Šimůnek: Štybar není stroj, porazit se dá každý!

"Mám hodně stříbrných a bronzových medailí a teď prahnu po zlatu. Štybyho jsem letos ještě neporazil, má zase skvělou sezonu. Ale co se nestalo, se může stát v neděli, udělám pro to všechno. V Táboře před dvěma lety jsem si snad ani nevzal nohy z karavanu a vloni jsem měl zlomenou klíční kost. Takže se strašně těším, bude to úžasný, vždy je tam velká návštěvnost," řekl na tiskové konferenci na začátku týdne v Praze Radomír Šimůnek. Osmadvacetiletý člen belgické stáje BKCP Powerplus udělal tlustou čáru za minulostí. Pozítří ho v Uničově čeká boj o titul, na trati nechá všechno...

Jak se dá Zdeněk porazit ?
To kdybych věděl, tak to dělám pořád :-))) Táta mi vždycky říkal, že porazit se dá úplně každej. Já tomu věřím, ani Zdeněk není stroj, ale živá bytost. Není neporazitelný, je spousta okolností, které výsledek ovlivňují. Já budu šťastnej, když budu vědět, že jsem tam nechal maximum. 

Letos ale Zdeňkova dominance není taková jako poslední dva roky. Je i tenhle fakt motivující?
Určitě ano. Hodně lidí, i v Belgii, za mnou chodí a říká, že letos by to mohlo vyjít. Ale on má pořád skvělý výsledky, je papírovej favorit a těším se, bude to pěknej závod.

Před rokem jsi na šampionátu nestartoval, předloni v Táboře ti to zase úplně nevyšlo.
To jsem si asi nechal nohy v karavanu, nebo jsem je úplně zapomněl doma. Minule jsem zase nemohl startovat, měl jsem zlomenou klíční kost. Ale teď v Uničově čekám dobrý šampionát.

Motivují tě poslední výsledky ze závodů v Belgii?
Bohužel v Zolderu jsem stál kvůli novému systému bodování moc vzadu, startovat ze čtvrté řady je o náhodě a štěstí, ale otestoval jsem si, že forma je a byl jsem desátý. Pak jsem zajel docela dobrý závod i v Leuvenu, ale další den v Baalu už jsem asi měl hlavu doma v republice, nějak mi to tam nevonělo. A teď všechno směřuju k republice.

I když je takové počasí?
Loni, když jsem formu neměl a vařil jsem z vody, přišel v prosinci sníh, mrzlo, a na svěťáku v Zolderu jsem dokázal, že na to mám. Letos, kdy je kondice lepší, sníh ne a ne spadnout a mráz nikde. Poslední tři neděle se topíme v blátě a ve vodě, a to pro jméno Šimůnek nic není. Snad na mistrovství světa ten mráz přijde a něco se tam povede.

Uničovský šampionát bude tvým teprve třetím startem v Česku. Proč to?
Závodím za profesionální stáj v Belgii a ta potřebuje, abych se prezentoval tam. I když bych chtěl třeba doma jet, nezbývá mi na to prostě čas.

Jak se na tobě podepisuje spolupráce s novým trenérem?
Poslední dva roky jsem byl vedený v Belgii, jak týmovým šéfem, tak doktorem, oni sestavovali tréninkové plány, jenže jejich systém mi neseděl. Když jsem začal v květnu spolupracovat s Viktorem Zapletalem, dostal jsem se k metodám, které jsem měl na začátku od taťuldy, vrátil jsem se tak do dětských let. Viktor má stejné myšlení jako otec, sedli jsme si a začíná mi to jít. Budeme pokračovat krůček po krůčku a snad se jednou na vysněný piedestal můžu dostat.

Zato s kontaktem je to horší, ne?
Jo, s Viktorem jsem hlavně na telefonu. Ale on je výborný motivátor, když s ním deset minut mluvím, tak mi snad stokrát řekne: Seš dobrej, máš na to. A i tohle člověku pomáhá, sedmdesát procent výkonu je v hlavě.

Projevuje se už nyní spolupráce na výsledcích?
Viktor zařazuje do tréninku věci, který jsem tolik nedělal, třeba intervaly, výjezdy za motorkou. Teď se cítím dobře, stále líp a líp, myslím, že mi to sedlo. Letos bych potřeboval hlavně stabilizovat svojí výkonnost, abych jezdil do deseti. Není možný, abych jel dvakrát po sobě třicátý místo a pak dvakrát za sebou být na bedně. Nemůžeme za jeden rok uvařit hotovou polívku. I Jardovi Kulhavýmu to trvalo aspoň tři roky...

Mluví ti Belgičané nyní do tréninku ?
Už pochopili, že si to budu dělat podle svýho. Už to není tak, že bychom všechno trénovali spolu s Nielsem. Třeba jen dlouhé tréninky.

Jak se vůbec díváš na loňskou sezonu?
Udělal jsem po minulý sezoně tlustou čáru. Seznámil jsem se s novou přítelkyní, vrátil jsem se po letech do Plzně, což mě hodně nakoplo.

Takže nový trenér, nová přítelkyně, nové bydliště. Ještě něco dalšího?
Ono to není zas až tak nové bydliště, tak nějak pendluju mezi Belgií, Plzní a Kamenicí. Jo, mám vlastně ještě nové kolo :-)

A co kolu říkáš?
Musím říct, že je fakt dobrý. Je to ferrari mezi koly, mít pod sebou ten nápis Colnago je hnací síla do dalších závodů. Je to pozitivní oživení.

Musel sis zvykat, je kolo hodně odlišné?
Neřekl bych, že je zásadně jiný, je jen trochu kratší. Mě to ale nevadí, jsem takový hravý typ a do zatáček mi to sedí daleko lépe. Kola jsme měli už od prosince, ale závodili jsme pořád na Stevensech, takže se nedalo na Colnagách ani trénovat. Jen poslední týden před Silvetrem jsem ho začal jezdit.

Také ses dal na výchovu mladých, jak se projekt vyvíjí?
Založili jsme s Jardou Friedem projekt na podporu mladých kluků Cycling Talent. Rád bych dostal cyklokros tam, kde byl v roce osmdesát. To jsme vozili pravidelně z každýho mistrovství světa dvě medaile. Ta doba pominula, Zdenda sice dokáže vyhrávat, ale mládežníci jsou na marodce, není tam žádný supertalent. Je tam jen Vojta Nipl, třiadvacítkář, kterého máme v našem projektu. Já myslím, že má našlápnuto na dobrý výsledky. Doufám, že to celé bude ku prospěchu českému cyklokrosu a celé české cyklistice.

Jak konkrétně pomáháš?
Cyklistika je strašně drahej sport, takže materiálně a finančně. Většinou všechno táhnou rodiče, takže se snažíme usnadnit jim situaci.

Pomáháš třeba i vyjednat Vojtovi angažmá v Belgii?
Tak samozřejmě, že nějaká jednání už proběhla. Třeba se Sunwebem nebo i s mým týmem. On má tady ještě dva roky školu, jestli pak bude ještě silnější, bude vše jednodušší.

Foto: Michal Červený, Jan Němec