Realityshow: Nastavení posedu Retul Fit s Jirkou

Fitter Pavel o Jirkovi

Před nějakou dobou jsem byl osloven zástupci serveru MTBS, zda bych se nechtěl zúčastnit experimentu, který si kladl za cíl zjistit, jak jsme v rámci technologie Retul schopni odstranit nějaké zdravotní komplikace, které pravděpodobně jízda na kole jednomu z jejich sledovatelů, přináší. A protože mám výzvy rád, na tento experiment jsem přistoupil.

Následoval v podstatě klasický proces Retul Fit se všemi náležitostmi, tedy vstupním pohovorem, kdy jsem se snažil odhalit, zda v anamnéze Jirky nejsou nějaké příznaky, které by problémy s kolenem, které ho ke mně dovedly, odhalily.

Na první pohled to tak nevypadalo, spíše mně připadalo, že problém nebude cyklistický, ale všeobecný, protože problémy s kolenem se projevovaly ne úplně standardně.

Následovala nedílná součást každého fit procesu, fyzické vyšetření, jehož cílem je zjistit anatomickou skladbu těla jezdce, kloubní pohyblivost, stav důležitých svalových skupin a případné odchylky od běžných, přirozených stavů.

Vyšetření nic takového neprokázalo, objevil jsem mírnou asymetrii ve stavbě dolních končetin ve spodní části, mírně zkrácené svalstvo v oblasti zadní strany stehna, středně zkrácené flexory kyčle, dobrý rozsah v oblasti kyčlí, což je pro cyklistu – hobíka, řekl bych, standardní stav.

Poměrně jasno začalo být v momentě, kdy Jirka usedl na svůj bike, byl ověšen senzory snímající pohyb a začal aktivně šlapat. I bez senzorů a snímací 3D kamery bylo hned jasné, kde je „pes zakopán“.

Sedlo bylo na první pohled velmi nízko. Co se děje, když je sedlo příliš nízko? V horní úvrati dochází k přílišné flexi v kolenním kloubu, hlavice femuru tlačí na čéšku, velmi se zužuje štěrbina mezi oběma kostmi.

Cyklistika je sport opakování, pohyb, který cyklista provede, je velmi stereotypní, stále se opakující, po kruhovité trajektorii, stále dokola, 80x za minutu, 4800x za hodinu, 19.200x za 4hodinovou vyjížďku. Je tedy logické, že když v tomto stereotypu něco neprobíhá úplně dobře, následek se pravděpodobně ve formě bolesti, přetížení, zranění někdy dostaví.

U někoho za měsíc, u někoho za delší dobu, ale pravděpodobně to dostihne každého, možná za nějaké roky.

Jak jsem tedy postupoval? Nejprve jsem zkontroloval, jaké sedlo vůbec je na kole, velmi častá chyba, v mnoha případech sedlo neodpovídá tomu, jak je široká pánev jezdce. Vyměnil jsem sedlo za širší a postupně jsem sedlo zvyšoval a současně upravoval předozadně tak, aby odpovídalo pozici ideálně efektivní pro přenos síly, tedy vhodným umístěním vůči ose pedálu.

Výsledek – zvýšení o 30 mm, finální pozice velmi stabilní a pro danou situaci symetrická pro pravou a levou stranu. Původní hodnoty rozdílu mezi pravou a levou stranou byly na úrovni cca 30 mm, rozdíl se podařilo zredukovat na cca 15 mm.

A co hlavně, již po několika minutách jízdy, kdy se normálně u Jirky začaly objevovat bolesti kolene, žádné bolesti nepřicházely.

Ve finále jsem ještě provedl mírné zásahy do biomechaniky pohybu, úpravou zámků a šířky postoje, čímž se mírně zlepšil stranový pohyb obou kolen.

Tím jsme pro první sezení s procesem skončili, dále by mělo dojít k vyzkoušení pozice v terénu, protože na trenažéru je jízda samozřejmě oproti jízdě v terénu velmi statická. Pokud se pozice osvědčí, možná bude potřeba „laboratorní“ pozice mírně upravit potřebám v terénu, ale většinou se jedná pouze i mikro změny.

Tak budu sám zvědavý, jak to dopadne, protože ta hlavní změna, zvýšení sedla o 3 cm, je poměrně brutální, tak uvidíme.