Jiří Novák: Závodění miluju, ale končím!

Pověsit svou kariéru na hřebík ve dvaatřiceti letech není určitě nic jednoduchého. Jirka Novák alias Ňůmi to ale dokázal, prostě si řekl dost - stačilo. Šestnáct let své kariéry závodění prý věnoval veškerý svůj volný čas. A teď je čas na změnu, rodák z Hrádku nad Nisou si nemohl přát lepší tečku za profesionální cyklistikou než vítězství na nedávno skončeném Brasil Ride. 

Jirka Novák do profesionálního bikingu nakouknul v týmu KC Kooperativa SG Jablonec n.N., potom byl 3 sezony pod křídly formace Radima Kořínka, v roce 2011 oblékal dres Scott&Hagget, rok 2012 strávil v Remerx Merida Kolín a od roku 2013 působil v mezinárodní stáji Superior Brentjens. V současné době žije a trénuje nedaleko rakouského Salzburgu. Možná vás zajímá proč... "Už to budou skoro dva a půl roku, kdy jsem seděl u jezera Fuschl See a přišla moje žena z pohovoru s tím, že jí právě nabídli praci v RedBull. Zeptala se mě, jestli se nepřestěhujeme do Rakouska. Řekl jsem "kdy jindy!?"

Jirko, vraťme se ještě do Brazílie, jak sis užil Brasil Ride?
Užil jsem si ho tak, jak nikdy před tím. Celý závod byl neskutečně vyrovnaný a my jsme se přetahovali každý den o žlutý dres s dvojicí Trek - Fabian Rabensteiner / Michele Casagrande. Bylo to šílené, protože jsme jezdili stejně ve výjezdech, sjezdech i v technických pasážích. Rozhodující byla šestá etapa, kde jsme se oblékli do žlutého dresu s náskokem do poslední etapy. Náš náskok byl dostačující, ale to byl bohužel omyl časomíry. Večer za mnou přišel Henrique a řekl. „Mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu. Jakou chceš slyšet první? Špatnou! Náskok máme 22 sekund, ne 1 minuta 22 sekund! Teď tu dobrou. Jsme lepší.“ Ten večer jsem asi stokrát napočítal do dvaadvaceti. Byl jsem strašně nervózní. Když v poslední etapě zaváhal Fabian Rebensteiner, věděli jsme přesně, co máme dělat. Nástup a šílené tempo držet do cíle. Po nástupu se mě Henrique zeptal: "Kolik máme kilometrů? 54! Kolik, 64? Ne 54!“ Závod byl na 74 kilometrů. Od té doby Henrique neřekl ani slovo. Moc dobře se mu nejelo, ale dal do toho všechno tak jako já. Zvolnili jsme asi až na posledním kilometru a začali si užívat naši výhru. Bylo to neskutečné!

Vypadalo, že jste si Henriquem sedli, je to tak?
Henrique byl skvělý! Dal mi dobrou motivaci do tréninku před Brasil Ride a během závodu jsem byl něco jako člen jeho rodiny. Přijel tam totiž s celou svou rodinou, která se o nás starala. Měli jsme jasný cíl a šli jsme si za ním. Ve čtvrté etapě Henrique spadnul hned po startu, urval řazení a šíleně se odřel. Během celé etapy, která trvala 90 kilometrů, si ani jednou nepostěžoval. Umí zatnout zuby a jet, a to já oceňuji nejvíc.

Těch sedm dní s ním jsem si opravdu užil, i když mě někdy opravdu trestal. Nenechali jsme si nic zadarmo :-)

Ňůmi s Henriquem

Takže vydařená tečka za sezonou?
Celá sezona se povedla. Věděl jsem, že je to můj poslední rok, a tak jsem si ho náramně užíval, a to hlavně díky mému týmu DMT racing team ve složení Andrea Marconi, Tiago Ferreira a Periklis Ilias. Brasil Ride byl už taková třešnička. Asi to líp nemohlo ani dopadnout. Těch posledních sedm dní bylo šíleně napínavých a náročných. O to si výhry vážím víc!

Takže to musíš brát jako tuplovaně zlatou tečkou za kariérou... 
Brasil Ride patří k mým nejoblíbenějším závodům. Vyhrát ho potřetí (to se zatím nikomu nepodařilo), a to s nejpopulárnějším brazilským závodníkem? Rozloučit se tak se svou závodní kariérou ve žlutém dresu na pláži, byl můj sen #yellowdream. Takhle jsem si to sice naplánoval, ale věřit v to, že to dokážeme, jsem začal až poslední kilometr před cílem.  

Ňůmi na Českém poháru XCO v Kutné Hoře 2015

Není tedy těžké končit, když to jde?
Bohužel cyklistiku nemůžu dělat do nekonečna. To je realita. Raději skončím nyní na vrcholu než za pár let bez motivace a ideálů. Jak rád říkám „z vrcholu jen jedna cesta, a to dolů“ Je mi třicet dva let a chtěl bych začít pracovat na něčem, co bude mít budoucnost.

Stejně ale, muselo to být těžké rozhodování...
Závodění miluju a věnoval jsem mu skoro všechen můj čas během posledních šestnácti let. Tvrdě jsem si šel za svým a rok od roku jsem dělal menší či větší krůčky v mé závodní kariéře. Za to patří velké díky i mé rodině a sponzorům, jako je například pivovar Svijany, který mě podporuje již několik let. Toto rozhodnutí je zásadní v mém životě, a tak nemohlo být jednoduché. 

A ještě jednou s Henriquem...

Tak si teda ještě šťouchnu: není přece jen brzo?
Dokázal jsem si vše, co jsem chtěl. Jezdil jsem pět let v zahraničním týmu, naučil jsem se skoro mluvit anglicky. Jezdil jsem po boku nejlepších závodníku světa a někdy jsem jim i pěkně zatopil, ale znám své limity a neumím je už posunout. Už by to bylo plus mínus to samé a to mi nestačí!

Jaké máš plány do budoucna, zůstaneš u kol nebo nasměřuješ kariéru jinam?
U kol určitě zůstanu, moje zkušenosti dřív či později jistě zúročím. Celý letošní rok jsem již pracoval s koly v obchodě RadWerk2010, kde také zůstanu přes zimu. V únoru budu pořádat výstavu v Kavárně Bez konceptu. A v březnu pak vyrazíme s mou ženou na opravdový stage race našeho života, když podnikneme cestu kolem světa….