TEST: 4Ever Sonnic XT Di2 - nenápadný elegán

Jízdní a praktické dojmy

Už je to nějaký ten pátek, kdy jsem naposledy testoval XC žiletku, ani ne tak proto, že bych nechtěl nebo že by nebyla možnost, ale spíše proto, že to můj zdravotní stav nedovoloval. Když nemáte alespoň elementární sílu pro úsekové sprinty a výšlapy, tak prostě nemáte ambice hodnotit, jak by mohl bike fungovat, kdyby. Sice stále nejsem úplně v kondici, jakou bych si představoval, ale alespoň občasně jsem už výše uvedených činností schopen, takže pro vás mám alespoň pár rychlých postřehů z jízdy na Sonnicovi.

Jelikož často „přelézám“ z gravelů na trailbiky a endura, byl pro mě Sonnic vlastně takovým superkomfortním gravelem s rovnými řídítky. Posed spíše kratší, ale řídítka sportovně nízko, takže vás kolo krásně nutí k tomu se do toho pořádně opírat a rozjíždět, jakmile to jde :-)

Silové šlapání ze sedla, ale i akcelerace mi přišly úplně na pohodu a bike svižně reagoval na každé šlápnutí. Citlivé odpružení se v plně otevřeném režimu sice mírně pohupuje, ale stačí pootočit levým gripem o jeden cvak a rázem pohupování výrazně ztuhne a téměř zmizí. Pokud potřebujete 100% eliminaci, budete muset otočit grip ještě o kousek dál, ale to už se pak budeme bavit o čistokrevném hardtailu, který vám reálně neodpustí ani opravdu malou nerovnost.

Kratší rozvor, ale trailově položená vidlice na 66 stupňů, jsou ideální kombinací. Kolo pod vámi zbytečně netancuje a drží stopu, ale přitom je velice citlivé na ovládání a rychlá změna směru mu nedělá vůbec žádný problém.

Během šlapání ve výjezdech jsem si připadal pocitově více jakoby nad zadním kolem, ale přitom se to nijak zásadně neprojevovalo v dřívějším zvedání předního kola a nutnosti pracovat více s těžištěm.

Zadní odpružení mi přišlo tak akorát vyladěné na menší nerovnosti, ale jakmile vlítnete s kolem do těžšího terénu, budou vám samozřejmě nějaké ty centimetry zdvihu chybět. Na účel, pro který je tenhle bike stavěný, je to ale akorát.

O tom, jak funguje a jaké zkušenosti jsem udělal s novým Shimanem XT na tomto kole, připravuji samostatný článek. Ve stručnosti je to jiné než Sram, zčásti lepší, zčásti horší, ale podrobněji si to řekneme opravdu později.

Trochu času jsem potřeboval na to si zvyknout na gripový lockout, který jde klasicky více ztuha při zamykání, ale zlehka při odemykání. Jinak odpružení je sladěno velice dobře a jednotlivé režimy jsou jasně rozeznatelné a plní přesně to, co bych od nich čekal, včetně totálního lockoutu nebo naopak plně otevřeného aktivního režimu.

Pláště, které sem 4Ever nasadil, jsou ideální do rychla a sucha. Nehučí, ale přitom rozumně podrží, takový trošku oplácanější gravelový vzorek, který byl na prašných lesních cestách v podstatě ideální volbou. Na jeho limity jsem nenarazil a z pohledu designového sladění s černým kolem fungují skvěle.

Pokud bych měl zmínit nějaké mínus, tak to za mě je asi absence možnosti montáže košíku na láhev na sedlovou trubku. Tuhle minelu sice nahrazuje druhý košík umístěný výše na dolní rámové trubce u úchytu tlumiče, ale ergonomicky je to podle mě o něco horší varianta. Jednak proto, že z horní pozice budete muset velký bidon vytahovat do strany, a jednak proto, že se pro spodní košík budete muset výrazně více předklonit.

Celkově jde ale o vyladěný pohodový bike, díky jehož specifikaci si užijete na jednu stranu předvídatelné a jisté ovládání, sportovně laděnou jízdu i moderní Shimano řazení. Nevím, jestli bude vůbec potřeba nějaké komponenty vyměňovat, pokud budete mít opravdu závodní ambice, protože tady vyslovenou slabinu prostě budete hledat jen těžko.