Doba je dnes v rámci představování nejžhavějších novinek a trendů v elektrocyklistice, slušně řečeno, hodně hektická. Poté, co do poměrně klidných vod elektrických pohonů ve velkém vtrhla čínská značka DJI, která vzápětí sice vyčlenila ebikovou divizi pod samostatnou značku Avinox, ale začala natvrdo přepisovat dosud zažité standardy, co se výkonů a točivých momentů týká.
V poměrně krátké době jsme se tak stali svědky navyšování dostupných výkonů mnoha pohonných jednotek, a to buď v rámci jejich HW, nebo SW updatů, a na to konto se rozjely také intenzivní diskuse o tom, kde jsou vlastně hranice a zdali není na čase výkonové hodnoty ebikových pohonů někde zastropovat.
Místo častých dotazů na dojezd a jeho maximální hodnotu se dnes zákazníci v e-shopech ptají, jaký výkon ten který ebike má nebo jestli a kdy je plánovaný nějaký další SW update, který by umožnil výkon biku dál navýšit. Už pro ně najednou není hlavním tématem k diskusi to, co zmiňuje většina testerů při zkoušení výkonnějších jednotek, a to výrazně rostoucí spotřeba elektřiny v těchto boostových režimech.
Vlastně takovým protipólem k tomu jsou lehké ebiky, které téměř nic takového neřeší, protože jejich majitelé neprahnou po rekordních výkonech a generační obměny HW tak většinou nepřicházejí s navyšováním výkonu o desítky procent, ale spíše se soustředí na tišší chod, lepší práci s energií či posouvají nějakým způsobem uživatelský komfort. No a jelikož mám doma na dlouhodobý test jedno takové kolo, podíváme se dnes společně na to, jak je na tom značka TQ.

TQ je značka, kterou širší veřejnost asi zaregistrovala až s příchodem malého a tichého pohonu HPR50, který jako první v roce 2022 nabídl americký Trek na svém Fuel EXe a vzápětí po něm také Scott na svém lehkém trailovém modelu Lumen. Jenže to zdaleka nebyly počátky působení TQ v cyklistice. Jejich první pohonné jednotky totiž nesly označení TQ HPR 120S, pracovaly s točivým momentem na svou dobu rekordních 120 Nm a exkluzivně se montovaly do M1 Spitzing biku německého výrobce M1 Sporttechnik, přičemž stejný pohon začal v roce 2018 montovat také německý Haibike do svého supervýkonného modelu Flyon.
Tento motor byl sice extrémně silný, ale také velký a těžký (cca 3,9–4 kg vážila samotná jednotka), systém navíc vyžadoval vlastní speciální integraci a 48V architekturu a celý bike byl tak spíš „mini motorka bez plynu“ než klasický ebike, což dost limitovalo jeho použití. Ve chvíli, kdy trh začal tlačit na lehčí a přirozeněji fungující ebiky, TQ překvapivě zcela otočilo a přešlo od 120Nm "monstra" k minimalistickému pohonu HPR50. Firma, která dělala jeden z nejsilnějších motorů na trhu, tak dnes stojí naopak za jedním z nejslabších.

Během posledních let se z TQ stal oblíbený dodavatel pohonů pro lehká elektrokola. Výrobci si na něm cení minimalistických rozměrů a hmotnosti, díky kterým si konstruktéři mohou dovolit stavět biky, které na první pohled téměř jako ebiky nevypadají, zatímco zákazníci na nich oceňují zejména jejich tichý provoz a to, že je na trailech neprozrazuje klasické elektrické bzučení.
Po třech letech pak přišla na svět druhá generace tohoto pohonu, která přinesla překvapivě nejen o něco silnější verzi HPR60, ale navíc i jednu slabší a ještě menší verzi HPR40. Překvapivě se tak nekoná žádný hon na rekordní výkon, ale naopak další vylepšení efektivity, tichosti a spolehlivosti těchto jednotek.
Update větší jednotky navíc probíhá pouze v rámci vnitřností pohonu, samotné šasi spolu s úchyty motoru zůstávají stejné, takže je teoreticky možné ve starších modelech vyměnit původní jednotku HPR50 za novější HPR60 bez nutnosti měnit další komponenty. Kompatibilita s bateriemi, ovladači i displeji je zaručena zpětně, což je něco, co rozhodně není běžné.
Na mém Scottu Voltage už nemám moc původních komponentů, nicméně co mě na něm při jeho pořízení mrzelo nejvíc, byla nevyužitá příležitost, co se ovládacího displeje integrovaného do rámu týká. Zatímco Trek si s TQ domluvil vlastní „hezčí“ a praktičtější formu zobrazovače stavu ebiku, Scott se evidentně jak v rámci Lumenu, tak následně i o dva roky později spokojil se základní verzí LCD, která ukazuje v podstatě na většině displeje jen desetidílkovou kapacitu baterie a pod ní tak trochu humpolácky jen jednu další hodnotu, kterou si ale musíte krkolomě naklikat pomocí dvoukliků tlačítka umístěného pod displejem, protože jedním klikem stejného tlačítka měníte úroveň dopomoci.

zleva : Scott Voltage / Trek Fuel EXe / TQ V4
Pokud si navíc zvolíte zobrazení aktuálního výkonu, snaží se vám tam vecpat pod sebe celkem nepřehledně dva údaje, z nichž jeden je výkon motoru a druhý výkon jezdce, nicméně který je který, musíte sami odtušit, protože nápověda na displeji neexistuje. U Treku si s rozdělením displeje pohráli daleko lépe a údajů zobrazovaných najednou na něm mají více, nicméně TQ nachystalo společně s novými jednotkami také novou verzi displeje, který má výrazně vyšší rozlišení, umožňuje přehlednější zobrazení a jako bonus je navíc barevný a ještě spotřebovává méně energie.

No a jelikož se TQ pyšní tím, že jsou jeho komponenty zpětně kompatibilní, rozhodl jsem se to vyzkoušet a můj Scott Voltage díky tomu dostal výrazný uživatelský update.

Celá výměna displeje navíc nevyžaduje žádné speciální dovednosti ani nástroje. Stačit vám na ni bude jeden malý torx, kterým odšroubujete horní šroubek na displeji, vycvaknete ho z rámu, odpojíte dvojici poměrně natěsno zacvaknutých konektorů a zapojíte nový displej. Konektory si nelze poplést, jednak proto, že jsou barevně označené, a jednak proto, že každý má uvnitř jiné uspořádání, takže není možné je prohodit.

Po následném vložení zpět do rámu a opětovném našroubování fixačního šroubku máte hotovo. Není třeba aktivovat nový displej diagnostikou, stačí ho prostě jen zapnout a vše funguje. Takhle nějak si představuji user-friendly přístup. Jo a mimochodem kvalita zobrazení je o level dál než u základního LCD, takže rozhodně doporučuji všem tenhle update udělat, byť za něj budete muset vydat pár tisícovek. Tento nový TQ displej nese označení V4 a měl by se dát objednat u všech prodejců elektrokol, kteří nabízejí biky s TQ pohony.

Jinak, jak je vidět z ilustračních fotek, tak Scott má opravdu pečlivě vyřešenu kabeláž proti tomu aby v rámu za jízdy cvakala, takže jsem si musel kromě přecvakáni konektorů poradit ještě s s dvojicí stahovacích pásek abych dočasně uvolnil bandáž konektorů a následně vše po výměně uvedl do původního stavu.

Vložit komentář