Kulhavý vyrazil na svůj pátý Cape Epic fit a spokojený

Jaroslav Kulhavý vyráží na svůj pátý Cape Epic, v neděli stane na startu 16. ročníku dnes už jistě nejznámějšího závodu na horských kolech. Za obhajobou loňského vítězství vyrazí oproti původním plánům ve dvojici s Novozélanďanem Samem Gazem z týmu Specialized Racing. Jen dvanáct dnů před startem se český biker dozvěděl, že jeho parťák z loňska Howard Grotts (USA) onemocněl a vystřídá ho právě Gaze.

"Bylo to rozhodnutí týmu Specialized, ono asi ani nic jiného nezbývalo. Mě to pochopitelně mrzí, protože jsme se vloni s Howiem sehráli a i přes prvotní porodní bolesti jsme si sedli a doplňovali se. Uvidíme, jak to půjde se Samem, je úplně jiný než Howie, je výbušný, bude chtít být pořád na čele, je to bojovník. Bude to jeho první Cape Epic, a to je asi největší jeho handicap," řekl včera v Praze, těšně před svým odletem do Jihoafrické republiky novinářům, kteří se sešli v luxusních prostorách českého dealerství značky Maserati.

Obhájce loňského vítězství Kulhavý ale nechtěl příliš hovořit o tom, že jede triumf potvrdit. Sám tvrdí, že připraven je dobře, stejně jako vloni. “Pro mě jsou jednoznačnými favority Manuel Fumic a Henrique Avancini, kteří byli vloni třetí, ale měli hodně defektů. My nejsme bez šance, jen bez Samových zkušeností s podobným typem závodů. Budu rád, když se nám podaří vyhrát etapu a v celkovém pořadí být co nejvýš, ale v tuto chvíli nejsem schopen říci: Jedeme vyhrát,” uvedl čtyřiatřicetiletý Kulhavý, který se do Afriky vydává jako poslední z českých elitních závodníků.

Na letiště ho doprovázel dlouholetý trenér Viktor Zapletal, popřát všechno nejlepší mu do Scuderie přijel i František Raboň, který také měl tu čest závodit na Cape Epic po boku Christophera Sausera. Včera ještě Járovi přivezl, jako zástupce firmy Kalas, poslední kusy dresů, a to nejen pro sebe, ale i pro parťáka Kristiana Hynka. 

Po šestnáctihodinovém letu do Kapského Města přes Londýn ho čeká focení, nadační závod ve slumu, tisková konference, ladění kola a týmové porady. Program do startu má nabitý. “Rychle to uteče, těším se, až to odstartuje...."

Járo, kdy ses dozvěděl o situaci s Howiem a Samem?
Dozvěděl jsem se to zhruba před týdnem, Howieho skolil nějaký virus, se kterým nejde závodit.

Plány se Samem zůstávají stejné?
Plány zůstavají stejný, ale je tam spousta faktorů, se kterýma jsme nepočítali. Sam nikdy Cape Epic nejel, nemá zkušenosti. Howie si to mohl vyzkoušet v roce 2017, vloni jsme pak společně jeli na výsledek. Teď je hodně těžký předvídat, jak mu to půjde. On je na tom hodně dobře, o jeho výkonnosti to rozhodně není. Je to osm dnů závodění v těžkých podmínkách. Bude to pro oba velká challenge.

Už jste spolu měli možnost o tom mluvit?
Ne, ještě ne.  Byli jsme oba postaveni před hotovou věc, takže jsme to brali jako fakt a neřešili jsme to. Uvidíme se po příletu, budeme mít pět dnů se o všem pobavit. Já všechno řeším až na místě, podrobnější studium etap, nastavení kola, jídlo atd. Detaily budeme probírat v sídle Specialized v Jižní Africe. Bude to seznamovací týden...

V jakém rozpoložení do Afriky odjíždíš?
Poslední měsíc, resp. celej únor jsem trochu bojoval s nachlazením, kterýho jsem se nemohl zbavit, byl jsem takovej zataženej a nechtěl jsem moc riskovat přetažení. Nic zásadního se ale nedělo, velký zásah do tréninku to nebyl. Myslím, že jsem připravenej dobře a tím, že první svěťák je až v květnu, tak moje příprava byla trochu jiná než vloni. Ale Epic je hodně těžkej závod, pořád je ale důležitější mít super vytrvalost. Intenzita tam není taková, jakou jsem měl vloni, ale na těch osmi dnech jí tam moc nevyužiju, jde hlavně o to mít stabilní výkon, neonemocnět a dobře regenerovat.

Jedeš po páté, bilanci máš výjimečnou, jak to vidíš letos?
Pokaždý se mi tam vedlo skvěle, když vidím týmy kolem, tak musím uznat, že ze čtyř startů třikrát vyhrát a jednou být druhý je skoro zázrak. Závod je “pade na pade” - hodně defektů a technickejch problémů, který se nevyhnuly ani nám, stejně jako střevních trablů. Bilance je super, na to, jak je ten závod těžkej fyzicky a psychicky. Já doufám, že nám to půjde stejně. Cíle budou podobný - pokusit se vyhrát. Ale přeci jen s Howiem bych to asi mohl tvrdit s větší dávkou sebevědomí, byli jsme ostřílení a věděli jsme, že když nás nevyřadí nějaký vnější problém, tak jsme papíroví favorité. Takhle se Samem, který to ještě nejel, tak naše ambice jsou zahalený očekáváním. Sam podle mýho taky neví, jak se mu povede. Určitě bych chtěl vyhrát etapu plus skončit v celkovým co nejvýš. Ale když se mě zeptáš v půlce Epicu, tak budu vědět něco víc. Ale nejsem v tuto chvíli schopen říct: Jedeme vyhrát.

Kdybys jel sám, byl bys schopen to říct?
On má výkonnost super, nechci, aby to vyznělo tak, že ne. Nejsem jen teď schopen odhadnout, jak pojede osm dnů v kuse. Já jsem připravenej jako každej rok, odjíždím spokojenej. Člověk to pozná až druhej, třetí den, jak se opravdu cítí a jak na tom je. I během osmi dnů se to může výrazně změnit. Už několikrát jsem tam zažil zažívací problémy a vždycky jsem je přežil, jen to ovlivnilo přípravu po Epicu.

Takže to, že nejedeš s Howiem, mrzí?
Mrzelo mě to, vloni jsme odvedli super práci, překvapili jsme i sami sebe, vychytali jsme porodní bolesti, Howie se den ode dne lepšil. Jde tam o detaily, třeba pohyb ve skupině. Zkušenosti jsou hodně důležitý. A to je přesně to, co vidím jako největší handicap u Sama - on je na 100 % super připravenej po fyzický stránce, ale chybí mu zkušenosti. Ale na druhou stranu, já jel taky před lety nezkušenej, byl jsem perfektně připravenej a nakonec jsme vyhráli.

Vloni po prologu s Howiem ztrácel Jára 57 vteřin...

Profil je těžší než vloni, jak se ti to zamlouvá?
Letošní ročník by určitě seděl Howiemu a celkově by tak pro nás byl lepší, se Samem jsme hodně si hodně podobní, i on má dobrej tah na rovinách a na mírnějších rovinách. Jde ale taky hodně o povrch, je tam hodně písku a volných kamenů, stačí pár malých chyb a člověk je vzadu. Každopádně je skoro na 200 výškových metrů na etapu víc.

Budeš opět v roli kouče, toho zkušenějšího, vloni jsi říkal, že to bylo hodně psychicky náročný...
Sam je opak Howieho. Bude chtít být pořád vepředu, je výbušnej typ, něco jako van der Poel, se kterým se pořád loktoval na svěťáku. On bude hodně aktivní oproti Howiemu, spíš půjde o to, udržet chladnou hlavu a neplýtvat zbytečně silama, tohle bude asi největší kámen úrazu, nedá se to jet jako cross country. Ale Susi ho na to už připravuje, už je dlouho v Africe, teď o víkendu vyhrál silniční závod Cape Argus.

Christoph Sauser je velkou oporou?
Sauser nám pořád dělá takovýho rádce, já když to s ním jel poprvý, tak jsem byl v úplně stejný situaci. Denní rytmus je hodně jinej oproti dalším závodům. Máme krátký mítingy a rozebíráme další den, další etapu. Hele na 10. kilometru je potřeba být vepředu, protože je tam dlouhej 15km singl, kde by vám to mohlo ujet… Nebo tady je kopec, tady je potřeba tohle a tam zase něco jinýho. Takže věřím, že Susi Sama v tomhle ohledu připraví dobře.

Máš vlastní projekt, už nejsi členem stáje Specialized Racing, co se pro tebe změní?
Pro mě se nic nemění, Cape Epic a Brasil Ride jsou jediný dva závody ve dvojicích a který se pro mě nezmění z pohledu týmu, veškerý support bude pro mě od Specialized Racing. Kromě dresu Kalas, který vyplynul s novou spoluprácí.

Kolo vezeš s sebou, nebo na tebe čeká tam?
Kolo mám už delší dobu doma, ale ještě jsem na něm moc nejel, je to zase nový kolo určený do aukce, vezu ho s sebou. Je připravený.

Jára s Ferym Raboněm

Letos jede hodně českých kluků, jak vidíš jejich šance?
Jsem rád, že tam bude větší česká skupina. Jsem zvědavej, jak se jim povede, víceméně  pro všechny to budou nový zkušenosti. Kristian je sice zkušenej, ale jede s mladým klukem z XCO. Ondra i Matouch jedou poprvý. Bude to zajímavý sledovat je, fanoušci se mají na co těšit.

Kdo je pro tebe největším favoritem?
Největší favoriti budou Fumic s Avancinim, vloni skončili třetí, ale dlouho jeli ve žlutým. Oni se znají a ví, co od sebe mohou očekávat. Jsou papírově nejsilnější.

Na co se do Afriky těšíš?
Těším se na atmosféru a na počasí. Taky se těším na lidi, se kterýma jsem se neviděl dlouho. A když se bude dařit, tak se budu těšit i ze závodu, ale to je hodně o stresu. Je to osm dnů stejný kolotoč s hodně brzkým vstáváním. Dobře se najíst, dobře regenerovat, člověk se snaží udržet koncentraci osm dnů.

Dělá ti problém to brzké vstávání? Start závodu je už v sedm ráno...
V pět se většinou najím, pak si ještě na chvíli lehnu, ale nic příjemnýho to není. Vstávat za tmy… pak, když už jsem na startu, je to v pohodě. Starty taky nejsou zrovna moje oblíbený, je to hodně nervózní, všude se to tlačí, strašně práší… Takže já se uklidním, až když je etapa nadělená, tak si dokážu užít cyklistiku jako takovou.

Jak se díváš na Cape Epic jako takový?
Baví mě to víc než cross country, člověk toho vidí mnohem víc, není to jen pořád dokola. I po závodě; jsou z toho krásný fotky, krásný sestřihy. Když jedu po desátý do Kanady, kde je pořád stejná trať, tak člověk přesně ví, co ho čeká. Tady neví, co ho čeká za rohem, a to se mi líbí. Plus další ty příběhy tisíců lidí, kteří jedou vzadu, kteří to mají jako velkou výzvu, jako nějakýho Ironmana nebo běžecký maraton. 

Partneři MTBS.cz zpravodajství z Absa Cape Epic 2019
Děkujeme!