Kapitola 4. Patenty - nejsou jen o čepech a kladkách
- 24. 07. 2026
- Petr Bureš
- Servis
- Foto: Archiv MTBS
V celkem čtyřdílném seriálu článků se společně podíváme na historii, současnoust i budoucnost patentů, které nejvíce ovlivňovali horskou cyklistiku...
Po první kapitole tohoto seriálu Kapitola 1. 20 let a dost. Patenty, které formovaly MTB, novém virtuálním období v kapitole druhé Kapitola 2. Patenty – Nové milénium ve znamení virtuálů, a Highpivot období které jsme rozebrali v Kapitola 3. Patenty – Cesta nejen k high-pivotu se dnes posuneme k obecnějšímu pohledu na patenty v cyklistice ze současného pohledu.
Zatímco první generace patentů se soustředila především na to, jak funguje odpružení zadního kola, současné patenty se stále častěji zaměřují také na to, jak se samotný rám vyrábí.
Hydroforming, nové svařovací metody, CNC obrábění, různé druhy lepení a v posledních letech také stále rostoucí dostupnost 3D tisku z různých materiálů jsou rovněž občas předmětem patentových řízení.
Hydroforming jako technologie není patentový monopol
Samotný hydroforming, bez kterého se dnes neobejde téměř žádný průmyslově vyráběný hliníkový rám, je sám o sobě průmyslovou technologií, kterou dnes používají výrobci v mnoha odvětvích. Obecně zde platí, že nikdo nemůže vlastnit patent na obecnou myšlenku „tvarování trubky tlakem kapaliny“.
Patentovat lze nicméně konkrétní výrobní postup, konstrukci nástroje nebo způsob, jakým je technologie použita při výrobě konkrétního rámu a v jakých krocích tato výroba probíhá. To je důvod, proč mohou hydroforming používat současně Giant, Merida, Cannondale, Specialized, Scott a další výrobci. Každý však může mít vlastní konstrukční řešení trubek i vlastní výrobní postup.
Svařování je staré. Konkrétní způsob svařování může být nový
Stejně tak, co se svařování týká, nelze patentovat TIG jako takový. Samotné svařování hliníkového rámu nemůže být předmětem patentu. Patentovatelná však může být konkrétní geometrie spoje, příprava trubek, pořadí výrobních kroků, automatizovaný svařovací proces nebo třeba konkrétní svařovací přípravek.
V tomto směru existují patenty na konkrétní konstrukci svařovaných spojů cyklistických rámů. Specialized například drží patentovou ochranu na konkrétní řešení svařovaného spoje svých prémiových rámů.
Gary Klein: muž, který předběhl dobu
Při pohledu na současné technologie výroby je nemožné nezmínit jednoho muže – Garyho Kleina.
Značka Klein patřila v osmdesátých a devadesátých letech k výrobcům, kteří v mnoha ohledech předběhli svou dobu. Gary Klein pracoval jako jeden z prvních s hliníkovými trubkami velkých průměrů, propracovanými konstrukčními detaily a výrobními postupy, které byly v době, kdy většina trhu stále stavěla na tradičních ocelových trubkách, mimořádně pokrokové.
Jeho patentové portfolio zahrnovalo například patenty na vysoce účinné hliníkové rámové konstrukce a specifická řešení zadní části rámu. Patentové databáze u pak odkazují na starší patentové práce Garyho Kleina, včetně patentů US 4,500,103, US 5,018,758 nebo US 4,621,827, zabývajících se zpracováním tenkostěnných hliníkových trubek.
Klein byl také průkopníkem konstrukcí, které se snažily obejít tradiční svařované rámové spoje. Patent US 6,139,038 například popisuje konstrukci hliníkového rámu vyráběného bez využití svařování. Klein dokonce pro maximalizaci pevnosti a minimalizaci hmotnosti kombinoval ve svých rámech hliník s karbonovými pláty, které na vybraných místech pomáhaly vyztužit rám i vidlici.
Klein se nakonec ale v polovině devadesátých let dostal pod křídla amerického Treku, který sice ještě nějakou dobu pokračoval s výrobou stejnojmenných kol, ale spíše šlo o vytěžení patentů a technologií pro vlastní účely. S následným odchodem Garyho Kleina totiž samostatný vývojový potenciál značky bohužel skončil a postupně s ním zanikla i většina jeho patentů. Z dnešního pohledu tak Klein představuje jeden z nejzajímavějších příkladů značky, která sice technologicky předběhla dobu a patřila na samotnou špičku, přesto obchodně bohužel nedokázala přežít jako nezávislý výrobce.
A možná právě tady je jeden z největších paradoxů cyklistického průmyslu. Patent může sice ochránit unikátní nápad nebo technologii, ale sám o sobě nezaručí prodejní úspěch.
3D tisk: nová patentová hranice
Dnes se pozornost stále více přesouvá k 3D tisku, jinak označovanému jako aditivní výroba. Také samotný 3D tisk není možné patentovat jako obecnou technologii. Patentovat lze pouze konkrétní tiskový proces, materiál, vnitřní strukturu nebo výslednou konstrukci.
V cyklistice se již několik let objevují patentová řešení, která kombinují 3D tištěný kovový rám nebo jeho části s karbonovými prvky. Jedna z patentových přihlášek například popisuje kovové části rámu vyrobené 3D tiskem s porézní polygonální strukturou, na které jsou následně připojeny karbonové vrstvy.
To je pouze začátek. V budoucnu může patentová ochrana mířit na:
- vnitřní struktury,
- 3D tištěné titanové nebo hliníkové patky,
- kombinaci tištěných patek s karbonovými trubkami,
- konkrétní orientaci vrstev,
- výrobní postupy pro integraci ložisek a čepů,
- nebo kombinaci 3D tisku s CNC obráběním a klasickým svařováním.
Právě zde se podle všeho rodí další velká patentová kapitola cyklistiky.
Dnešní 3D tištěné titanové rámy a komponenty už nejsou pouze laboratorními experimenty. Vývoj se posouvá k malosériové výrobě, kde může být ekonomicky výhodné tisknout složité uzly, které by byly při klasickém obrábění extrémně drahé. Moderní příklady z oblasti titanových rámů ukazují, že 3D tisk se začíná kombinovat s klasickým svařováním, CNC obráběním a karbonovými komponenty. Jeho využití však zatím není příliš vhodné pro velkosériovou výrobu, zejména kvůli větší časové náročnosti a menší přesnosti, což zpravidla vyžaduje ještě následné CNC opracování přesných ploch. Ve výsledku to tedy nahrává spíše malým garážovým výrobcům, kteří zpravidla malosériově produkují desítky, maximálně stovky rámů ročně v cenově vyšších kategoriích.
Co tedy dnes vlastně zůstává patentově chráněné?
Při pohledu na posledních třicet let je patrné, že patentová historie horských kol se posunula od snadno rozpoznatelných designů, které mnohdy charakterizovaly konkrétního výrobce natolik, že jste byli schopni na první pohled poznat, o jakou značku jde.
Postupem času se však prakticky všechna tato specifika vytratila, nejen proto, že jednotlivé patenty přestaly platit, ale také proto, že postupně vzniklo obrovské množství nových značek, které dnes běžně využívají některý z nejrozšířenějších systémů odpružení. Jednoznačně přitom kralují čtyřčepy postavené na základech kdysi nejznámějšího patentu FSR Horsta Leitnera, ale mnoho značek používá také populární virtuální systémy, které jsou dnes naladěny úplně jinak než před čtvrt stoletím, kdy vznikaly a s čáasti v tom všem hrajou nemalou roli elektrokola, pro které vznikají zcela jiné konstrukční priority než pro klasická šlapací kola.
Samozřejmě se nedá vůbec říci, že by dnes patenty nebyly nedílnou součástí cyklistiky. Už však většinou nefungují jako ochrana na první pohled jasně rozpoznatelného specifika konkrétní značky, jako tomu bylo v minulosti a mnohdy chrání spíše výrobní postupy asnaží se omezit kopírovatelnost čínskými OEM výrobci, kteří nejen, že v některých případech patentovou ochranu nerespektují, ale jsou schopni si dokovne dané konstruční řešení přivlastnit a následně na sebe zapatentovat. S tímto problémem ovšem nebojuje pouze cyklistika, ale také automobilový průmysl a další průmyslová odvětví.
Nejen díky tomu, ale také kvůli řízenému snižování výrobních nákladů spolu s optimalizací režijních výdajů jsme v posledních letech svědky výrazné designové unifikace. Mnohé modely různých, často i přímých konkurentů si jsou dnes podobnější než kdy dříve a na první pohled se kdysi jasná identita jednotlivých značek začíná zcela vytrácet. Zda je to logický a ospravedlnitelný krok, nebo jen dočasná úlitba době, ukáže až čas.
Podle mě je stále dost prostoru nacházet zajímavá konstrukční řešení v cyklistice, ať už v oblasti odpružení, nebo systémů pohonu, kde začínají hrát velkou roli elektrické pohony a spolu s nimi i integrované převodovky. Zajímavé bude sledovat také to, jestli a jak se bude v rámci inovací pracovat s 32" koly, s postupujícím trendem integrace bezdrátových technologií nebo s dalším vývojem 3D tiskových technologií. Kde bude cyklistika za dalších dvacet let, se dnes dá jen těžko předvídat. Jen doufám, že nikdy nezmizí ten nejjednodušší princip obyčejného šlapacího kola postaveného na plně mechanickém ovládání, který je sice nepatentovatelný ale díky své jednoduchosti naprosto geniální.
- 24. 07. 2026
- Servis
- Foto: Archiv MTBS
Petr Bureš
6731 článkůJeden ze zakladatelů a majitelů MTBS.cz, guru technické části redakce, senior testrider, ale také velký fanda retro MTB a vůbec celé historie horské cyklistiky. Mezi jeho hlavní zaměření patří zejména testy, představování novinek, ale také ekonomické zprávy související s cyklo byznysem a obchodními cyklistickými akvizicemi. Kdysi závodil ve sjezdu i v maratonech, ale baví ho objevovat zajímavá místa i na gravelu nebo e-bicích.
Mohlo by vás také zajímat
Copyright 1998–2026 Cycling Media s.r.o.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků a fotografií je bez souhlasu redakce zakázáno.
Provozovatelem serveru MTBS.cz je Cycling Media s.r.o, IČ: 28549996, ISSN 1803-5744.
Vytvořilo studio MyWebdesign.cz
Vložit komentář