolik času. Teď je možnost to vybudovat a jednou může být počet lidí větší. Třeba patnáct a starat se o ně ve třech, ve čtyřech.

I proto jsi už teď sáhl mimo cyklistiku a angažoval rychlobruslařku Karolínu Erbanovou? Jak k tomu došlo?
Ta mě oslovila přes mého známého. Ona potřebovala někoho, kdo jí bude nablízku, kdo jí pomůže, aby se mohla věnovat jen tomu bruslení. Tak jsem do toho šel. Měl jsem i lidi z dalších sportů, ale v tuhle chvíli na ně nemám čas kvůli jiné práci. Nechci, aby to pociťovali, proto jsem si vzal jen pět lidí s Ferym Raboněm.

Plánuješ, že bys jednou zastupoval široké sportovní spektrum?
Ano, ale primární by měla být cyklistika.

Jak se shánějí peníze pro olympijského vítěze Jardu Kulhavého? Je to snadné?
Neřekl bych. Jarda měl obrovskou smůlu v tom, že když končila olympiáda, vrcholila krize. Všechny firmy šetřily. Teď je vidět, že je zájem vyšší. I proto, že se blíží další olympiáda. Ale rozhodně to není tak, že olympijský vítěz sedí na zadku, lítají k němu peníze a on si vybírá. Tak to bylo kdysi, teď ne. 

Pravda je, že Jarda tak moc vidět nebyl.
Protože jsme byli střídmí, nešli jsme do všeho a díky tomu je dnes pořád neokoukaná a zajímavá tvář.

Pomohla ti v téhle branži hodně tvá předchozí práce ve Specialized?
Rozhodně. Už třeba jenom díky strašné spoustě kontaktů. I s distribucí jsem tam byl skoro osmnáct let. Ale když jsem tu firmu vlastnil, tak jsem vždycky sponzoroval lidi. Možná jeden z nejvíc v téhle zemi co se týče cyklistiky. Proto mám s těma klukama výborné vztahy. Bavilo mě to s nimi řešit, jezdím s nimi na Mallorku, částečně žiju ten jejich život a dokážu se vžít do toho, co potřebujou.
Baví mě lidský přístup, dokážu se s nima na kole gumovat, trénovat. 

Kolik toho za rok najedeš?
Tak dvanáct až třináct tisíc, je to konstantní už několik let. Převažuje silnice, na biku jezdím hlavně na závody, hlavně Kolo pro život. Objel jsem i delší závody, ale trochu mě limitovaly problémy se zády. Příští rok bych chtěl jet dva nebo tři bikové etapáky. Baví mě jet na kole šest hodin denně.

Naučil ses ve světě velkého byznysu být občas i ten zlý?
Ono to jinak nejde. Když vidím, že jsou někteří vlezlí jak opice a jak chtějí toho Jardu zneužít... Navlečou to na malé děti, ale on prostě nemůže vyhovět všem. Těch volných víkendů má během sezony pár.

Kolik pozvánek odmítáte?
Hodně. Jsou akce, a jejich dost, hlavně charita, kam Jarda jezdí moc rád a úplně zadarmo. Rád dá do nějaké aukce na dobrou věc dresy a další věci, ale zase jich někde na vesnici nemůže v hospodě rozdat sto. Jsou lidi, kteří ho chtějí mít na nějakém závodě, on tam zabije celý den a nedostane za to ani korunu. A místo toho má druhou volbu jet na závod, kde si může vydělat pěkný peníze. Byl by hloupý, kdyby to nevzal. Nebude jezdit věčně a nejde vyhovět všem. 

Vím, že když jsi končil ve Specialized, tvůj odchod jste řešili poměrně dlouho.
Až do června a vyřešili jsme to. Doufám, že férově. S americkou stranou jsme měli velmi rozdílné představy ohledně finančního vyrovnání. To pomyslné kružítko byla v jednu chvíli přímka a postupně se k sobě dostávala, až jsme se někde potkali, i když obě strany musely jít do kompromisu. Dohodli jsme se slušně. Můj plán byl rozjet agenturu, jezdit na kole, ale objevila se šance pracovat ve firmě Prim a vzal jsem to, protože to byla nová výzva.

Jak se tvůj přestup mezi výrobce hodinek Prim zrealizoval?
Někteří mí známí - akcionáři společnosti - nebyli úplně spokojeni, jak firma funguje. Dělal jsem jim nějakou analýzu a pak mě přemluvili, abych do toho šel. Firma má velký potenciál, je česká, vyrábí kvalitní věci. Ekonomicky potřebuje trochu popostrčit. Je to trochu těžší, než jsem čekal. Většinou jsem tam tři nebo čtyři dny v týdnu, firma je v Novém Městě nad Metují, ale zatím všechno zvládám.

Foto: Michal Červený