Dnešní test věnujeme nejnovějšímu přírůstku mezi gravelbiky, se kterým letos přispěchala německá firma Canyon...
Jsou kola, která ani při svých unikátních vlastnostech nijak zvlášť nevybočují z řady a vy byste je s klidným zrakem přešli, jako by se nechumelilo. Pak jsou ale také biky, které na první pohled nelze přehlédnout, a mezi ně patří tento nejčerstvější přírůstek mezi oplácanými silničkami, gravelbike s příznačným označením Grail.
Podobně jako je tomu i u jiných netradičně až extravagantně koncipovaných designů, také Grail si po několik měsíců, během kterých se prodává, získal řadu skalních příznivců, ale stejně tak i řadu odpůrců. Koncept integrovaných speciálně tvarovaných dvouposchoďových řídítek u nás získal přezdívku dvouplošník, protože zejména při pohledu zepředu dvouplošník opravdu připomíná.
Grail je sice zařazen i na stránkách výrobce mezi silniční kola, ale je otázkou, zdali právem. Takzvané “drop-báry” zde sice, byť ve specifickém provedení, opravdu jsou, ale prostupnost rámu konstruovaná až pro 42mm pláště a celkový design rámu nemají daleko k horským bikům.
V Canyonu se zaměřili mimo jiné i na detaily, kterými jsou integrovaná sedlová objímka, která se utahuje malým imbusem netradičně umístěným vzadu u vrcholu zadní stavby. Najdeme zde i praktické záslepky závitů obou patek, které kromě designové funkce zabraňují také vnikání nečistot do závitů.
Grail, který jsme měli v testu, byl osazený kompletním Shimanem Ultegra v jeho 2x11 provedení. A to by se dalo považovat v tomto konkrétním případě za mírně kontroverzní volbu, protože skalní gravelbiky se dnes stále častěji začínají osazovat jednopřevodníkovými sadami.
V Canyonu ale tuto svou volbu obhajují tím, že chtěli postavit model s širokým rozsahem převodů, který bude schopný vyjet jak terénní stojky, tak současně svištět padesátkou po silnici. Tahle volba má něco do sebe, jak jsem si sám v praxi ověřil, a ačkoliv sám považuji dnes jednopřevodníky mezi horskými koly jednoznačně za správnou cestu, u silniček si tím zatím stále ještě nejsem jistý.
Kotoučovky a jejich přítomnost zde asi není třeba nijak zvlášť popisovat nebo komentovat. Silniční Ultegra je něco jako XT mezi horskými koly a nejde jí v podstatě absolutně nic vytknout. Nový standard uchycení obou třmenů "flatmount" šetří místo i hmotnost a v tomto případě lze jednoznačně konstatovat, že je to správný směr i proto, že přispívá k tužšímu spojení třmenu s rámem.
Zapletená kola pro tento model zvolil Canyon od švýcarského DT Swiss. Jde sice o jednu z dostupnějších verzí C1800 Spline, nicméně lepší výplety najdete u vyšších specifikací. Obutí dodává německá firma Schwalbe, která pokrývá potřeby gravelistů v tomto případě modelem G-One Bite v šířce 40c. I tak zůstává jak v přední vidlici, tak v zadní stavbě dostatek místa pro osazení ještě o něco robustnějších pneumatik.
Vybrat konkurenty pro tuto porovnávací tabulku nebylo nic složitého. Zvolili jsme technologické matadory od Cannondalu a Treku a doplnili je o gravel novinku od Meridy, která má jako jediná ambice bojovat s Canyonem cenou, ale to až po její úpravě v nedávné době.
Na test tohoto kola jsem se hodně těšil hned od chvíle, kdy vyšly první informace o něm při příležitosti jeho představení. Gravelbiků, nebo terénních silniček, mi rukama za posledních pár let už pár prošlo a sledovat při tom, jakým směrem jdou jednotlivé značky a jak se vzájemně jednotlivé modely jízdně liší, je prostě hodně zajímavé.
Zatímco někteří výrobci vezmou pouze jeden ze svých rámů a osadí ho širšími řídítky, širšími plášti a je hotovo, většina renomovaných firem se snaží postavit specificky koncipovaný rám, který je výrazně uzpůsobený nejenom pro osazení širších plášťů, ale také je vybavený technologiemi zpříjemňujícími jízdu ať už jsou to různě profilované trubky, nebo integrované pružící elementy v rámech. Občas se objevují také gravely s odpruženými vidlicemi či představci, no prostě způsobů, jak gravelbike posunout o opravdový kusanec dál, je dnes celkem dost.
Canyon dal Grailu do vínku delší stabilnější rozvor. Ponechal přitom relativně pohodlný posez, a aby všechny zmátl, zaintegroval jakoby super nízko položený představec do rámu tak, jak to mají občas časovkářská nebo aero kola. Díky dvojitým řidítkům a jejich specifickému spojení s kolem, kdy spodní “štangle” vlastně celá slouží jako představec a pomáhá spolu s horní flexi zónou tlumit nerovnosti terénu, jsou fakticky řídítka výš, než u většiny silniček. Jen to prostě není na první pohled patrné.
Stačí první nasednutí, abyste se rychle zorientovali a pochopili, oč tu běží. Kromě specifického kokpitu, o kterém si ještě povíme podrobněji, jsou hodně zásadní věcí tlusté pláště. Ty vás totiž oddělí od silnice o mnoho krychlových centimetrů větším vzduchovým polštářem, než jste zvyklí, a to otevírá opravdu hodně velký prostor pro experimentování a hraní si.
Přiznám se, že jsem s Grailem nejezdil téměř vůbec po silnici. Samozřejmě, na pár úsecích jsem zkoušel, jak se po ní spurtuje, jak skvěle a s jistotou můžete říznout zatáčku nebo jak se popasuje se záplatovaným nebo kostkovým úsekem, ale co mě zajímalo víc, byla ochota Grailu dělat vylomeniny na polních a lesních cestách, kam se s tímhle bikem rozhodně nemusíte bát vyrazit.
Grail není kolem, které by mělo za cíl jen “tak nějak” ustát nějaký ten kořenový či prašný úsek. Grailu se v přírodě evidentně hodně líbí a pobyt v ní si užívá stejně jako vy. Delší rozvor kolo při jízdě zklidní a konstrukce rámu i sedlové trubky se pak postarají o to, aby se pod vámi bike jen tak neroztančil.
Dvojitá řídítka jsou primárně určena pro horní úchop. V této pozici pravděpodobně strávíte stejně minimálně 85% času a ve zbytku se budete pokoušet o aero posez dupajíc do pedálů s cílem předjet ve vašem obíbeném sjezdu automobil před vámi. Zkoušel jsem i třetí pozici - horní úchop spodní štangle řídítek. Ne že by bike nešel takto řídit, ale není to pozice ani přirozená ani pohodlná a už vůbec ne bezpečná, protože při případné nehodě si pravděpodobně pořídíte dvojitou zlomeninu zápěstí nebo alespoň kostí nad nimi.
Pokud bych měl srovnávat funkci těchto “odpružených” řídítek např. s odpruženým představcem používaným u Specialized Roubaix resp. Diverge, musel bych přiznat, že jemnosti a rozsahu, v jakém pracuje odpružení Spešlu, se zatím nikomu nepodařilo ani přiblížit, natož ho překonat. Na druhou stranu třeba takové Domane od Treku nebo Synapse od Cannondale je na tom co do tlumení a jeho projevů směrem k jezdci velice podobně.
Co může někoho u Grailu štvát, je nemožnost nastavení pozice řídítek. Díky specifické konstrukci plně integrovaného kokpitu tak nejenom že nemůžete měnit délku představce, ale ani natáčet řídítka. Plná integrace vám ale neumožní ani přidat podložku pod představec, a tím si tak nastavit výšku úchopu. Zkrátka a dobře, buď vám sedne úchop ve velikosti, kterou máte, nebo se budete muset přizpůsobit. To je daň za tento avantgardní design spojený se specifickou funkčností.
Grail je v první řadě velice originální počin a je potřeba k němu také tak přistupovat. Není to bike, který by na sebe neupozorňoval, a není to ani bike, do kterého se zamiluje většina bikerů hned, jak ho poprvé spatří. Dokáže nabídnout ale opravdu hodně zábavy a přesvědčit o svém právu na život v okamžiku, kdy ho vezmete ven - tam, kam patří.
Silnice mu problém nedělá a díky převodům si to po ní budete moci švihat bez jakéhokoliv omezení. Navíc se nebudete muset zdaleka tolik soustředit na vyhýbání překážkám, jako při jízdě na klasické silničce s třiadvacítkovými plášti. Pocitově se budete na silnici cítit jistěji především díky větší styčné ploše širších plášťů. Jakmile se ale rozhodnete si cestu zkrátit po polňačce nebo lesní cestě, budete překvapeni, jak srdnatě si s jejími nástrahami Grail dokáže poradit.
Testovaný bike Canyon Grail CF SL 8.0 na kompletní Ultegře pořídíte za velice slušných 67 339,- Kč. Pokud by vám ale stačila jen stopětka, pak ho můžete mít už za 56 999,- Kč a to je výzva, protože konkurence se v podobných cenách často nepohybuje.
Kompletní info včetně podrobné specifikace najdete na webu výrobce www.canyon.com/cs/road/grail
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Potkaly jsme se v sobotu odpoledne, kdy venku panovaly letní teploty. Tereza dorazila ze Smíchova...…
Celý článek…Další přírůstek do široké nabídky švédské značky POC Příspěvek POC představuje novou přilbu Procen Air pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…
odpověď na rotik — #2 Specialized má v tomto ohledu na dvouplacce "jen" Diverge Comp za 80, ale je fakt, že je jenom na 105ce. Dobrý je, že většina výrobců nechává zatím lidem vybrat jestli chtěj jedno, nebo dvoupřevodník, protože mají v nabídce obě varianty osazení.
odpověz na tento komentářJinak musím ještě dodat, že tento štěrkolet se mně osobně opravdu líbí a špatná se mi nezdá ani cena. Být to Spešl, je to 100k. Díky za test.
- na tento komentář reaguje petan — #3
odpověz na tento komentář2x11 mírně kontroverzní, ovšem maximálně praktické, přesně, jak Canyon zdůvodnil. Už vidím, jak profíci budou na silničních závodech vozit jednoplacku. Mám takový pocit, že se jaksi na praktičnost zapomíná a z jednoplacek se dělá zlaté tele.
odpověz na tento komentář