TEST: Canyon Grail CF SLX 8 Di2

Shimano specifikace

K redakčnímu testu nám dorazil model s mírně složitým označením CF SLX 8 Di2. Jak již z tohoto plyne, model je osazený Shimanem GRX v elektronické verzi Di2 v trochu nemoderní dvojpřevodníkové konfiguraci, s převodníky 48/31 a kazetou 11 - 34 zubů.

A adekvátní Di2 GRXu jsou zde také kotoučové třmeny, osazené bikovými chlazenými XT kotouči i destičkami.

Jinak co se týká ergonomie brzdových pák, tak Shimano Di2 nemá v podstatě konkurenci.

O novém tvaru řídítek ještě bude řeč. Evidentní je, že špičkové karbonové combo se stará jak o komfort, tak o nízkou hmotnost.

O pořádnou akceleraci se tu starají karbonová kola DT Swiss GRC 1400 Spline.

Do Canyonu posílám speciální poděkování za to, že kolo z krabice obuté do semi-slick plášťů Schwalbe G-One RS Evo v šířce 40 mm už rovnou bylo postaveno na bezdušovém systému.

Canyon udává možnost osadit nový Grail plášti až o šířce 42 mm a převodníkem o maximálním počtu 52 zubů.

Úložné prostory - největší novinka
Hned v úvodu se musím zamyslet a více rozepsat nad dodanou taštičkou do rámu a integrovaným “emergency kitem”, který je uvnitř spodní rámové trubky. Rovnou vám sdělím, že pokud si nechcete číst úvahu nad smyslem tohoto řešení, tak můžete přeskočit a číst dál. Nicméně, kdybych se o tomto nerozepsal více, přišlo by mi, že jsem v testu prostě na něco zapomněl.

Emergency kit
Na spodní rámové trubce se nad držákem na bidon nachází plastová vrátka. V nich je usazen multiklíč a drobná, ale výkonná hustilka od Topeaku. Uvnitř rámu je v místě vrátek baterie systému Shimano Di2 a malá taštička na zip, která obsahuje náhradní duši, montpáky a CO2 bombičku s regulátorem. Celý systém je dobře vymyšlený, v rámu drží a při jízdě nedělá žádný hluk. Vrátka, která jsou z plastu, nemají na sobě žádné gumové těsnění. Přesto se skrz ně nedostává do rámu větší množství vody při mytí nebo když prostě zmoknete.

Brašna s duší, montpákami a CO2 bombičkou s regulátorem váží 210 g. Multiklíč s hustilkou 120 g. Multitiklíč obsahuje Torx T25 a inbusy o velikostech 3, 4, 5, 6 a 8 mm. K úplné dokonalosti mi tedy chybí knoty na opravu bezdušového pláště, nýtovač řetězu a rychlospojka na řetěz. 

Jsem zvyklý na to, že s sebou na kole vozím kapesní nářadí. Díky tomu jsem se během 15 let ježdění dostal jen třikrát do situace, kdy jsem si s nepojízdným kolem musel zavolat o odvoz. K úvaze o tom, k čemu nebo pro koho tento kit je, mě přiměly dvě věci. Jednou z nich je obecně mizivá zručnost běžných uživatelů kol a minimální povědomí o případné opravě nějaké šlamastiky. Druhou pak vyjížďka s kamarádem, který s sebou nevozí kromě knotů na opravu bezdušového pláště vůbec nic. Na otázku proč mi odpověděl, že se mu stal za mnoho kilometrů nějaký problém jen dvakrát a to si raději zavolal manželku, aby pro něj dojela.

Mám-li to nějak porovnat, uvedu příklad z motorismu. Motoristé v sedmdesátých letech a dříve měli v autě rezervu, hever, hustilku a sadu klíčů, se kterou šla většina věcí na autě opravit. Náhradní duše bývaly i součástí motocyklů, některé skútry dokonce měly celé náhradní kolo. Ve většině případů si ale motoristé uměli poradit. Koneckonců, kdekdo asi slyšel příběhy o svlékání dámských silonek, které posloužily jako náhrada rozvodového řemenu. Jak se ale doba mění, tak se i motoristé změnili na pouhé uživatele. Má ještě někdo v autě, které není starší 5 let, plnohodnotnou rezervu? Nebo hever? Či snad dokonce nějaké klíče? A kdo z uživatelů motorových vozidel by si dnes uměl poradit?

Když se nad tím zamyslím, ani nespočítám, kolikrát já jsem o jarních a letních víkendech pomáhal někomu na kole, kdo neuměl vyměnit duši nebo si neuměl poradit s přetrhlým řetězem. Poslední příhoda tohoto typu s pánem na benzinové pumpě na Slapech byla dosti podobná. Pán píchl přední kolo, neměl ale inbus na povolení pevné osy. Tak si ho zakoupil na pumpě. Pevná osa byla ale již zarostlá a ani zakoupeným inbusem nešla povolit. Pak jsem se jen suše pána zeptal, kde teda má rezervní duši? Tu s sebou samozřejmě taky neměl a vlastně by ani netušil, jak plášť sundat. Myslel si, že jej dofoukne kompresorem, ale na ten zase neměl redukci. 

Suma sumárum a můj odhad. Kdo si koupí Graila s touto děsně cool vychytávkou, nebude v podstatě ani vědět o tom, že ji tam má. A až píchne, stejně miniaturním klíčem nepovolí rok nepovolenou pevnou osu...

Taštička do rámu - na velké věci malá, na malé věci velká
Když jsem si detailně prohlížel elegantní mošničku, která se dává do čelní části předního rámového trojúhelníku, dokonale jsem si představil dnes již mizející precizní německé inženýrství. Systém, jak je brašna uchycena na rám, jak úchyty nejsou vidět, jak je v brašně ještě daná přezka, aby se uvnitř daly menší věci upevnit, či třeba vývod pro kabel na baterii do světla. Fakt krása. Úplně jsem viděl, jak si v Koblenzi Helmut s Jochenem museli užívat, když toto navrhovali. 

Nějak jsem moc nepochopil, na co tam ta taštička je. Když mám uvnitř rámu kompletní servisní kit, tak si dám malou svačinu, telefon, doklady a klíče spíše do kapsy dresu, než abych je vozil v oné taštičce. Protože to, co jsem vypsal, je asi tak vše, co se do té mošničky vejde. Možná bych tam dal čisté rukavice nebo čisté ponožky.

Ve fotogalerii je pak vidět, že do brašny se vejde lehká větrovka, která je ve složeném stavu velká asi jako větší brambor. Ale fakt kvůli tomuto budu vozit na kole brašnu? I když na druhou stranučím dál tím více potkávám lidi zejména na gravel nebo silničních kolech, kteří mají na řidítkách pověšnou soudečkovou brašničku, která bude zhruba podobné velikosti. Co v ní ale vozí, úplně netuším.

Uchycení brašny do rámu je s pomocí 3 hliníkových šroubů, které se namontují na rám. Na ně se poté samotná brašna nasune. Po uvolnění aretačního systému se může zase celá brašna tahem vysunout. Když se však podívám na titěrné plastové úchyty na brašně a sílu nutnou k jejímu vyjmutí z rámu, musím si položit otázku, po kolika vyjmutích mošny z rámu zamíří ty drobné plastové úchyty do věčných lovišť.

No celkově a jednoduše na téma servisního kitu a brašničky. Líbí se mi to, opravdu. Je to elegantní řešení. Ale pro mě je to vlastně úplně k ničemu. Nicméně výrobci toto mohou dobře odprezentovat jako cool vynález, který posouvá nový model dál od toho předchozího. A 80 % lidí, kteří si kolo koupí, to při prezentaci ocení daleko více, než to, že kolo má položenější úhel hlavové trubky a delší rozvor.

Prázdná brašnička váží 280 gramů a její vnější rozměry, pro rám velikosti S, jsou 24x20x18 cm. Pokud si tuto taštičku na kole necháte, do držáku na spodní rámové trubce pak dáte maximálně 500 ml bidon.

Hmotnost testovaného kola je 8,5 kg včetně “emergency kitu”, bez taštičky a bez pedálů.