Jak (ne)ovlivní americká surovinová CLA cyklistiku?

V posledních měsících se ve Spojených státech začalo znovu diskutovat o zvýšení cel na dovoz oceli a hliníku podle takzvaného paragrafu 232. Ten umožňuje vládě USA uvalit speciální tarify kvůli ochraně domácího průmyslu. V praxi to ale může znamenat výrazné zdražení celé řady výrobků, včetně jízdních kol, jejich rámů i komponentů. Americký magazín Bicycle Retailer nedávno podrobně rozebral, jak se tyto tarify počítají a jaký může být jejich dopad na konečné ceny jízdních kol.

V teorii existují dva přístupy, jak takové clo na kolo spočítat. Optimistický výklad by vycházel pouze z hodnoty samotné suroviny – tedy kolik váží kov, kolik stojí kilogram oceli nebo hliníku a jakou celní sazbu by na to bylo možné vztáhnout. Pokud by například kolo v hodnotě 25 000 Kč obsahovalo kolem osmnácti kilogramů oceli, znamenalo by to nárůst ceny jen asi o 250 Kč. Takové řešení by bylo pro dovozce pochopitelně ideální, nicméně podle amerických právníků i celních zprostředkovatelů by bylo velmi riskantní.

Jak Trumpova nová cla ovlivní cyklistický trh v USA a Evropě?

Většina firem proto mluví o konzervativním přístupu. Ten počítá s tím, že clo se aplikuje na hodnotu ocelových a hliníkových komponent, které jsou součástí dováženého kola. To znamená, že pokud je většina rámu, vidlice, řídítek, klik či kazety vyrobena z těchto kovů, tarif se uplatní na jejich souhrnnou hodnotu. Pokud tedy kolo stojí 25 000 Kč a hodnota kovových komponent tvoří řekněme cca 22 500 Kč, při padesátiprocentním clu by se cena zvýšila o 11 250 Kč – tedy o 45 %.

Problém je navíc v tom, že clo podle § 232 se může sčítat s dalšími typy cel, například s takzvaným „MFN“ clem (běžné clo podle země původu), s clem 301 na zboží z Číny nebo s novějšími tarify označovanými jako „fentanyl duties“, které mají trestat čínský export. V praxi tak může jedno kolo podléhat hned několika různým celním tarifům, které se navzájem násobí. Dovážené kolo z Číny za 25 000 Kč by tak mohlo nést například clo 11 250 Kč z § 232, plus další clo 6 250 Kč z § 301, plus dalších 5 000 Kč z tarifu „fentanyl“ a konečně dalších 2 750 Kč běžného cla MFN – dohromady tedy zhruba 25 250 Kč na clech, což znamená efektivní sazbu přes 100 %. Clo v rámci § 232 navíc není vratné, takže pokud by poté došlo k vývozu tohoto biku, tak by se tato částka výrobci nevracela a fakticky by se tak promítla i do zdražení následně vyvážených kol, tedy například kol určených pro evropské zákazníky.

Dopady nejenom pro USA

Z evropského pohledu může být tato debata ohledně cel v USA sice vzdálená, ale dopady se mohou projevit i u nás. Pokud americké značky budou čelit výraznému růstu nákladů, mohou se snažit své ztráty kompenzovat i v jiných regionech. Vyšší výrobní náklady se mohou promítnout do koncových cen i na evropském trhu, a to především u značek, které vyrábějí nebo montují kola mimo Evropu. Pro evropské firmy, které do USA exportují, znamenají tato cla výrazné omezení přístupu na trh kvůli méně konkurenceschopným cenám, což vede k rostoucímu tlaku na přemístění výroby nebo změnu celého dodavatelského řetězce tak, aby odpovídal celní politice daného regionu.

Pro amerického zákazníka jsou důsledky přímé – cena běžného kola nebo elektrokola může vzrůst i o stovky dolarů, tedy v přepočtu o tisíce korun. Výrobci či dovozci, kteří využívají čínské nebo asijské komponenty, budou muset náklady promítnout do prodejních cen. Výsledkem může být omezená nabídka modelů, menší prostor pro slevy a celkově dražší kola než v předchozích letech. Řešením přitom není návrat výroby do USA, jak by si možná představoval Donald Trump, protože tam momentálně nejsou ani výrobní technologie v patřičném množství, ani lidé, kteří by je obsluhovali. Navíc cena lidské práce je v USA násobně vyšší než v Číně, takže fakticky je pravděpodobné, že by přesun výroby zpět do USA stejně nedokázal kompenzovat cenový nárůst způsobený zavedením těchto cel.

Zdražování na příkladech

Abychom si udělali konkrétní představu, jak by se takové celní tarify promítly do konkrétních cenovek jízdních kol, připravili jsme tři příklady. První kategorie představuje základní městské kolo za 12 500 Kč s ocelovým nebo hliníkovým rámem, druhou kategorii reprezentuje střední třída gravelů nebo krosových kol za 37 500 Kč a třetím příkladem budiž e-bike za 87 500 Kč.

Pokud bychom počítali konzervativně, tedy že tarif 50 % se vztahuje na hodnotu všech kovových komponent, znamenal by u základního kola nárůst ceny o 1 875 Kč (z 12 500 na 14 375 Kč, +15 %). U střední třídy by clo přidalo zhruba 8 437 Kč (z 37 500 na 45 937 Kč, +22,5 %). A u elektrokola, které obsahuje více hliníku a oceli v rámu, vidlici i komponentech, by cena vzrostla téměř o 24 000 Kč (z 87 500 na 111 562 Kč, +27,5 %).

Optimistický scénář, kdy by clo bylo uplatněno pouze na hodnotu samotného surového kovu, by měl mnohem menší dopad. Základní kolo by podražilo jen o 187 Kč, střední třída o 938 Kč a elektrokolo o 2 625 Kč – tedy o zhruba 1,5 % až 3 %.

Rozdíl mezi oběma výpočty je obrovský. V praxi samozřejmě záleží na tom, jaké vstupy se do výpočtu zahrnou, jaký původ mají jednotlivé díly a jak celní úřady celní tarif konkrétně vyhodnotí. Pokud by ale došlo k uplatnění konzervativního přístupu a tarify by se sčítaly s dalšími poplatky, výsledné ceny kol by mohly v USA růst o desítky procent.

Z evropského hlediska to znamená jediné: i když se § 232 týká výhradně americké legislativy, jde o další signál, že globální obchod s koly a komponenty se stává čím dál víc politickou otázkou. Výrobci kvůli tomu hledají alternativní dodavatele, přesouvají výrobu mimo Asii nebo alespoň mimo Čínu a spotřebitelé si na obou stranách Atlantiku budou muset zřejmě zvyknout na to, že kola – stejně jako mnoho jiného zboží – už zkrátka nikdy nebudou tak levná jako dřív, jakkoli jim k tomu do karet zatím stále hrají velké výprodeje stávajících zásob. Ale i ty se jednoho dne vyprodají a bude potřeba si zvyknout na to, že podobně jako v automobilovém průmyslu nás čeká i zdražování kol...