V celkem čtyřdílném seriálu článků se společně podíváme na historii, současnoust i budoucnost patentů, které nejvíce ovlivňovali horskou cyklistiku...
Po pionýrských dobách patentových devadesátek, které jsme si popsali v první kapitole tohoto seriálu Kapitola 1. 20 let a dost. Patenty, které formovaly MTB se dnes zaměříme na novou vlnu odpružení, kterou přinesl přelom tisíciletí.
Přelom milénia byl spojený s mnoha inovativními technologiemi, ke kterým konstruktéři docházeli zejména na základě zkušeností ze sjezdu, kde se ve velkém testovalo a optimalizovalo v rámci továrních týmů. v roce 1998 tak například americký Cannondale poprvé začal používat model DHF, který byl modifikací sériově prodávaného modelu Super V 4000 DH, ovšem který využíval něco jako předchůdce virtuálního zavěšení navíc se dvěma řetězy. Sériově se tento stroj však nikdy nevyráběl.

Zásadním krokem který následoval po hektických devadesátkách byla technologie virtuálního odpružení, kterou tehdy masově odstartoval Santa Cruz svým VPP - Virtual Pivot Point systémem. Jeho patentová historie sahá ale překvapivě již do poloviny devadesátých let. Právě zde je ale dobře vidět rozdíl mezi datem patentové priority a okamžikem, kdy se technologie skutečně dostane na trh.
Základní patentová přihláška VPP je z 25. ledna 1995. Klíčové patentové dokumenty byly podány a zveřejněny až o dost později, přičemž patentová historie se výrazněji dostala do veřejného prostoru až kolem roku 2001. To odpovídá i tomu, že se na sériových kolech začalo VPP objevovat právě až počátkem nového milénia.

VPP využívá dvě krátká protiběžně se pohybující vahadla, jejichž geometrie vytváří virtuální střed kolem kterého se otáčí zadní stavba. Díky tomu mohli konstruktéři ovlivňovat chování systému při šlapání i brzdění a to bez omezení souvisejícím s výší zadního zdvihu.
VPP systém kromě Santa Cruz pak postupem času začala používat i další americká značka Intense, které měla ve smlouvě ale reguli, že nejdříve může začít používat tento typ odpružení v rámci nově představené modelové řady Santa a teprve pak může s obdobným kolem vyjít Intense. Význam to mělo pochopitelně jen v počátcích spolupráce, když po V10 a VP Free sjezďácích začalo uvádění tohoto systému i do zdvihově nižších modelových řad a posléze pak i do nově vznikajícího segmentu 29" kol.

Základní patentová ochrana původního VPP tak s ohledem na jeho první vydání skončila již přibližně kolem roku 2015, což je podstatně dříve, než by mnozí čekali podle data, kdy se VPP začalo masově objevovat na sériových kolech. Patentová ochrana se totiž odvíjí od skutečné patentové historie, nikoli od okamžiku, kdy se technologie s dotyčným patentem objeví na konkrétních prodávaných modelech.
Na začátku nového milénia se do centra pozornosti dostal také Dave Weagle. Jeho systém DW-Link se tehdy stal jedním z nejvýznamnějších patentovaných konceptů moderního horského kola a současně jedním z mála, které dokázali konkurovat nejznámějšímu VPP.

Základní patentový zápis se zde datuje do roku 2003. Klíčové patenty US 7,048,292 a US 7,128,329 se zabývaly konkrétními konstrukčními principy vícečepového zavěšení a jeho chováním při šlapání, přičemž hlavní rozdíl oproto VPP byl v jinak situovaných vahadlech virtuálního systému, Základní ochrana těchto patentů nicméně již také skončila a to přibližně v roce 2023.
Tím se otevřela další kapitola historie. Po dvaceti letech už ani původní patentový základ DW-Linku není tím, čím byl v době svého vzniku. Samotná značka DW-Link však zůstává obchodním označením a dostala v rámci dalších vývojových variant pozdější updaty v podobě následných patentů na konkrétní konstrukční modifikace původního systému. Klasickým příkladem jsou dnes například rámy Atherton které tyto odpružení Dave Weagla využívají kromě značek Pivot, nebo Ibis.

Dave Weagle se později podílel také na systému Split Pivot, který řešil především oddělení některých brzdných a pohonných reakcí prostřednictvím specifické integrace čepu zadní stavby do osy zadního náboje. Oproti virtuálnímu DW-Linku šlo o "lowcost" řešení optimalizace zadního odpružení které sice nenabízelo tak sofistikovanou kinematiku ale přinášelo benefity zejména z pohledu chování odpružení během brzdění.

U patentu Split Pivot se objevují záznamy z roku 2006 nicméně zveřejněný byl až 18 května 2010 což znamená že i jeho životnost pomalu končí.

Podobný patentovaný systém, lišící se však právě konstrukčním detailem spojení zadní osy s osou náboje používá dodnes americký Trek pod označením ABP, což je klasický příklad toho, že nelze patentovat obecný postup, ale pouze přesně popsané konstrukční řešení.
Pojďme se v závěru této "virtuální" kapitoly vrátit ještě jednou k virtuálům. Podobný příběh se na počátku tisíciletí odehrával u systému Maestro se kterým přišla tehdy značka Giant. Jeho patentová historie sahá do roku 2004. Některé patentové větve tak sice již vypršely, u dalších následných patentů bude ochrana platit až do roku 2027.

Takhle vypadala první generace "Maestro" modelu Reigh. Pamatujete?
Maestro tak představuje typický příklad stále aktuálního systému, u něhož byla původní patentová ochrana v průběhu let modifikována nicméně v současné době se i u něj neúprosně blíží expirace původního řešení.
Vložit komentář