Foja se Šibalem u zpovědi

Českou stopu na australském závodě Crocodile Trophy již nechalo sedm Čechů. Tu první otiskla již v roce 1998 Markéta Navrátilová, byť jen jako fotografka, což ale neznamená, že si "nedávala". Jako oficiální fotografka se za krokodýly Down Under vypravila ještě ve dvou následujících letech. V roce 2000 tam byla naposledy, naopak poprvé do Austrálie zavítal první český biker - Jan Kopka. Honza zažil jedinečný ročník, kdy se závod jel napříč celým kontinentem z jihu na sever, dnes se většinou jezdí v severních částech Outbacku a to ze západu na východ nebo se závod motá jen v severovýchodním výběžku australského státu Queensland, tak jako letos. Až za dlouhá 4 léta se na startu desátého ročníku objevil Radek Šíbl a Ondřej Fojtík. "Foja" si tenkrát domů odvezl stříbrnou medaili. Radek Šíbl se po roce do Austrálie opět vrátil, byl tam jako jediný Čech, jako kdysi Markéta.

Rok 2007 znamenal v Crocodile Trophy malou revoluci. Nejen to, že se na startu objevilo hned 5 Čechů (Radek Šíbl, Ondra Fojtík, Roman Šťastný, Lukáš Mráz, Bohuslav Babor), ale také jeden handicapovaný sportovec, který objel závod na handbiku. Jak "Foja", tak "Šibal" se shodují, že Crocodile letos hodně slevil ze své náročnosti a jen s nostalgií vzpomínali na závod před třemi lety, který byl závodem o přežití. Cíl devítietapového závodu byl na Cape Tribulation, kde si Ondřej Fojtík převzal stříbrnou medaili v celkovém pořadí, stejně jako v roce 2004. I Radek Šíbl si letos zopakoval šestou příčku z roku 2005.

Na veletrhu Sport Life v Brně jsme nemohli nechat ani Foju ani Šibala jen tak bez povšimnutí, přepadli jsme je proto s naším diktafonem a vyzvídali jaké to letos bylo....

Radek Šíbl, North Bikezone.cz

Po kolikáté jsi se Crocodile Trophy účastnil?
No, letos to bylo již po třetí. Poprvé to bylo před třema rokama, to jsme tam byli s Ondrou dost za dobrodruhy. Byl to ten nejdrsnější ročník za poslední roky. Pak jsem tam byl před dvěma lety sám a letos zase s Ondrou a dalšíma třema Čechama.

Když postavíš tyhle tři roky vedle sebe, který byl nejnáročnější?
Jednozdnačně ten první. Byl to totiž desátý ročník a oni udělali jubilejní trasu po nějaké původní cestě, kdy jsme jeli napříč celým tím australským outbackem. Denně to byly etapy 180 až 200 kilometrů! K takovým číslům se to letos vůbec nepřibližovalo. Nejhezčí byl ten letošní, protože nás tam bylo 5 Čechů a bylo si s kým večer sednout a popovídat u piva.

Když jsme spolu mluvili v roce 2005, říkal jsi, že nejtěžší byly všudepřítomné rolety. Jak to bylo letos?
Tak s těma nebyl až tak velký problém jako minule. Trať vedla malinko jinak, takže jsme si je užili asi v jedné a půl etapě. Zrovna v té, kterou jsem vyhrál. Ale co bylo pro mě nejhorší? Asi to, že mi v poslední etapě totálně seklo a já nedokázal uviset ani první ženské.

Jak jste si s Ondrou pomáhali?
Nešlo to vždycky dobře domluvit před startem. Ale třeba tu etapu jak jsem vyhrál, tak mi Ondra hodně pomohl, když brzdil celý peloton. Kdyby tam Foja nebyl, tak by si mě asi dokázal Bettin stáhnout a bojovat o prvenství. Občas jsme na sebe počkali a táhli to spolu.

Dva roky zkušeností z Crocodile Trophy jsi měl před tím letošním na kontě, v čem ti to pomohlo?
Určitě to bylo vybavení. Moje kolo letos vypadalo fakt jako závodní speciál. Zvolil jsem vynikající pláště WTB s hladkým vzorkem. Celých 1400km bych objel na jedněch, ale na zadní kolo jsem si jednou musel dát hrubší vzorek, neměl jsem žádné problémy, pouze jeden jediný defekt. Taky jsem se pořídil funkční nástavce. Měl jsem s sebou i dvě vidlice, který jsem střídal. Ono se toho zase tolik poladit nedá, pořád to je na kole :-)))

Nejhezčí zážitek?
Asi ten Belgičan na vozíku. Měl neuvěřitelnou vůli, přijížděl za tmy a padnul do stanu, kde ho napíchli na kapačky.

Co čtvrtá účast, láká tě zlepšit si výsledek?
Někdy určitě. Ale to by na mě musel začít někdo tlačit, abych jel. Jinak to celé organizovat a připravovat sám příští rok určitě nebudu, ale nikdy neříkej nikdy, že?

Co tedy máš v plánu, jsi znám tím, že se pouštíš do dobrodružných výprav.
Konečně bych chtěl zajet něco u nás doma, což se mi už dobrých osm let nepovedlo. Jisté je, že pojedu na italský IronBike. Pomýšlím i na etapáky v Brazílii nebo Costa Rice.

Ondřej Fojtík, Toyota Dolák, 2. místo

Po kolikáté jsi se Crocodile Trophy účastnil?
Před třema lety jsem tam byl poprvé a byl jsem taky druhej.

Radek Šíbl říkal, že v rok 2004 se náročností nedá s letoškem srovnat, souhlasíš?
Jasně, rozhodně těžší byl ten ročník před třema roky. Tenkrát se začínalo hned v obrovským vedru a dlouhý etapy. Letos se začalo poměrně pohodově, začínali jsme ve vlhčím a studenějším prostředí od moře a postupně jsme se dostávali do horka. Nebyl to takovej stres z boje o přežití.

Proč si myslíš, že klesla náročnost letošního roku?
Řákalo se, že to bylo kvůli tomu klukovi z Belgie na vozítku. Aby to mohl vůbec přežít, tak se to muselo upravit. Ještě týden před startem vypadala trať trochu jinak. Taky si myslím, že je to kvůli tomu, že na Crocodile Trophy se teď hlásí a jede dvakrát víc lidí než před tím.

Co bylo letos pro tebe nejhorší?
Fakt mi letos nic nevadilo, žádná krize, prostě celou dobu skvělej závod. Dobře jsem se na to připravil.

Dobře, tak alespoň řekni, která etapa byla nejnáročnější?
Poslední, devátá etapa. Byla hodně bajková, ale těžká. O to víc mě potěšilo, že jsem jí vyhrál. Rádes tuhle etapu málem nedojel, jak byl prošitej.

Jak moc si ceníš vítězství v etapě?
Hodně, jsem fakt moc spokojenej. Před třema rokama jsem vyhrál dvě, ale vítězství z letošního ročníku si cením víc, protože porazit Bettina bylo daleko těžší než porazit Hansena, ten na biku moc jezdit neuměl. Zato na Bettina jsem neměl návod.

Sešla se vás tam slušná parta Čechů, jak tohle ovlivnilo výkon?
Bylo to úplně něco jinýho než pře těma třema rokama. Skvělá partička, vypomohli jsme si v různých věcech od jídla až po závod. Taky bylo fajn, že jsme si mohli promluvit česky, na psychiku to pomohlo hodně, člověk se potom cítí takový uvolněnější.

Jakých zkušeností jsi využil z minula?
Každá zkušenost je dobrá. Já jsem po předchozí zkušenosti hlavně vložil všechno do přípravy fyzický a bylo to znát. Jinak po technický stránce jsem si vzal dobrý kola s galuskama od Tufa, ty jsem tam hodně chtěl jet, protože jsou do Austrálie jak dělaný. Pak mě ale dožralo, že jsem zničil karbonový ráfek, od někoho odlítnul velký šutr a do ráfku udělal díru. Odjel jsem na tom ještě 70 kiláků, ale pak jsem raději vyměnil celý kolo. Hodně mě to mrzelo, borci tam na ty galusky koukali jak z jara.

Jaký je tvůj nejhezčí zážitek z Crocodile Trophy?
Že jsme to přežili a ve zdraví dojeli do cíle. Pěknou vzpomínku si odvážím na handicapovanýho Belgičana Marca Harremana, který celýho Krokodýla objel na handbiku. Dost mě jeho výkony motivovaly, ono je něco jiného mít na to vyhrát a potom opravdu vyhrát nebo na to nemít a vyhrát. Právě to byl případ Marca, sice nevyhrál co se pořadí týče, ale dokázal objet to samé co zdraví cyklisti. Ten borec byl fantastickej.

Jak bude vypadat tvoje přiští sezóna?
Doma se budu soustředit na maratonskej mistrák, rád bych uspěl. Určitě pojedu na fantastickej závod Iron Bike do Itálie a hrozně rád bych zkusil nějakou čtyřiadvacetihodinovku.

Máš vyhlínutou nějakou konkrétní?
Nemám, ale chci to jet venku. Budu o tom mluvit se Zdenkem Křížem, kterej má zkušenosti. On se mnou zase chce probrat Crocodile Trophy, protože se tam chystá, takže možná vymyslíme českej tým, kterej by měl šanci na celkové vítězství.

Druhé a třetí australské dějství | Po polovině krokodýla Fojtík stále druhý | Crocodile Trohy míří k cíli
Fojtík boduje na Crocodile Trophy | Crocodile Trophy je v cíli